další článek na Spectru
diskuse na iDNES
články v Lidovkách:
1. 2. 3. 4. 5.
blog Novinky
O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec
J. Brabenec doplňuje
MFDnes: Nohavica promluvil
Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách
16. 11. 2007
jméno: Miruškadělám často hloupé věci...
že já ten chat četla!
jak mě ta nespravedlnost pořád ještě bolí. i díky tobě.
musím ti poděkovat?
i díky tobě, jsem věděla, alespoň to, co nechci.
i díky tobě mne bělounké ovečky vyštípaly ze svých stádeček.
mám pro tebe dárek. kousíček duše, o kterou ses i ty staral.
Mirka
PS:to, že J.N. se stal udavačem, mi srdce nezlomilo. i díky tobě
Tak,pane Hutko, to jste tomu dal !!!
Mám ráda Vaše písničky, ale tou rýmovánkou o Nohavicovi jste nastavil zrcadlo sám sobě. Mrzí mě to. Nejvíc proto, že je hloupá a plná závisti.
Kdyby aspoň byla vtipná! Ach jo! Myslíte si, že máte lidem cosi důležitého připomínat, jako správný písničkář. Ale my posluchači nejsme tak úplně blbí, nezapomněli jsme.
Nezapomněli! Jen se nechceme babrat špínou. Umíme být velkorysejší, než jste ochotný připustit.
Ostatně kvalita se prověří věkem. Nohavicovy písně jsou krásné. Mají v sobě poezii, humor ( pravda - někdy hořký) a hlavně lásku. To posluchači vycítí: že nás,lidi, ačkoli nejsme dokonalí, má autor rád ženy, hráče, podvodníky i čuníky... . Měla bych k tomuto tématu mnoho co říci, ale Vás by to asi nezajímalo, myslím, že jste příliš zahořkl. A chápu, že pro to máte spoustu důvodů. Bylo mi to nesmírně líto, že i Nohavica se ukázal jako spolupracovník, navíc jsem se v roce 1989 v Mnichově s Karlem Krylem setkala a jemně řečeno - byl dost melancholický. Nikdo nejsme bez chyby. A je důležité se vyrovnat sám se sebou, se svým svědomím ( třeba i neveřejně!) a jít dál, tvořit, najít sílu zase se postavit před publikum, rozdat se.....
vždyť tam - v jedné hospodě se
sejdem - a tam se teprv uvidí, kdo jaký je.
Eva Jiřičková z Turnova
Odesílatel: Jiri David Vazeny pane Jaroslave,
nize uvedeny text, jsem dnes povesil na svuj blog v Respektu a nabidnl i nekolika zdejsim redakcim...
dovolim si jej poslat i Vam,
nashledanou Jiri David
Jak dostává Jaroslav Hutka přes držku
bohužel.........................
Když jsem poprvé slyšel píseň J.Hutky o zbabělosti- udavačství J.Nohavici, byl jsem mile překvapen. Překvapen jak lze poetizací, či jakousi "kramářskou" (v dobrém slova smyslu!) formou balady poukázat na idol 90 procent českého národa v jeho slabosti, selhání( a to si samozřejmě osobně nedovoluji soudit proč, za jakych okolností, za co a podobně J.Nohavica kolaboroval).
Vážím si postojů Jaroslav Hutky a chodil i v sedumdesatých letech na jeho i ostravská vystoupeni( především nynejší doména Nohavici)a když hovořím již o překvapení, byl jsem spíše zděšen jak a kolik(snad vice jak 80 procentlidi a tušim dle způsobu odpovědí na veřejných chatech)mladých lidí Hutku za jeho píseň odsoudili.
Snad i proto mne zajímá a již dlouhodobě jestli lze oddělit občanské postoje, osobní charakter umělce od jeho vlastní umělecké produkce.
Narazil jsem na toto téma již mnohokrát a nikdy jsem, po zkoumání ve svém okolí(umělci, filosofové i běžní jiní přátele), nenašel jednoznačnou odpověď.
Jedni zasadně tvrdí, že umělec je odpovědný pouze svému dílu a kritéria etiky, či morálky se na něj nemohou v této souvislosti uplatňovat, což ostatně tvrdili i umělci sami k sobě, třeba takoví prokletí básnici v čele s CH. Baudlairem, či i umění k nám časově blížší, tedy skoro célá "svobodná"(svobodumyslná) šedesátá léta. Tvrdí se to dodnes, neboť je tak nějak zakodované(jaksi předem dohodnuté), že morálka samotný umělecký artefakt "zdřevění" zakonzervuje, znehybní, umrtví.
Lze tedy na podkladě těchto skutečností přijímat či soudit umělecké etické gesto z estetického hlediska? Nezneužívá se častěji síla morálního soucitu (rozhořčení) vůči estetickému účinku uměleckého díla? Nenadbíhá v umění morální soucit (rozhořčení) čemukoliv, o čem daná společnost nechce nebo se bojí mluvit?
Je tedy pravdou to, že pokaždé, když umělec podřizuje svou práci(i kreativní, kritické myšlení) etickým účelům, že předem likviduje estetický rozměr díla a tím se spoléhá, jak mimo jiné naznačuje např. můj přítel, profesor Jiří Přibáň v textu Umělci v hladovění(Salon 397, 16.12.2004), na prodejnost etického poselství a vlastní popularity?!
Je stále pravdou, že umění je oddělitelné od morálky a tím nezávislé i na umělcově osobním postoji a názorech? Platí, že nelze posuzovat konkrétní umělcovo dílo jen z hlediska morálky a etiky, právě proto, že umění nesnese morální a etická kriteria?! Lze toto vše posuzovat odděleně a v rámci "vyšších" estetických kriterií?! Není tento morálně etický "bič" nad umělcem nebezpečnou hrou, jež ho angažovaně a prvoplánově strhává do společenský mravoučných, didaktických závazných norem?
Kdy má být však umělci lhostejné za jakou cenu( i nepeněžní)se prodává a komu i proč!? Hlavně aby byl patřičně vidět, zvláště, když je kvalita jeho díla společností(ať už zprvu jen v profesním, nebo později i v obecnějším, celospolečenském kruhu) ověřená, nesporná, přínosná a podnětná(nemám na mysli pop a pod.). Má se pak pohrdat tímto umělcem jako člověkem a cenit si pouze jeho, napřílad vyjímečného umění?!Neovlivňuje lidský charakter umělce i jeho práci? Dá se charakter(z hlediska morálky nahlédnuto: negativního, pozitivního) člověka umělce regulérně oddělit od jeho vlastní kreativní umělecké práce a jejího následného výsledku. A existuje vůbec srovnatelné paralely:špatný charakter = špatné umění, dobrý charakter = dobré umění, špatný charakter = dobré umění, dobrý charakter = špatné umění, (a jen pro úplnost: dobrý charakter = žádné umění, špatný charakter = žádné umění, dobrý charakter = nerozumím umění a je mi lhostejné, špatný charakter = rozumím umění a podporuji
ho)?! Pokud ano, pak je etika s morálkou v prvních dvou naznačených případech hlavním garantem umění, což si jak známo v umění protiřečí. Pokud ne, po-té musí chtě nechtě platit na stejné úrovni i druhé dva příklady, ale pak je zcela lhostejné jak se umělec jako člověk ve společnosti( i vůči sobě samému) profiluje.Tím by se ovšem zcela popřela možná(i současná) schopnost umělců změnit funkci kontextu umění a tím legitimně zvýrazňovat jejich vlastní(míněno pozitivní) občanské postoje ve společnosti.
Profesor Jiří Přibáň v této souvislosti příznačně hovoří o tom, že žijeme v době paradoxní situace, kdy je zároveň nadbytek i nedostatek etiky. Kdy nechceme, aby naše životy předurčovali kazatele morálky, ale současně se dožadujeme etických principů a to i v umění.
A tak důraz na etickou složku v současném umění, může dle J.P. posilovat vědomí a smyslu našeho života, zároveň však opět dodává, že umění v blízkosti takto eticky nabitého pole chřadne a nemůže přežít jinak než jeho karikatura.
Ptám se .Nemá být spíše umění kriticky sebezpochybňující silou, než silou nakrásně sebepotvrzující!?
Osobně se domnívám, že občanské postoje a charakter umělce předurčuje i smysl jeho umělecké práce. Či-li nejsem schopen jednoznačně oddělovat jeho dílo od jeho běžného života. A dle mého názoru to platí to i v případě, kdy se dobová etická nezbytnost (charakter) uměleckého díla po čase transformuje v estetickou danost. Není však žádnou alibistickou omluvou umělců, že čas vždy spláchne dobové náležitosti a malichernosti a dílo, kvalitní estetické dílo, navzdory přetrvá!
Jiří David
Jenom pár postřehů z dopisů jak mne to napadalo při sázení dopisů do šablony:
1. Národ/člověk by rád zapomněl, ale je dotčený, že mu jeho minulost někdo furt připomíná. Rád by zapomněl, ale v koutku duše cítí, že i jeho soused na něho něco věděl. A co kdyby to na něj vytáhl...
2. Pokud mi někdo plivne na můj idol, nejdřív mu rozbiju hubu - pokud přemýšlím, pak až potom. Stejně nic nevymyslím, za správné považuji jen to co mne napadne v přívalu emocí.
3. Odvolávat se na křesťanskou lásku a odpuštění někdy může zavánět totální amnestií a zrušením zákonů. Já mohu odpustit - mne se to konkrétně nedotklo - ale nejtěžší je vyrovnat se s protistranou. Z toho hlediska je mi moc líto agenta Španěla.
4. Prakticky nikdo neví/nechápe, k čemu a jak se používala drobná udání. Z omladiny nikdo a staří si jaksi nechtějí ani připustit co znamenalo, když o mně policie věděla kolik vykouřím cigaret, do které hospody chodím, který obraz na zdi svého domova mám rád, že se stydím že mám pleš nebo jsem malinkej, že jsem ukřiknutej...
5. Spousta lidí se odvolává na básnickou a hudební kvalitu JN, ale ta přece nejde oddělit tenkým řezem (leda tak těsně pod bradou, ale to už by se asi nemohl k ničemu vyjádřit i kdyby chtěl). O mnoha básnících v dějinách nejen českého národa se ví, že to byli konfidenti, kolaboranti a donašeči - ale pokud to jsou básníci hodné tohoto slova (básník), tak se to o nich i v čítankách píše. Proč to tedy neříct o Nohavicovi?
6. Spoustě lidí vadí nekvalita písně - ale nikdo je nekonfrontuje se stupiditami, vysílanými v rádiích. Na takové strohé jednoduchosti až hlouposti si vystavěl kariéru třeba Ivan Mládek. Ten Havlíček v hrobečku z první republiky je proti některým jeho textům přímo skvost. Ovšem i mnozí skutečně velcí básníci měli své úlety i slabé chvilky.
7. Někteří lidé prý teď "chápou", proč jsi byl z Československa vyhnán. Ano, chápou to správně. Že by to bylo proto, že jsi řekl pravdu? A co Hus a Komenský. Sakra, to je hodně vysoká laťka...
8. Je ti připisována závist k úspěšnému JN. Jenomže ten se v poslední době stylizoval do pózy baviče a komedianta typu Petra Novotného - toto je úspěch! Ale lze mu jej závidět? A co minulost tu taky? Minulost alkoholika, který ve slabé chvilce podepsal? Ale ne, na alkoholismus to svést by bylo trochu laciné.
10. Ještě k té neumělosti veršů - asi jen málokdo z "kritiků" si s oblibou čte ve sbírkách poezie, většina spíš zírá na Novu a prohlíží si obrázky v Blesku. Velice krásně to vyjádřil v rádiu sázkař pan Horáček (nepřesně cituji): "No a co, že jsou to nedokonalé verše, prostě jimi vyjádřil svou myšlenku a svůj názor..."
a dodávám:
11. Spousta lidí dává rady. Protichůdné. Z čehož usuzuji: Není to jednotný hlas, proto tento hlas pravdu nemá.
Honza
PS.: Možná mě taky přelétla myšlenka na pálení knih, vyhazování desek atp., a
že tito lidé vlastně nechtějí pochopit tvoje pohnutky. A tím že se od
tebe distancují, vlastně ztrácí svou dávku lidskosti - vždyť, jak mnozí
píší, tě měli tak rádi...
jméno: Jan ŠvecDobrý den, před několika lety mně chodily maily od Vás, ale nedokázal jsem si najít čas na ně reagovat. Teď mi sice žádný dopis nedošel, ale ta píseň je za všechny maily a proto jsem se rozhodl Vám napsat.
Přestože písničky J.N. mám rád, naprosto se s Vámi ztotožňuji. Jako hudebník a textař je ve své branži ojedinělým zjevem v Čechách, jako člověk, bohužel, nikoliv. Vždy, když se o něčem takovém (myslím tím jakékoli osobní morální selhání) začne mluvit, říkám si, jaké by to bylo implementovat do českých hlav morálku japonských samurajů. Takové množství hara-kiri, která by musela následovat, Japonsko nezažilo a nikdy nezažije. Je to ovšem utopie - v naších luzích a hájích se už dávno čest a poctivost nenosí a těch pár, kteří když dají čestné slovo s tím, že jej za každou cenu dodrží, a nezaprodají se, Ti jsou považováni za šílence. I proto máte můj obdiv, že jste se před komunisty \"nepřiposral\" i když jste si to musel \"vyžrat\" se vším všudy. Více než 25 let jsem v tom marasmu žil, takže myslím vím, o čem to bylo.
Děkuju! a přeju Vám hezkej život.
Honza Švec
jméno: krišotpane hutka,
fandím vám,i když vaši tvorbu moc nemusim,byl ste rebel proti blbosti a zůstal ste jím,na rozdíl od nohavici.ten byl spíš rebel provokatér.na podiu revoltoval,za ním práskal.bohužel tito lidé , a daleko větší kurwy než on,se nikdy neomluvili a dnes se nám smějí.su rád,že se za vás postavili ostatní písničkáři folkaři,doufám,že jich byla většina,držte se!
Dobrý den pane Hutko!
Ač jsem ještě v životě nenapsala žádné, řekněme, známé osobě ani "dobrý den" , a není to můj styl, situace posledních dnů v "kauze" Nohavica mě nutí takto činit. Je mi až špatně z lidí, kteří
mají krátkou paměť, z lidí, kteří hlásali, že komunismus je zlo a pak Vás napadají, a ještě více z lidí, kteří tvrdí, že před rokem '89 vše bylo O.K. a žádnou diskriminaci necítili.První skupinou
lidí se snad ani nemá cenu zabývat, to jsou bezpáteřní "prolejzači" v každé době a je jim to nějak vše ukradené a příliš věci neřeší.Do druhé skupiny, a to je jeden z dalších důvodů mého
psaní, musím zařadit pana Rejžka, o kterém jsem měla představu člověka, který ví, co je černé a co bílé. Ale po přečtení sloupku z "24", mě jeho slova o "agitce" rozlítila. V jednoduchosti
písně, dle jeho názoru o Vašich textech, je právě ta síla, hloubka a pravda jasně a výstižně vyřčena. Tomu musí rozumět každý, co tím bylo myšleno a co pan Nohavica byl zač.Tak jak to napsal se
hází, dle mého pocitu, do pytle kritiků a příznivců bolševismu, což jsem myslela, že není. Třetí skupina lidí je kolem mě většina. Ač jsem poměrně mladá, sametovou revoluci jsem nadšeně prožívala
teprve ve svých 15 - ti letech, jsem přesvědčena, že všichni mí vrstevníci by bez velkého ukecávání dnes klidně byli mladými soudruhy bez začervenání, jen pro to své pohodlí a peníze. Oni totiž
říkají, "že přece nezažili s rodiči žádnou diskriminaci" a jedním dechem dodají, "že jen táta musel vstoupit do strany, aby mohl dodělat vysokou školu"......Ale jinak jim prý bylo dobře.Můžu jim
jen doporučit, aby si přečetli už K.Havlíčka nebo K.Čapka,jak už tenkrát komunismus odhalili a prokoukli.Ale nevím, zda tomu porozumí.A mně už se s takovýma lidma špatně pracuje a mám chuť dát
výpověď.Jenže to bych asi nemohla pracovat nikde a stala se nezaměstnanou.
Chci Vám jen říci, že pořad, který děláte, je díky Vašemu komentáři naprosto trefný, jsem si jistá, že takto hluboce, místy i dojemně( a to k dané době patří) by tuto zrůdnou dobu nikdo
nevyjádřil. A pan Rejžek by se s Vámi jen stěží mohl měřit! Zde se alespoň hovoří o hrdinech historie, které bychom měli stále zviditelňovat. Snad bychom ani o nikom jiném mluvit nemuseli, nač
taky, seznam charakterních lidí by byl tenčí než ten s udavači. Dnes bohužel doba přeje jiným "rádoby hrdinům", kteří mlčí, schovávají se a jen vyčkávají, až ten křik kolem Hutkovy písně umlkne.
A to je velmi smutné, ale vypovídající o charakteru pana N. On tím svým mlčením vlastně říká, ano byl jsem "hnusnej udavač."
Ptám se v duchu, copak není nikdo mezi veřejně činnými, kdo by se s Vámi neztotožnil? Copak už i ti zarytí "antikomunisti" se rozbřednou a splynou s dobou plnou nezájmem, či překrucováním tak
jasně pojmenovatelných skutečností, které se udály?
Přeji Vám už jen to dobré a snad více Vaší prezentace kdekoli, která vždy bude znakem charakteru, odvahy , statečnosti a nelhostejnosti.
Zdraví Vás Veronika Bendová
