PÍSNIČKÁŘ

"Šafránové" večery v ZK-Tesla v Čáslavské ulici se rozrůstají i o některé všední dny. Samostatné večery má také Burian & Dědeček, Lutka & Nos, Vladimír Veit, Vlasta Třešňák. Pravidelná vyprodanost svědčí o velkém zájmu publika. V lednu je také vypsán další ročník písničkářské soutěže "O ptáka Noha".
V únoru bylo možno v Šafránu slyšet i Š. Raka, Z. Homolovou, Janotu a Čundrgrunt s Mertou, Mišíkem a Padrůňkem.
Březen je v Čáslavské ulici opět beznadějně vyprodán. Třešňák s Gadžorem, Veit & Hvězdoň, Hutka & Hladík - pořady, které leccos slibovaly. Kromě toho "Divadlo v Nerudovce" ve čtvrtek 6. března nabízí "Zpívání do tmy" V. Merty a ve čtvrtek 20. března "Veřejné ohledání mrtvoly" J. Hutky. Připravuje se i koncert Šafránu v Lucerně (koncert se nakonec nekonal).
"... takže nezbejvá, abych spolupracoval s váma, sem z toho smutnej, takže vy poznáte, kdy se připojit do toho vytí, náš člověk už to pozná..."
J. Hutka - z koncertu před písní Hadí rokle, duben 1975

"... zjistil jsem loni jednu výbornou značku strun (Fender - pozn. autora), o kterou jsem si napsal a netušil, že od tý značky mají strun asi 12 druhů, což je tedy zbytečnej přepych, pak se člověk nediví, že z toho vzniká krize, a kamarád, kterej to kupoval jim asi řekl pro koho to je, tak si řekli - no protestní zpěvák z Československa ten potřebuje super tvrdý struny... takže abych to umáčkl, tak jsem to musel podladit o 4 tóny..."
"... nejlepší s tím laděním by bylo tak, že kytary by byly naladěný rovnou od výrobce - aby se už nemuselo dolaďovat."

J. Hutka - z koncertu, květen 1975

V Praze se hraje dále i v "Barikádovně" (Hutka a Třešňák), ve VŠ klubech a kolejích. Kromě toho vystupují všichni i mimo Prahu (Hutka: "Někdy hraju 7× do týdne."). Hutkovo jméno se stává natolik známé, že ho lze nalézt i v anketě soutěže MS "Zlatý slavík 1975" na 35. místě.
Ve čtvrtek 15. 5. je v Čáslavské zahájen "Festival hudebních kritiků a publicistů o titul Zlatý blbec 1975", hraje Hutka, Hladík a Třešňák. V neděli 25. 5. je závěrečný "dýchánek" Šafránu v jarní sezóně 1975 - Hutka Hladík, Merta, Třešňák, Veit, Lutka, Voňková, Nos, Homolová, Marsyas, Mikoláškové, Burian.

Období mezi r. 1975-76 patří bezesporu k vrcholům umělecké tvorby celého Šafránu.
Sdružení "Šafrán" pozvolna přerůstá v jakési "písničkářské obrození" s velkým okruhem posluchačů, stálou scénou a programem, hosty. Dochází tak k přirozenému a živelnému uvolnění mladých lidí, kteří tímto nalézají nový způsob zábavy, myšlení a pohledu na svět, než jim nabízí rozhlas a televize svojí komerčně orientovanou popmusic. Můžeme říci, že tak jako na Osvobozené divadlo a písně V+W navázala o pár let později generace Suchého a Šlitra, tak dalším článkem ve vývoji písňové tvorby, který musel nezbytně přijít a navázat na předchozí generaci, se stává právě sdružení "Šafrán". Písničky ze Šafránu (zrovna tak jako předtím z Osvobozeného divadla a Semaforu) hrají neznámí lidé s kytarou po celé ČSSR, ve vlacích, u táborových ohňů, zpívají je i trampové.
Z toho pomalu začíná vyplývat další důsledek - opět specificky český. "Šafrán" se liší svým písňovým programem od modelu oficiální kultury - stává se nepohodlným. Začínají přicházet udání na vystupující umělce, o některá vystoupení se začíná zajímat i Státní bezpečnost.

V červnu 1975 se koná v Čáslavské finále soutěže "O ptáka Noha" a začínají prázdniny. Nezůstávají zcela tak "prázdné". Pořad "Prázdninový týden Šafránu" v Divadle v Nerudovce od 3. do 8. srpna 1975 patřil skutečně k vydařeným koncertům.
Na jednom z večerů se Hutka zmiňuje o svém setkání (před několika dny) se členy PP kdesi v zahradní restauraci v jižních Čechách. Mluví o nich dosti kriticky a odtažitě se vyjadřuje o jejich tvorbě.
Na 4.-7. září 1975 připadl termín "Folkového festivalu" v Českém Krumlově. Kromě všech možných trampských a folkových skupin patřilo celé sobotní odpoledne v Klášterní zahradě Šafránu. Na závěr večerního "galakoncertu" na otáčivém hledišti vystoupil J. Hutka na schůdcích autobusu, který pak odvezl účinkující. Za velkého aplausu a nadšení všech diváků zahrál pouze pár lidovek. Na víc - podle slov pořadatelů - nebyl čas. Důvody byly zřejmě už jiné. Hutka sám údajně na celém festivalu ani hrát nechtěl a tak i jeho vystoupení vypadalo dost rozpačitě. Oficiální hodnocení přinesla Melodie č. 11/1975 v Článku F. Horáčka - Krumlovské mlsání.
Po prázdninách se koncertování Šafránu (od září do prosince) přestěhovalo z Čáslavské ulice opět do Baráčnické rychty na Malé straně. Kromě pondělků na Rychtě Divadlo v Nerudovce zachovává i své "šafránové" čtvrtky.
V říjnu se hraje i v gymnáziu na Budějovické (Hutka Třešňák), v menze v Podolí a samozřejmě opět zájezdy po ČSSR.

"Na podzim 1975 jsem šli s několika kolegy ke zkouškám lidových hudebníků, zaplatili každý 100 Kčs, abychom měli právo brát asi 15 Kčs za hodinu hraní, ale nikdy jsme nedostali žádné oznámení, zda jsme zkoušky udělali, nebo ne."

J. Hutka - Konec X. sezóny

Na podzim 1975 jsem dostal předvolánku do Bartolomějské ulice č. 4 a povídal se se mnou nadporučík z hradecké StB. Měl na stole štos mých textů a pomluv... potom tvrdil, že šířím náboženství. I kdyby, bylo by to nezákonné? Ale nešířil jsem. Jedná se o velikonoční představení v Chocni a hrál jsem tam staré lidové písně, kde se občas nějaký pánbůh nebo svatý objevil, jak to ve starých lidových písních bývá.
J. Hutka - Konec X. sezóny

7.-9. října 1975 je v Divadle v Nerudovce výstava "Pověšené obrazy Vlasty Třešňáka". Skvělý je i Třešňákův listopadový koncert na Rychtě. 25. 11. 1975 je v Lucerně pořad "Folk 75", hraje Hutka Hladík, Lutka, Merta, Marsyas, Blátotlačky a Minnesengři.
Koncem roku se Hutka objevuje i v čs. televizi v pořadu "Televizní klub mladých". S R. Hladíkem hraje píseň "Stůj břízo zelená."

"V televizi jsem byl dvakrát, a to vždy, když jsem se nechal přemluvit, že schovám vlasy pod čepicí. Na mnoho dalších scén jsem nesměl, nebo jsem je musel opustit kvůli repertoáru. Desky s mými písněmi se nevydávaly a i kolem lidových písní byly potíže."

J. Hutka - Konec X. sezóny

Poslední číslo "Melodie" přináší článek Leo Jehna, ve kterém píše o Hutkově LP (Stůj břízo zelená) a jeho podání lidových písní mimo jiné i: "...kouzelné metafory moravských nářečových útvarů vyměnil za nepoetické rýmy a materiálu odpovídající pěveckou dikci za ledabylou výslovnost a přemalý cit pro stylovou čistotu. Je jeho deska folklórem nebo populární hudbou?"

Melodie č. 12/1975

Tímto článkem se v Melodii rozvinula dlouhodobá vleklá diskuse nejen kolem folklóru a folku, ale také kolem přínosu Hutky na tomto poli.
viz.:
Melodie č. 1/76 - Ne proti folklóru, ale proti kýči (k přínosu J. Hutky) - J. Burian
Melodie č. 2/76 - Existuje ideální vzor? - P. Skála
Melodie č. 5/76 - S Hutkou proti purismu - J. Kolář
Melodie č. 7/76 - Populární hudba jako stav současné lidovosti - J. Hutka
Melodie č. 9/76 - Populární hudba jako odraz současnosti - L- Jehne