PÍSNIČKÁŘ

Zdá se mi, že jsi pocítil tíhu života a jeho cenu, která se nenechá splatit v předem domluvených cenách a že jsi se rozhodl jako jeden ze tří králů donésti něco kadidla a drahé myrhy do kolébky pravdy a neuplatitelnosti. Že jsi objevil svět krutého uvědomění zodpovědnosti před sebou samým a rozhodl jsi se jít až do konce, až k břehům života, tam kde začíná smutek a šílenství.
Vím, že jsi byl velice chytrý a mazaný a dokázal jsi přelstít své dráby a chytil jsi ten vítr, který jsi pokládal za správný a šel jsi hledat nové dny a novou oblohu a novou trávu a nové tóny. Šel jsi tam, kde jsi myslel, že opět uslyšíš v sobě novou orchestraci života zabranou v nových krásných a jasných tónech - barvách letního dne a rána, holandských mistrů, mořských vln, lidských příbytků, měkkých pohledů...
Snad jsi nalezl Novou Moravu jako hrdina Moravského Robinsona - knížky mého dětství. Možná, že někde ve světě najdeš ty, které jsi zde zanechal, někde na cestách najdeš spadlý kapesník, který jsi dávno v dětství ztratil při hře v lese, neznámý hudebník ti v dalekých zemích zahraje píseň, kterou zpíval tvůj dědeček a kterou jsi již dávno zapomněl a nesl jsi z ní jen vzpomínku na hlas svého dědečka, někde v hlubinách. Přeji ti, abys za rámečkem u zrcadla v hotelu někde ztraceném v ulicích dalekého snového města nalezl starou žlutou fotografii zapadlé moravské vesničky a prodavač párků na 45. Avenue v Novém Yorku tě osloví "dobrý den pane Hutka."
Možná, že jednou, až budeš někde hrát a oni ti po představení přinesou plný půllitr piva s hořkou chutí v ústech, se zase na chvíli projdeš Nerudovou ulicí...
Nebudu se loučit, protože zde stále žiješ a kdykoliv můžu spatřit tvoji siluetu s kytarou, byl to on? Tak přece ještě žije! Až jednou budeš bloudit s kytarou ranními ulicemi neznámého města, pocítíš určitě ten známý pocit domova z pachu piva a rána a ještě nevlezeš do první tramvaje, ale půjdeš dlouhou cestu pěšky...

J. P.