NOHAVICA

další článek na Spectru
diskuse na iDNES
články v Lidovkách: 1. 2. 3. 4. 5.
blog Novinky
O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec
J. Brabenec doplňuje
MFDnes: Nohavica promluvil
Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách

29. 11. 2007

Odesílatel: ondrej vorlicek
Pan Nohavica ma velke stesti, ze se jeho spis z vetsi casti ztratil. Z fragmentu, ktere se zatim nasly je videt, ze kazda jeho "odvazna pisen" byla vysmechem publiku. Na jeho koncerty jsem v 80. letech chodil, takze vim o cem mluvim. To ze ma talent je nesporne, ale talent vsechno to svinstvo jaksi nevyvazi.
Nemyslim si, ze Hutkova pisen mela ambice byt krasna. Pouze rika, ze ten tesinskej je hanbar a to je proste fakt. A to jestli se nekomu libi zbyly repertoar jednoho ci druheho, je v tomto pripade uplne bezpredmetne. Za bolsevika byl Nohavica udavac, dnes je svym mlcenim zbabelec. To je uz asi jasne kazdemu, krome te nestastne Nohavice...

Odesílatel: Milos Dostál
Zdravím!
bratr mi z USA poslal Vasi písen. Já o ní uz vím a sleduji Vase vyjadrování k tomuto tématu. Mám stejný názor jako on. Dnes se dost rozmáhá jakýsi mravní relativizmus a ten, kdo vysloví nejaký mravní názor, je hned oznacován za moralistu. Havel si s tím uzil dost, ze... Na celé veci me zaujala jeste ta vec, ze v jedné dusi muze koexistovat urcité básnictví, poetismus a umelecké kvality, a zároven charakterová krivost, zbabelost a zrada... Zvlástní... Za vsím je Ego a ambice...
Uprímne Vám tisknu ruku, Milos Dostál, Praha

Odesílatel: Šulc Jan
Milý Jardo, já myslím, žes to napsal moc hezky, ten dopis. A hlavní slovo bude mít Tvá knížka básní, která se teď sází, to bude argument! A ty nové písničky, co jsi hrál tady u nás na Jarově, ty bys měl nahrát na CD, protože jsou opravdu krásné, zvlášť ty Sudety, to mi doslova běžel mráz po zádech. Kdyby ti lidé znali Tvé písničky jako celek, viděli by, že Tvá tolik diskutovaná a kritizovaná písnička patří do jisté skupiny Tvých písniček, jako jsou třeba Odsoudili Plastika nebo Exilový hrnec - to nejsou písničky co do hloubky svého poselství srovnatelné s Pravděpodobnými vzdálenostmi, Velkým posláním či Novinovými sloupy, ale jsou to písničky aktuální, stručné, popěvkové, které na něco důležitého v danou chvíli reagují - a právě tohle je přece moc důležitá poloha písničkářství! Vždyť třeba i Merta, Kryl, Dědeček, Burian takovýchle aktuálních písniček napsali kdysi řadu, ale i písničkáři cizí, třeba mladý Dylan, ten také nepsal jen samé písně "pro věčnost" (Cohen ano, ten byl od začátku jiný, do těchle poloh se nepouštěl). Odsuzovat tento typ písní podle mne znamená obírat písničkářství o jednu jeho důležitou polohu. Upřímně řečeno: způsob, kterým s tím ti novináři zacházejí, je většinou ohavný (v Lidovkách: "Přebásněte Hutku"), pojmenováváš to ve svém dopisu zcela přesně! Musel jsem se smát, když Rejžek psal v Lidovkách, že píšeš "bídně jak z Vídně", a přitom si vůbec neuvědomil, že Tvůj rým "Vídně - bídně" je parafrází Kohoutova rýmu "bídně - Vídně" z písně Kat Mydlář! Znovu mi to potvrzuje, jak důležité je vydat kvalitně ve Tvých Spisech básně i texty písní a ostatní Tvé texty. Protože tam, kde je možno vyžadovat znalost, jsou nepodložená obvinění ještě víc trapná.
Moc Tě zdravím!!!!! Honza

Odesílatel: Milada Dudová
Vážený pane Hutka,
děkuji za odpověď, Vaším optimismem bych se chtěla nakazit. Mám totiž obavy že tato a podobná tématika zajímá už málo koho a že v budoucnu budou jiné naléhavější problémy k řešení.Také mám obavy že estébáci jsou hodni obdivu (pro některé občany) protože jsou až na výjimky vysmátí - už jsme jich hodně takových potkali. A dnes jsou peníze "až" na prvním místě a bude hůř ... Chtěla jsem Vám nabídnout kvalifikovanou pomoc mého manžela který se ze své profese zajímá, (stále studuje) prameny historie, politiky, kultury a má slušný archiv. Jeho strýc byl význačnou figurou mezi letci v Anglii a bolševici ho zlikvidovali mezi prvními. Osudy některých zpracoval v knihách a článcích. Váš pořad pravidelně sledujeme a jsme šťastní že alespoň něco málo se řekne v ČT. Velmi Vám děkujeme za Vaši odvahu, otevřenost a vytrvalost..
Ale abych neskončila tak dramaticky - Před mnoha lety jsem byla u natáčení Vaší desky - Stůj břízo zelená - na Smíchově, nějak to moc uteklo

Máte kouzelnou rodinu tak jí pozdravujte a chraňte si jí. S pozdravem Milada Dudová - Přeji příjemný den

jméno: Pavel
Pane Hutka vy jste utekl spolu s dalšími do ciziny jako ZBABĚLEC ale doba z Vás nakonec udělala hrdiny i když nevím proč.Vrátil jste se tak se slávou a dodnes na tom slušně vyděláváte.Já ačkoliv jsem byl také pronásledován jsem zůstal a bojoval svým způsobem jak se dalo doma.I když to bylo složité a odneslo to moje zdraví.Ale doba bohužel i dnes nahrává takovým jako jste byl Vy a na ty co bojovali doma se zapomíná.Nebo si snad opravdu myslíte,že útěk bylo hrdinství?Jen urážíte všechny slušný lidi,kteří opravdu trpěli celá ta léta doma a vůbec se nestydíte.Je to hnus.Fuj.

Odesílatel: Jakub Bareš
Přesto to ,co udělal J. Nohavicca, dle mého názoru lidé nevědí, co si mají myslet. Vždyť tvrdí, že přestanou nohavicu poslouchat , protože byl v stb. Podle mě je třeba oddělit jeho tvorbu od jeho osoby. Já osobně mám rád jeho písničky, protože mě nějak oslovily. Neposlouchám je proto ,že s ním souhlasím, ale proto, že jsou prostě dobré. Jaromíra odsuzuji, ale jeho písně ne. Je to jako když někdo odsuzoval Vlastu Buriana, že spolupracoval s nacisty. Dobrá, tedy spolupracoval, protože musel ,ale to nemění nic na tom, že byl vynikající herec.
Kdyby Hitler psal například vynikající poezii( byl - li by toho schopen) , je třeba uznávat tvorbu, ale člověka zavrhovat.
Jakub Bareš

jméno: Jakub Bareš
Dobrý den,
nepochybuji o vašem uměleckém umu a shlédávám za dobře a oprávněné, že jste opět atakoval J. Nohavicu kvůli jeho působení v seznamech STB. Přesto, že jste uznávaný umělec a vyjadřujete nesouhls tím, co ovládáte patrně nejlépe, váš nesouhlas písničkou, která byla protestem vůči J. Nohavicovi byla s prominutím ne písničkou, ale sračkou, a je mi velice líto, že jste nezvolil kultivovanější formu protestu. Rýmy této písně by zvládlo lépe i dítě základní školy. Byl to unáhlený krok. Přesto splnil účel. Ale ne tak úplně, jelikož se spíše psalo o vaší zpackáné písničce, než o Jarkovi.

Odesílatel: Alena Stiglitz
Zdravím,
viděla jsem částečně Váš rozhovor dnes na Primě ohledně Vaši písně "Udavač z Těšína". Odešla jsem v 21 letech v dubnu 69 do Vídně. Do mých šestnácti let jsem byla komunistickou propagandou tak zmanipulovaná, že jsem všemu věřila. V šesnácti jsem se dostla mezi normální lidi, když můj otec (komunista) udusal mé nadání ohledně malování tím, že mě nechal učit frézařkou. Po dalším pokusu získat umělecké vzdělání jsem na základě nesložených zkoušek na uměleckou průmyslovku (kde můj otec uspěšně přes své soudruhy zajistil, že mi bylo napsáno, že jsem přijímačky nesložila) usoudila, že jsem v tomto směru neschopná (zahodila na deset let barvy) a po ukončeném učení jsem se snažila udělat večerní strojní průmyslovku, když jsem se v šesnácti rozhodla, po zjištění pravdy ohledně poměrů v komunistických a kapitalistických zemích, ČR opustit. Rusáci byli bohužel rychlejší a tak po získání pasu jsem v 69 roce s malým trikem (nejdříve jsem se přihlásila na veletr do Vídně s cestovkou a získ ala vízum od české strany, boužel jsem byla jako náhradník a tak jsem si pak opatřila vízum od Rakušáků na velvaslanectví v Praze a jela sama) vycestovala. Po krátké době v Rakousku jsem zakotvila v Německu (zde jsem se provdala a porodila syna) kde se mi moc nelíbilo i když se mi finančně dařilo velmi dobře a tak jsme opustili Německo a odjeli do Jihoafrické republiky, kde jsem byla necelé tři roky. Nechtěla jsem vystavovat v budoucnosti svého syna nebezpečí, že tam bude muset jít na vojnu a tak jsem volila cestu zpět do Rakouska. Po marných pokusech se vzdát českého občanství, jsem se v roce 1987 smířila st tím, že již nikdy tuto zemi nenavštívím a to přesto, že jsem v té době bydlela jen 20 km od českých hranic a velice tím trpěla. Po zdejší sametové revoluci, jsem vyčkávala ještě měsíc po otevření hranic než jsem se odvážila poprvé do ČR vcestovat. Dnes se zde zdržuji, mám nadále mé české občanství mimo rakouského, dvě jména, dva pasy, dva státy využívám jako svojí vlas t a myslím si, že je zapotřebí mýt svůj názor a také jej sdělovat nahlas i když dnes již vím, že nikoho nemohu změnit a že je jedno zda se jedná o ČR či o Německo nebo Rakousko, že zde nejde o právní státy a všechny EU instituce jsou sice dobré, že jsou, ale nejsou zárukou toho, že někomu komu byla způsobena újma institucí nějakého státu potažmoo určitou osobu, bude tato újma nahrazena. Nejdu zde záměrně do detailu, protože to bych musela všechnyty případy vysvětlovat. Pokud je pro Vás zásadní, se vyjádřit k necharakternímu chování jiného zpěváka jsem ráda, že jste to učinil a uvolnil na to svou energii a nepovažuji to za žádnou ubohost, ale za projev charakterního postoje a pokus toto sdělit ostatním, aby si to mohli srovnat v hlavě, když jim třeba v jejich životě moc času na takové úvahy nezbývá, nicméně je mi jasné, že tento člověk, který charakterem nikdy nemohl oplývat, nebude nyní v jeho staří měnit názor a nebude se k tomu přiznávat, je to prostě hajzl a hajzlem zůst ane a s tím se budete muset smířit, jediné čím se ho můžete dotknout, je na něj upozornit a stranit se jeho společnosti, což většina lidí bohužel nedělá. Já se chovám v tomto směru asi stejně jako Vy, ale musím přiznat, že mé oklí to vůbec nechápe. Já říkám, že Češi jsou nejen simulanti, ale především ignoranti. Takže Vy se nemusíte nyní ospravedlňovat, proč jste napsal nějakou píseň ve které jste uporornil na nějakého bezcharakterního hajzla. Já se divím, že ten reportér chce od Vás vysvětlení či komentář. Přeji do budoucnosti klid a spokojenost. Mějte se moc fajn. Alena Stiglitz

jméno: zubryckyj jan
Milý Jaroslave,
má úcta a obdiv k tomu, jak jsi fatálně odkopal genitálie českého národa, pomocí jedné, prosté písničky o druhém, nejmenovaném Jaromírovi, protože jsem byl vedle něj, když nás v roce 1975 v Brně na Slatině stříhali dohola a brali za vojáka, vypadal jsem jako blbec, když konferoval finále ASUT v Karviné 1976 a děkoval všem, těm i těm a mě, co vyhrál 1. místo a pak se v červnu roku 1989 v Protivíně urazil a odmítl vystoupit na těsněpředrevoluční dizi akci poté, co jsem mu, spontálně, nechtěně a nevědomky, věnoval perestrojkovou píseň Kos, kde se zpívá mimo jiné ... kose, kose, černý ptáku odbarvi si svoje peří, černá nějak vyšla z módy, teď se hlavně bílé věří ...
všem Nohavkovým fanouškům a fanynkám bych chtěl připomenout příběh krále Davida, který za svého života taky nebyl příkladem a mravní autoritou i když skládal krásné a cituplné žalmy, ale když už udělal nějakou kravinu, které se v intencích Bible říká hřích, tak to veřejně přiznal, viz. učinil pokání a Bůh o něm na konci jeho života říká, že to byl muž podle Jeho srdce.
Tedy Vy všichni prudátoři a prudérky, kteří vidíte třísku v očích Jardy Hutky, nevidíte trám v očích Nohavici ?!
PS: mají oči ale nevidí, mají uši ale neslyší, mají srdce, ale nevěří a tak není nic v čem bych jim mohl pomoci, praví Hospodin !!!
Jan Zubryckyj
příležitostný písničkář setkání třetího druhu

Pane Zubryckyj,
je už k ránu a jsem docela utahaný, ale řekl jsem si, že budu hrdina a podívám se, co ještě mi elektroniký pošťak nadělil a docela se nad Vaším dopisem vesele tlemím a pokud se budu tlemit i ve spaní, tak to máte také na svědomí... Jarda Hutka

Odesílatel: Erik Dufek
Je mi velice líto, že paměť tohoto národa je tak neskutečně krátká. Chci Ti Jardo jenom říct, že naprosto chápu tvojí píseň Udavač z Těšína. Když jsem v 80-letech poslouchal v klubech Mertu, Plíhala, Lutku., bylo mi velice líto, že už jako mladší generace asi neuslyším žádného Kryla, Hutku.(které jsem znal jen z kazet) a najednou jsem měl možnost s tebou sedět v hospůdce ve Vranově nad Dyjí a slyšet tě na koncertě na zámku tamtéž (1991). Bylo mi tenkrát skvěle. Dnešní realita je bohužel tristní. Nechci odsuzovat žádného "udavače" Nohavicu, ale musím konstatovat, že mi je poněkud smutno. Písnička se ti povedla a je opravdu po "dlouhé době" burcující. Erik Dufek
Odesílatel: Eva Rokytová
Milý pane Hutko... já nějak pročítám ty reakce na tu Vaši disktovanou píseň.... a je mi z toho lehce mdlo :-((( I u nás v redakci se o Vás diskutovalo... a ačkoliv mě ani ve snu nenapadlo, že se někdo může Jarka za tak jasných okolností zastávat, přesto jsem byla přehlasována... Že jako on zpívá dobře a co že je tady dnes někomu do toho, že byl estébák.... tak v tom mumraji se mi zaslepila mysl..... páč to pořád nejsem schopna pochopit.... že může bejt někdo tak slepej a objajovat neobhajitelné:-(( Asi sme prostě takovej divnej a nešťastnej národ...
Tak Vám píšu vlastně ze starý známosti, páč sem na Vás chodila za svých VŠ studií v Pze, brnkal jste Na Větrníku.... a vlastně Slunečnice byla naše kultovní píseň.... no a pak sem oplakala Váš odjezd do kapitalistický ciziny.....
No, ale to hlavní, co vůbec chci napsat, je to, že Karel Kryl, s nímž jsem se tuze kamarádila :-)) o tom věděl, že Jarek práskal... Po našich sezeních po hospůdkách mi o tom vyprávěl u píva.... Spoustu jeho vět se mi vybavuje, ale už to je dávno. Občas, když na mě pane depka, tak si du s ním podrbat na Břevnov... občas dáme drink s Danielou Bakerovou, přítelkou jeho blízkou.... a vůbec - Karel chybí.... Ten by asi dneska čumel, jsem přesvědčena, že kdyby ta naše slavná revoluce nebyla, že by v Mníšku pod Alpou byl živ a zdráv....
Tak Vám chci jen říct, že stojím při Vás, že ste to pojmenoval tak, jak je třeba.
Eště musím napsat Jeníkovi Rejžkovi, že má taky pravdu, když to taky nazval tak, jak by to tady měli cejtit všicí......ale bohužel (proč???) necejtí :-((((
Mno nic, dá se Vás někde teď poslechout live, že bych si udělala radost :-))??????
Za tu píseň si Vás vážím - neměli bychom zapomínat, natožpak odpouštět.
Zdravím ze zimy, Eva
jméno: Bohdana Hrnčiříková
Pane Hutko,
vaše jméno jsem vždycky vyslovala s pochvalnou dávkou respektu. Víte proč? Protože jsem o vás v podstatě nic nevěděla, ulpívala jsem na povrchu. Na Letenské pláni jsmě stáli zmámeni (tenkrát ještě mladí v nějakých třiatřiceti) prvními doušky svobody a když jste zpíval Náměšť tak jsme plakali. To byl poslední vjem a ten v člověku zůstával. Potom se občas někde \"objevil\" Hutka (rádio, televize), a už nebyl o ničem. Ale ten vjem - spojovat Hutku se vzdorem (to z let normalizace) a svobodou - přetrvával. Teď, po vaší ubohé agitce definitivně padl. Píše se mi to velice těžko, pane Hutko a budu se snažit mírnit své výrazivo. Po takovéhle aférce člověk proběhne net, aby si ucelil obraz a zírá. Na You tube výtvor Cínový vojáček - plané filosofání v ubohém verši-neverši, s hudbou-nehudbou. v mizerné interpretaci, omluvitelné snad jen teenagerstvím autora - no, Hutka se učí hrát na kytaru (tím ovšem trapnější). Potom webovky pana Hutky. Trapnost nad trapnost. Stovky fotek pana Hutky div ne od nočníčku, Lenonovské variace. Kristovské variace - to VY, pane Hutko, jste \"krásný\". Potom klik na vlastní Hutkovu tvorbu: pocit vrcholné trapnosti se šíří - bože, vždyť on je to neumětel! Procházení další tvorby - toho čím žili normalizační středoškoláci (tedy v té době i já)i ostatní - a další otázka?: komu, kterému z kolegů, se to ten Hutka vždycky dokázal postavit po bok a zastínit jeho umělecký vklad svou hřívou a úsměvem? Následují interwiew (Impuls, LN, MF) - pocit nekonečné trapnosti se šíří: pan Hutka co nevzpomíná na 17.listopad (ale na svů návrat a Letenskou pláň - to bylo vrcholné uspokojení, nicht Wahr? Ale ty davy tam nepřišli kvůli vám, to vy jste přišel slízat smetanu v podobě slávy. Pan Hutka - socka somruje o byt a je překvapen, že ho pro něj, slavného umělce a revolucionáře Praha nemá. Totiž - nemá ho okamžitě. Snad aby se raději vrátil do Holandska - civilizované země sociálních jistot? A už je člověku na zvracení. Etc., etc., už se mi snad a ni nechce psát dál. Vlastně ano? Radiožurnál na vašich stránkách - to jsem se skutečně za vaše omezené hlupství styděla. Vám není trapno nechávat to svědectví o rozumové impotenci na webu? No, je z toho koneckonců vidět, kdo jste. Jen Narcis, Narcis, impotentní Narcis, který adoruje sám sebe a není ani sebeméně kritického náhledu na svou \"tvorbu\" schopen. Pane Hutko, to byla rána, ta vaše píseň o Nohavicovi. Údiv nad tou hrůzou odstartoval mou cestu za poznáním. Je mi vás hluboce líto - vaší tvůrčí impotence, vaší sebelásky, vaší mylné představy, že máte právo být soudcem. Ale nemáte - dospěla jsem k představě, že jste v podstatě sockózní narcis, kochající se svými zkreslenými představami o vlastní kvalitě. Nikdo neměl lepší šanci ke startu než vy - ale - nikdo vás nechce. Proč asi? Jste nudný, jste podprůměrný a nejste umělec. Já, pane Hutko, jsem milovník klasické hudby, ale Nohavicu znám - a ctím. Proč a jak? Hraje rádio, děti si pořád něco pouštějí a já se najednou mus ím zeptat (už dlouho, mám je čtyři v rozmezí 11 až 25):\"děti, kdo to je? To je moc pěkný\" Odpověď už léta zní: no přeci Nohavica. A jestli si zadal? Ano. Ublížil někomu. Nevím. Je bohem nadaný? Ano. Je kurva? Nevím.Nemám důkazy. A proto nemám právo soudit. Nemám důkazy ani o vašem hrdinství a charakteru. Ale mám důkazy - z vašich vlastních vyjádření a stránek o vaší samolibosti. Z vaší zuby nehty při životě držené tvorby o vaší impotenci. Z vašeho skuhrání a sockování o tom, že nemáte hrdost. Z toho, že jste nevzal v Holandsku do ruky lopatu a čestně se neuživil, o vaší malosti. Pane Hutko, zkuste zachránit, co se dá. Nejste Lenon, ani ty linoryty nic moc (výtvarník taky nejste), vlasy přestávají být krásné a s nimi a s mládám je charisma najednou pryč. Je mi líto, že to musím napsat, ale nebýt politiky, nikdy by o vás nikdo nevěděl. Snad byste brnkal pro pár kamarádů.Určitě by to bylo pěkné a přínosné.To je můj názor, doufám, že ho unesete, milujete přeci pravdu. I tak vá m přeji všechno dobré Bohdana Hrnčiříková

Milá Bohdanko,
dočetl jsem Váš dopis až do konce a mám pocit, že Vám to psaní dělalo dobře, takže k něčemu jsem Vám přece jen byl - srdečně zdravím - Jaroslav Hutka

Pane Hutko,
asi spolu nadále nebudeme komunikovat, ochuzovalo by to o čas jak vás tak i mne. Přesto za odpověď děkuji a ještě moje zpáteční. Vaše postrádá logiku. Pravda je v tom, že jsem se zbavila (dopisem vámi) vnitřního napětí a potřeby sdělit vám svůj postoj. V tomto smy\slu mi tedy psaní udělalo dobře. Ovšem nebýt kauzy "Zbabělec" tenhle vnitřní tlak by nevznikl a tím ani potřeba psaní.
Promiňte, ještě jednou se vrátím k Nohavicovi. Je to velmi ošemetná věc, být morálním arbitrem (nu, já jsem odkojená Karlem Čapkem a sdílím jeho postoje) a vy jste tohle poslání přijal s naprostou (pro mnohé až arogantní) samozřejmostí. Mrknu-li se na léto 89, tak ambasády v Praze, Budapešti a Varšavě jsou plné východních Němců, celý východní blok se nezadržitelně hroutí, koncem léta, tuším, Maďarsko otvírá svou hranici s Rakouskem a do toho Nohavica "práská" na Kryla a Kohouta? Trochu úsměvné. Někde pod kůží mám taky pocit, že byste s touhle písní nevyrukoval, kdyby byl Karel Kryl naživu. Ovšem, Nohavica přeci spolupráci podepsal už v 86. Měl tedy spoustu času napráskat mnohé. Ale to my nevíme. Vy přesto vystupujete tak, jako byste věděl a tuhle myšlenku podsouváte i druhým. A bohužel se všudypřítomným úsměvem a smíchem u tématu naprosto neúsměvného. Ano Nohavica ustoupil tlaku. Vy nevíte jakému, přesto naprosto suverénně prohlašujete, že v té době se už nikomu v podst atě nic závažného stát nemohlo - to nebyla 50léta. Já mám o té době poznatky odlišné. I vy jste ustoupil tlaku, ze zóny tlaku jste prostě odešel. Vaše řešení se zdá být čestnější, možná i bolestivější.(Přečetla jsem si vaše fejetony) Problém je v tom......že my nevíme. Neznám situaci Nohavici v inkriminované době, ani vaši, a proto nemohu soudit co mohlo být traumatičtější. Vám vadí, že Nohavica mlčí, máte to za zbabělství. Možná to tak je, možná je to hrdinství. Asi bych dokázala pochopit ostych a stud (zejména u muže), pokud ovšem nikomu neublížil, dávat na pospas mnohdy senzcechtivého davu svoji intimitu. Víte, maminka byla nemocná, měla rakovinu, žena....., děti........, byl jsem v situaci......bla, bla, bla, ale věřte mi, nikomu jsem neublížil, přesto odpusťte. To je samozřejmě fabulace, ale k něčemu podobně nechutnému by to spělo. To je vaše představa, pane Hutko?
Vy také přesně víte, jak měl Nohavice z téhle kaše ven. Prostě to všude roztroubit. A je to! Opravdu myslíte, že je všechno tak prosté?
Mluvíte o Nohavicovi jako o kolegovi z branže. Z branže písničkářů. Proto jste to vlastně napsal. Ale jinak vás, jak také říkáte, nijak nezajímá, jeho tvorbu neznáte. Přesto ho ve své písni ironizujete,a zpochybňujete, včetně té tvorby, včetně vtíravého hlasu, který přece neznáte. Nemá to logiku, pane Hutko.
Mě komunisti hodně, opravdu hodně vaděj, resp. všechny totality. Můj táta jel po 17. listopadu s dalšími studenty na "dovolenou do Sachsenhausenu, po osmačtyřicáten ho komunisti z medicíny vyhodili znuvu. A strýcové v Ostravě na uhlí, a děda do 56 pořád jednou nohou v kriminále...Nikdo z rodiny si nikdy nezadal, nikdy partaj. Žádní disidenti, alespoň pasivní rezistence a "nehorlivost". Přesto chápu, že Nohavica za určitých okolností mohl podlehnout a podepsat s jakousi vnitřní ideou: aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pro mě je v meritu věci, zda někomu ublížil. Pokud ano, zaslouží odsouzení, pokud ne, v odsouzení té slabosti, či jak vy říkáte zbabělosti, by měla být i stopa pochopení.
Jak se zdá, mi řadoví a nezajímaví pěšáci, máme pro Nohavicu více pochopení než vy, kteří jste byli "na výsluní zájmu režimu". I to je logické.
Svůj minulý dopis Vám vnímám nedobře, excitovaně. Vcelku se mi hnusí pranýře pro ty, kdož nejsou do morku kostí prohnilí a zkažení, nebo kde není shromážděno dostatečné množství podkladů pro ono pranýřování. To mě nejspíš tak nadzvedlo. I já Vás zdravím. B.H.
jméno: BOHUŠ ALIAS OSTRAVAK
Balbíne nejezdi radši do Příbora a Těšína,nasral si už dost lidí.At o tobě nepíšou v černé kronice!!(ip: 194.212.67.68)

Nohavica