PÍSNIČKÁŘ

Jedním z těch začínajících "dylanovsky uhranutých" písničkářů je i Vladimír Veit (1948). Aby mu to lépe šlo, hraje společně s kamarádem Hvězdoněm Cignerem (1947). Devatenáctiletí chlapci objevují a svoje inspirace nacházejí v ulicích Prahy, bytech kamarádů a samozřejmě v hospodách, specifickém to podhoubí české kultury.
Na jednom z večerů strávených v restauraci Vagón-Metro na Národní třídě v Praze si k jejich stolu náhodně přisedá třetí - Jaroslav Hutka (1947), tou dobou student SPGŠ. Propovídali tehdy celou noc, pokývali hlavami a dvojice Hutka & Veit byla na světě.
J. Hutka na to vzpomíná: "... potkal jsem Veita a Hvězdoně a povídali jsme o všem a žili tím a nestarali se o nic jiného a bylo to romantické a naivní. Nakazili mě písničkami. Dobrá písnička je krásné slovo, hudba a člověk v jednom čase a to je její síla. Stačí jen poslouchat a to je její plus a minus."
Hutka začíná psát své první texty na hudbu Dylana a Donovana, ale také se oba pokouší o vlastní texty, ke kterým Veit skládá hudbu (Život tě naučí, Pravděpodobné vzdálenosti...) Hutka zkouší udělat něco i s Hvězdoněm, ale moc se jim to nedaří a nechávají toho.

Jaroslav Hutka se narodil 21. 4. 1947 v Olomouci a často pobýval ve vsi Bouzově. "K životu jsem se probudil v pěti letech, kdy byla naše rodina vystěhována; otec byl nějakým kapitalistou nebo čím." Pak se stěhovali vícekrát. V Olomouci skončil 9. třídu. V Praze studoval uměleckoprůmyslovou školu, odkud později utekl. "Měl jsem pocit, že to je ztráta času. Za čtyři roky jsem udělal dva ročníky. Přesto jsem poslední rok dělal předsedu školy. Já jsem chtěl malovat, ale ta škola na to nebyla."

MS č. 50/1968

Na podzim 1966 odjíždí Hutka a Veit do Olomouce. Bydlí u rodičů Hutky a skládají písně, potloukají se po kraji, Hutka zkouší malovat. Z Prahy za nimi přijíždí i Hvězdoň Cigner. "V Olomouci r. 1966 jsem byl focený poprvé" vzpomíná J. Hutka. "Na podzim toho roku se kdosi na ÚV rozhodl, že mladým mužům nesluší dlouhé vlasy a začala děsivá honička. Nesměli jsme na nádraží, do veřejných dopravních prostředků, do kin, do divadla, do hospod (viz akce v Praze u Muzea na Václavském náměstí - pozn. aut.). S Vláďou Veitem jsme se uklidili do Olomouce, kde jsme dostali předvolání: "Dostavte se na OO-VB Olomouc ve věci Mánička." Dlouho jsme se tomu řehtali. Pak jsme se dostavili. Ptali se mě, kde mám tetování, jakou mám přezdívku a do jaké party chodím a nevěřícně kroutili hlavou, když jsem odpovídal, že nic takového není. Když jsem pak nadiktoval jméno oboru, který jsem studoval, začali mi vykat. Pak si mě vyfotili. Za týden mi nějaký známý fotky propašoval. Mám na nich vlasy dlouhé asi jako dnešní policajti."

J. Hutka: Konec X. sezóny, 1977

Brzy se však Hutka s Veitem vrací do Prahy, kde nalézají své nové útočiště v opuštěném bytě ve Francouzské ulici na Vinohradech. To se již píše rok 1967 a dvojice Hutka & Veit to s hraním začíná myslet "vážně".