 2024 |
| |
2023 |
| |
2017 |
| |
2013 |
| |
2012 |
| |
2008 |
| |
2007 |
| |
2006 |
| |
2005 |
| |
2004 |
| |
2003 |
| |
2002 |
| |
1998-2001 |
| |
|
Jak volit prezidenta v Česku.
Osm let žijeme v novém státě. Ale jelikož máme v tomto státě
společný jazyk a žijeme s tímto jazykem v této oblasti něco přes
tisíciletí, nemáme z tohoto státu pocit nějaké jeho
neoprávněnosti. Nebyl nám nadiktován a jeho hranice nebyla vzata
nikým v pochybnost. Ani my netoužíme po žádných dalších územích.
Čechům se sice rozpadlo problematické Československo, o které
usilovali, a vzniklo nakonec Česko, ke kterému v žádném případě
nesměřovali, ale nakonec ho celkem bez problémů a emocí přijali.
Ústava nového státu se šila horkou jehlou na poslední chvíli
a nikdo nemyslel na to, že by mohly nastat nějaké problémy. Měli
jsme pocit zářné sametové výjimečnosti s úžasným humanistou
Havlem na jedné straně a geniálním pragmatickým ekonomem Klausem
na straně druhé. První měsíce se zdálo, že tento nový stát je
vypracován tak, jako by se vyvíjel tisíc let a právě teď dozrál
ke svému dokonalému vrcholu i tvaru. Dnes, po krátkých osmi
letech, to cítíme jinak.
Tento stát je příliš mladý, neusazený a pečeť dvou osob,
Havla a Klause, je příliš zřetelná. Havel z disentu vystoupil na
Hrad, viziomářsky zvedl hlavu a začal stěhovat po nebi vzdálená
souhvězdí. Klaus, vzdělán komunistickým prognostictvím, zase
vymyslel ekonomickou reformu, aby se kapitalismus nažral
a socialismus zůstal celý. Snažíme se sice tuto trapnost
překlenout vznešenými úvahami o historických souvislostech
s velkým Masarykem, ale Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký,
Novotný, Svoboda a Husák k této historické „souvislosti”, také
patří. A z tohoto pohledu začíná tradice skřípat.
Masarykovo „původní” Československo bylo větší ještě
o Podkarpatskou Rus a značnou porci německy mluvících občanů.
Žila zde i významná židovská menšina. Sloučením Čechů a Moravanů
se sice dospělo k české národnostní většině, ale početně bohužel
nedosáhla ani padesáti procent celkového stavu obyvatelstva. Háchův Protektorát se zase nejvíce podobal dnešní situaci etnicky
čisté České republiky, ale v podivných hranicích a jaksi chyběla
ta samostatnost.
Po válce zase územně, politicky i etnicky nastalo jiné
vymodelování země, a ještě ke všemu jsme padli na Východ. Praha,
vždy tak neodmyslitelný kus západní civilizace, se stala najednou
předsunutou buranskou úderkou Východu.
Ale všechny tři územní a politické proměny od roku 1918,
jepičí Druhou republiku do toho ani nepočítám, jsou zcela odlišné
od našeho současného stavu a nám chybí zásadně jedna věc:
rozlišit minulost od přítomnosti. Česká republika je záležitost
nová a v nových souvislostech a je nanejvýš nutné začít přemýšlet
o tomto státě a jeho smyslu jako o něčem, co tu ještě nebylo.
Češi žijí od obrození v historických mýtech. Je to vlastnost
příšerná a nebezpečná. Možná je to jen výraz strachu žít
v přítomnosti, uvědomit si ji a zmocnit se jí. Trapný svátkový
spor o dávného knížete Václava v rámci vyjádření současné české
státnosti je toho velmi ostudným důkazem. Z minulosti nikdy
žádnou vůdčí pravdu pro přítomnost nevytlučem, budeme se jen přít
o interpretace něčeho, u čeho jsme nebyli, a tato pře nemá konce.
Když se před osmi lety Klaus s Mečiarem dohodli, že
Československo rozdělí, a Havel se rozhodl kandidovat na
prezidenta nového českého státu, nikdo se nezabýval sladěním
svých postojů s vývojem docela nejasné české státnosti. Řešilo se
ono tady a teď. Klaus tento nový stát vytvořil a Havel ho
potvrdil. Kníže nekníže. Ani pořádně nevěděli, co činí. Soudit
můžeme začít až teď, kdy se ukázaly první výsledky a důsledky
toho, co se tehdy stalo chaoticky.
A v této situaci jsme. Špatně fungující nový stát, hrající
temnou politickou komedii obyvatelstvu, které má frustrující
pocit bezmocných diváků. A politici se tváří, že tento stav je
vlastně výsledkem nezadržitelného a logického toku dějin, našich
„českých” dějin, a vyvrcholením toho všeho je nezávislé
rozhodování občana ve svobodných volbách.
Svobodné volby neexistují. Jsou jen takové, jaký je volební
zákon. Mohou být pouze korektní, to znamená, že se správně sečtou
odevzdané hlasy, ale nevolíme svobodně. Volíme podle stranické
nabídky a podle pravidel, která si vylicitují politické strany
v parlamentu. Asi nebudu jediný, který dnes „svobodně” vlastně
nemá koho volit. A díky hloupému pětiprocentnímu vstupnímu
schůdku do parlamentu jen těžko vznikne a prosadí se nějaká nová
strana, která by třeba mohla být mému srdci blízká. A zdá se, že
to bude ještě horší, že další volební zákon dá možnost menšině
zvolit v parlamnetu většinu, a to je samozřejmě naprosté popření
i tak problematických demokratických zásad, že menšina se musí
většině podřídit.
Současný parlament je více zástupcem stranických než
občanských zájmů. A tento do sebe a pro sebe uzavřený parlament
má brzy volit prezidenta, hlavu státu. Hlavu našeho, stále ještě
nového a nezřetelného státu. A to na základě jakési tradice
a zákonů předválečného Československa, jehož územní, národnostní
i politická situace byla absolutně odlišná od současného stavu.
Pro tehdejší militantní české vlastence byla přímá volba
prezidenta ve státě, kde neměli národnostní většinu, samozřejmě
příliš riskantní. Parlament v Praze se dal zmasírovat snadněji,
nakonec, jako vždy.
Ví se, že na funkci prezidenta chce kandidovat Václav Klaus.
Tato jeho touha teprve dává opoziční smlouvě logický hokynářský
obsah. Mimo něj ale nemá v popleteném parlamentu šanci nikdo.
A pokud se v několika poslancích sociální demokracie vzbouří
svědomí a hlasovat pro Klause nebudou, jsme v situaci, která
proběhla na Slovensku před několika lety a nakonec vedla k přímé
volbě prezidenta jako jediné možnosti vůbec prezidenta mít. Pokud
ale budou všichni sociální demokraté poslušní, budeme mít za
prezidenta Klause, kterého západní svět nesnáší, a stát se
dostane do izolace. A diskuse o tom, že se Klaus stal prezidentem
podvodem, neutichne a nakonec stejně skončíme u přímé volby,
rozhádaní mezi sebou a otrávení režimem ve vlastní zemi.
Přímá volba je v Česku jediná smysluplná volba prezidenta.
Tradice mnohonárodní První republiky nám v tom nepomůže, neboť
žádná není. Masaryk se prezidentem stát musel, stal se jím
víceméně už na „válečném poli” před založením státu. Kvůli volbě
Beneše se měnil zákon a jeho volba byla stejně zmanipulovaná
nekompromisním Masarykovým přáním. A Hácha? Co to bylo za volbu
a v jaké situaci? Z tohoto hlediska tedy jakousi „platnou”
tradici má parlamentní volba prezidenta až za komunismu. Tam se
osvědčila. Ale na tuto tradici snad navazovat nebudeme. Nebo?
10. června 2000 (LN 16. června 2000)
SMS: MYSLITE SI, ZE SE OCITNEME V IZOLACI AZ V PRIME VOLBE BUDE ZVOLEN VACLAV
KLAUS? CO POTOM MUDRCI...? MARUSAK TEPLICE
|
***
Vážený pane Hutko.
Chci Vám ještě jednou poděkovat, tentokrát za upozornění na Vaši webovou
stránku. Moc jsem si početl i když ne se vším souhlasím. Dojem z toho všeho
mám ale spíš smutný. Přestali lidé po padesáti letech totality přemýšlet, nebo
takoví byli vždycky? Nevím. Jediná „demokracie” kterou jsem zažil na vlastní
kůži je ta naše. Posmíváme se Rusům, že potřebují pořád nějakého cara, ale
jsme jiní? Naše politické strany a především pak ODS jsou spíše náboženskou
sektou, než politickou stranou. „Vůdce” vždycky koná správně. S Klausem,
nebo doleva? Jistě. Koaliční dohodu s levicí a nechat je vládnout? Jak
geniální. Připomíná mi to jistou mou příbuznou, v podstatě velmi hodnou,
obětavou a vysokoškolsky vzdělanou ženu. Dříve nadšená komunistka, byla tak
vychovaná - měla často pochyby a nejistoty, ale Rudé Právo jí nakonec
vždycky vše zdůvodnilo, vysvětlilo, ukázalo příčiny a viníka a nejistoty
zmizely. Před deseti lety se jí opora a jistota zřítily. Teď je bigotně
věřící a vše je zase jasné, zase se má o co opřít. A jiní si našli Klause a
jeho apoštoly a Vy ošklivý jim na ně saháte! A nám, „normálním lidem”
nezbývá než nechodit v volbám a čekat až někdo slušný založí nějakou slušnou
stranu středu. Naděje svitla s „Děkujeme, odejděte”, s Fišerem, a zase
zhasla. Slušní lidé jako Batěk a Zieleniec nejsou připuštěni.
A tak Vám i nadále držím palce a ještě jednou děkuji.
Se srdečným pozdravem
Zdeněk Táborský
|
***
Vážený pane,
mám docela rád (mezi jinými) Vaše písničky, ale proboha, trochu si
rozmýšlejte, než něco plácnete o politice! Velice mě baví hláška, kterou
jste tuhle rozmazával v Lidovkách, nemám to při ruce, ale bylo to ve smyslu,
že Klaus chce samozřejmě být prezidentem. Mohu o VK mít jakékoli mínění, ale
myslím, že není nepraktickým pitomcem. A co jiného by se dalo říci o
výkonném politikovi, který by chtěl něco tak bez praktického vlivu, jako je
pozice českého prezidenta? To není útok na Havla, jen konstatování faktu. VH
se možná i z takového nevýhodného postavení dokáže uplatňovat. Nemám dojem,
že by to bylo v povaze VK. Jednoho dne to možná nadejde: znamení, že Klaus
půjde do politické penze. Ale zatím?
Zdraví Vás V. Lahoda, Hradec Králové - řadový občan.
|
***
Vážený pane Hutko,
velice Vám děkuji za Váš článek „Jak volit prezidenta v Česku”,
uveřejněný v LN 16. 6. 2000. Nejde jen o přímou volbu, se kterou
také souhlasím ale zejména o Váš rozbor současné politické
situace. Stejně jako Vy považuji volební zákon za zásadní
mechanismus, kterým se realizuje nebo též potlačuje demokracie.
Dosud platný volební zákon jsem kritizoval na stranách LN ještě
předtím, než byl schválen, současný návrh jsem kritizoval v LN
8. 6. 2000. Tím jen chci poznamenat, že články v novinách jsou
sice pěknou, leč na 99% marnou věcí. Také Váš poslední skvělý
článek zapadne a vláda několika lidí si bude dále upevňovat
moc. Snad by lidé veřejně známí jako Vy mohli spojit své síly
a v obraně základních svobod spolupracovat. Názory a dopisy
čtenářů v novinách uplynou jako voda, která břeh nepoškodí,
natož aby jej podemílala.
Nepochybuji, že Váš názor má naprosto podporu občanů
naší republiky a proto je třeba vytrvat a občany stále upozorňovat
na salámove odbourávání jejich svobod.
Se srdečným pozdravem,
Dr. A. Šimůnek
|
***
Pane Hutka,
dostal se mi k ruce Váš článek o volbě prezidenta republiky a musím
konstatovat, že mi mluvíte z duše. Jsem rád, že mám možnost použít této
techniky a poslat Vám krátký pozdrav na e-mailovou adresu, která se objevila
pod Vaším článkem. Léta jsem poslouchal Vaše písničky, jezdili jsme počátkem
osmdesátých let na tábory a vaše písničky nesměly u táboráku chybět. Rád si Vás
poslechnu i dnes, před nedávnem šel v nočním rádiu nějaký pořad, kde zněl
Váš příjemný hlas, bylo to pohlazení po duši... fajn se mi pak usínalo!
Teď ještě k Vašemu článku: opravdu mi to tak připadá, že pan Klaus vše
rozehrál s ČSSD tak, aby byl zvolen příštím prezidentem. „My vás podržíme za
každou cenu po celé funkční období u vlády a vy mne pak naoplátku zvolíte
prezidentem”. Spoustu lidí si takto vznik opoziční smlouvy vysvětluje a
nabývám dojmu, že vše k tomu směřuje. Z počátku jsem ODS a Klausovi
fandil, dával jsem mu i svůj hlas ve volbách, postupně však zejména díky
jeho prezíravému a arogantnímu jednání ztratil mé sympatie a mohu prohlásit,
že dnes je mi ten člověk doslova protivný. Je to stejně divné, co se u nás
během těch deseti let stalo. Z bývalých komunistických prominentů nebyl až na
jednoho či dva nikdo stíhán za zločiny, kterých se dopustili,
političtí vězňové dodnes čekají na satisfakci, dožívají s o moc menšími
důchody, než jaké mají dnes jejich bývalí věznitelé a trýznitelé... To
ovšem dnešní ODS pramálo zajímá. Uzavřela se sama do sebe a jde jí o jediné:
totiž udržet dosažené pozice za každou cenu... zřejmě i kvůli tomu to
spojeni s ČSSD... Velice tímto přístupem kompromituje pravicovou
politiku a říkám si, jestli to není záměr... Mohu se ale desetkrát
rozčilovat, pokud lidé u nás po všech těch průšvihách s financovaním této
strany, nevyjasněných aférách, a i kriminálních činech jejich příznivců,
sponzorů i členů ve vrcholném vedení, stále této strane budou věřit a budou
jí dávat ve volbách své hlasy, nezbývá, než zamyslet se nikoli nad ODS, ale
nad „kvalitou” českého národa...
Možná se jednou po mnoha letech dozvíme, jak probíhala sametová revoluce, k
jakým se tehdy dospělo dohodám a možná se odhalí i podíl pracovniků
Prognostického ústavu a příprava soudruhů na převrat již od poloviny osmdesátých
let. Stále mi nepřipadá jako náhoda, že v Prognostickém ustavu pracovali
pánove: Klaus, Dlouhý, Dyba, Kočárník, Komárek, Randsdorf, Ježek a další,
kteří se po listopadu 89 stali dost exponovanými a klíčovými politiky...
Z Vašeho článku se mi nejvíce líbilo rčení: „... Aby se kapitalismus nažral a
socialismus zůstal celý...”. Mám ten pocit, že asi budete mít pravdu, zdá se
mi, že to koresponduje s oním „socialisticky pracovat a kapitalisticky žít”.
Na tento přístup jsou asi v Evropske unii zvědaví a těší se, až si nasadí
veš do kožichu. Česi si stále myslí, že mohou všechno ošvejkovat, že se
prošvejkují dějinami, že zkrátka za každé doby „na ty nahoře” vyzrají a na
každe době vydělají...
Pane Hutka, díky i za to, že jste kdysi nazval pana Dybu jeho pravým jmenem,
jestli se nepletu, je zodpovědný za rozkradení svazáckého a komunistického
majetku, vrána vráně (rozuměj soudruh soudruhovi) oči nevyklove a tak to
také podle toho dopadlo...
Přeji Vám vše dobré, hlavně spoustu pěkných písniček a budu rád, pokud se
opět setkám s nějakým Vaším článkem a názorem na věci veřejné!
S pozdravem
Jan Holík
|
|