Vydané ohlasy Odpověď na otevřený dopis Nevydané ohlasy   ČESKÝ BETON   Devadesátá léta jsou už, zaplaťpánbů, za námi, a až se na ně bude jednou vzpomínat, nebude na co. Blbá nálada a mafiánský kapitalismus budou možná jediným pojmenováním, jak to bylo zjednodušeně vyjmuto z mnoha výroků myslivého Václava Havla. Bylo to zase jedno z těch prázdných desetiletí, jak už se nám Čechům to za těch posledních dvě stě let, co jsme si vymysleli Temno, pravidelně stává. Václav Klaus se sice na termín mafiánského kapitalismu chytil jako potrefená husa, a po svém zvyku mlžení mluvil o nejasných tisících uražených podnikatelů a obyvatel, ale v prázdnu jeho jakýchkoliv výroků není co rozebírat. On je sice velký, mocný a nejmocnější toho tunelářského desetiletí, ale co teď s ním, když už není z čeho? Jelikož on ten mafiánský kapitalismus založil, tak by k tomu vlastně měl co říct, ale neřekne, protože neumí. Ale ani ne proto, že by musel lhát. On ani neví, kdy lže. V tom je ten velký problém našeho malého Klause, mužíčka, kvůli kterému se má teď předělávat ústava i volební zákon, aby konečně mohl sám bez koalice přeskočit laťku, která mu předtím byla moc vysoko. Vidí jen sám sebe, tak jak má rozeznávat takové pro něj vnější záležitosti, jako je lež a pravda? Svůj vlastní zájem cítí jako pravdu a její prosazování přece nemůže být lež, ne? Jde o úspěch, o získání moci a o její udržení. A když jde člověku o udržení moci, tak chybuje pouze tím, že ji ztratí, nikoliv tím, že se spojí se svým bývalým, a možná i budoucím nepřítelem. Člověk s takovým cílem o sobě nepochybuje, samozřejmě, a jelikož ve vlastním zájmu je patologicky pracovitý, zažívá nakonec hmatatelný úspěch v prostředí, které je líné a plné nejasností. Typ člověka Václava Klause nám ale není cizí, proto ho chápeme i volíme. V Česku jsme sice zvyklí takové lidi považovat za blázny, kterými asi i jsou, ale my nejsme těmi, kteří by je měli pod kontrolou. Pouze žijeme tak, že na nás tak úplně nemohou, jsme zvyklí přežívat, a to tak důsledně, že z toho vznikl už i typ kolektivního souznění, ale vládnout je necháváme. Či dosud to tak bylo. Klaus nebo Husák? Čech pokrčí rameny, protože jsou pro něj oba tito pracovití cílevědomí ješitové prakticky stejně vzdálení a pro život stejně nepoužitelní.   Ale i když Česko zůstává konzervativně nezměněné, čas světa, ve kterém je Česko drobným ostrůvkem, se posunul do dalšího tisíciletí. Fakticky se už postaru vládnout nedá, i když naše obyvatelstvo by k tomu bylo stále připraveno a Klaus se svou malodušnou sebezamilovaností by byl vynikajícím diktátorem, anebo, v našich malých českých podmínkách, úspěšným diktátorským poskokem kohokoli, kdo by mu diktátorství na vlastním území povolil či prosadil. Jenže se narodil ve špatný čas, kdy žádný Berlín, ani Moskva střední Evropě už nepatronují, a dnešní Brusel ani Washington malým despotům nefandí. V době globalizace a internetu sice despotismus nezmizel, ale seznal tak zásadní proměnu, že budeme muset chvíli počkat, než budeme schopni přesně popsat i prožít jeho nový fenomén. Ale pracovití geniové jako Napoleon, Hitler či Stalin, či trapně lokálně geniální a pracovitý Klaus, už ztratili svou tlupu, kterou by mohli vést a kontrolovat. Území, jazyk a nevyhnutelné zařazení člověka do svého kmene ztratilo půdu pod nohama. Já si dnes myslím, že komunismus vlastně ani neprohrál. Byl pouze rozložen globalizací. Na kosovských polích, tam na Balkáně, se ještě vede bitva za staré časy, ale je už také prohranná, i když stojí tisíce životů. Miloševič vražděním už nemůže pádlovat proti proudu světa, který se stává, téměř biblicky, jen jedním.   Ale abych se vrátil do minulého tisíciletí. Ta poslední tři století se nám Čechům vlastní vinou nepovedla. Obrozenci své romantické vlastenectví postavili na historické lži, čehož dnešní výsledek je, že z vlastních dějin se nelze učit, a tedy ani po svém pokračovat někam dál. A z minulého (dvacátého) rozbitého století zřejmě zůstanou jen tři skutečné politické osobnosti. Masaryk, Hácha a Havel. Sice každý z nich po svém a jinak tragicky neúspěšný, ale ten hluboký a dramatický obsah jejich doufání a idejí, které nasadili proti nepřízni vývoje, bude člověka vždy vzrušovat a klást každému z nás otázky, ty základní: k čemu zde na světě jsme a co dobrého v životě dokážeme? Václav Klaus a jeho vidlácký předseda vlády Zeman lidskou duši neosloví. Oni jsou jen takové ty politické vši, proti kterým ještě lidstvo nenalezlo účinný postřik. Však také ona nahodilá „studentská” výzva: Děkuje odejděte, se týkala právě jich a nečekaně zabrala. Od kavárenského stolku ve Slávii skočila rovnou do kolektivního vědomí, a to se nestává jen tak. Ve dnech desátého výročí toho, co jsme si mysleli, že byla konečně naše revoluce, tato výzva oslovila pro chvíli celé území. Skutečně jsme před deseti lety v cosi uvěřili, jenže ty klíče, kterými se cinkalo, zůstaly zase jen klíči od našich vlastních osamělých domovů. A to bolí. A dnes, po několika pouhých měsících zbyl z té hlasité výzvy zas jen pocit té známé české kocoviny, která s námi od obrození věrně kráčí, téměř už jako pocit identity: oni zůstávají a je jim úsměvno nad naší bezmocí, nad bezmocí naší přesily. Oni zůstávají, ale dnes už přece jen někde na konci Prvohor. Tohle poznání by mohlo být radostné, kdyby nebyl život tak krátký, desetiletí tak dlouhé a cesta k té přece jen vytoužené normální společnosti stále tak vzdálená. 10. dubna 2000 (vyšlo v LN 20. dubna 2000)   Vážený pane Doležale,   v diskusním přízpěvku pod názvem „Nevěcná polemika” jste psal o mně poněkud nevěcně. Cituji: „...Shodou okolností v témže čísle Lidových novin, kde vyšla Peheho polemika, srovnává známý kritik současného stavu a signatář Impulsu 99 Jaroslav Hutka předsedu naší v současnosti nejsilnější strany s takovými osobami, jako byl Husák, Stalin, Hitler a Napoleon. Od jiných představitelů Impulsu slýcháme čas od času řeči...” atd.   Nejsem žádným představitelem Impulsu 99. Pouze jsem před necelým rokem podepsal jeho základní prohlášení, protože se mi zdálo dobré a pravdivé. Tak jsem i kdysi podepsal Chartu 77 a spoustu jiných prohlášení, v posledních dnech petici za referendum kvůli existenci Temelína. Nejsem členem žádného klubu či lóže, a Váš náznak, že by se spřádaly nějaké tajemné impulsistické sítě je nesmysl. A ta tajemná „shoda okolností” byla dána pouze tím, že můj článek Český beton, jak jsem ho původně nazval, musel přes týden čekat, protože byl příliš dlouhý a nevešel se do novin kvůli reklamě.   Dále píšete „známý kritik současného stavu”. To je zjednodušení, naznačující, že jsem něco jako notorický remcal. Jistě. Byl jsem i „známým kritikem” minulého stavu, ale přesto kritika jakéhokoliv stavu je ta menší část toho, s čím vstupuji na veřejnost.   Potom mluvíte o předsedovi naší v současnosti nejsilnější strany, a jelikož nikoho nejmenujete, vypadá to, že obecně platí, že někdo takový je už nedotknutelný. Z dalších slov vyplývá, že máte na mysli Václava Klause a vycházíte zřejmě z momentálních průzkumů veřejného mínění. Ty se ale měsíc od měsíce mění a nejsou závazné, jsou pouze vzorkové. Ve volbách, které závazné jsou, byli sociální demokrati silnější, ale přesto slabí na to, aby mohli vládnout. Václav Klaus svou dnešní sílu získal tím, že jim státotvorně vládu umožnil, že si tak trochu předběžně zaprezidentoval a rozhodl sám bez spikleneckého Hradu. Tuto „nominaci” sice může kdykoliv stáhnout, ale zdá se, že mu vláda ideologických nepřátel vyhovuje. Ale pokud by se počítaly jenom ty volební hlasy, které skutečně volí, a nepletly se do toho ony propadlé hlasy voličů, kteří k volbám nešli, tak by tyto dvě „nejsilnější” strany vůči celému „oprávněnému” voličskému celku zdaleka ani padesáti procent nedosáhly. Takže mluvit o silných nebo nejsilnějších stranách v Česku je problém. Všechny jsou fakticky slabé a nepřesvědčivé.   A potom to Vaše zjednodušení, že srovnávám Klause s Husákem, Hitlerem, Stalinem a s Napoleonem. Nesrovnávám mezi sebou, ale vždy vůči něčemu. Jednou jde o pohled běžného občana, kterému je česká politika přes všechna desetiletí stále stejně cizí, a po druhé jde o globalizaci, která znemožňuje vůdcům nacionální demagogii.   Jaroslav Hutka, písničkář   2. května 2000   Vážený pane Hutko,   vždy jsem si Vás velmi vážil a považoval jem Vás za čestného člověka a "superpozitivní" osobnost. Proto mne velmi překvapil Váš článek v LN ze dne 20.04.2000, nikoli snad pro v něm Vámi deklarovanou sympatii vůči panu Havlovi a z toho potažmo plynoucí povinnou antipatii vůči panu Klausovi. Překvapila mne však ta obrovská míra nenávisti a zášti, kterou jste patrně již v sobě nemohl udržet, že jste ji musel vyzvrátit ve formě novinového článku. Domnívám se, že Vaše ztotožnění "geniálního Napoleona, Hitlera nebo Stalina s lokálně geniálním Klausem" je stejné objektivní hodnoty jako srovnání tvorby známého českého zpěváka Pavla Lišky s disidentským chuligánem Hutkou. Při četbě Vašeho výplodu: "Václav Klaus a jeho vidlácký předseda vlády Zeman ... Oni jsou jen takové ty politické vši, proti kterým lidstvo nenalezlo účinný postřik." na mne dýchla rétorika článků Rudého práva normalizačních let. Nehodlám zde dále rozebírat další "perly" Vašeho slovního a duševního průjmu - zapomněl jste zde pouze uvést, že pan Klaus je ještě odpovědný za všechny škody způsobené vichřicí a krupobitím na území ČR za období posledních 10 let.   Myslím si, že alfou i omegou fungování "vytoužené normální" a demokratické společnosti je respektování výsledků - hlasů občanů - z demokratických voleb. Nikoli zákulisní politikaření "u kavárenského stolku ve Slavii". Dlužno dodat, že Váš článek je, bohužel, velmi vzdálen intelektuální vznosnosti hovorů u stolků kavárny Slávie. Zato z něj čiší kolorit pobryndaného výčepní pultu putyky čtvrté cenové skupiny.   Vážená redakce LN,   na LN oceňuji jejich objektivní a "vyváženou" žurnalistiku. Domnívám se však, že snaha po této "demokratičnosti" by neměla být důvodem, aby se zde objevovaly články, u kterých je zřejmé, že byly určeny k prezentaci ve Froňkově Špíglu nebo Sládkově Republice. Děkuji.   Pavel K. S. Janata, Arnoltice ***   Nelíbí se mi opoziční smlouva, nemám ráda Zemana, rozčilují mě Klausovy řeči, vadí mi, že nejsou postihováni tuneláři, že soudy soudí pomalu, policie je liknavá...a sto dalších věcí. Přesto nechápu, jak někdo může považovat uplynulých deset let za"jedno z těch prázdných desetiletí", když se jedná o dobu, která zásadně změnila životy nás všech a o níž si většina z nás myslela, že se jí nikdy nedožije. Žil pan Hutka těch deset let ve stejné zemi jako já?   Proboha, snad máte takový okruh autorů, že nemusíte tisknout výplod každého frustrovaného občana! Nebo se v redakci domníváte, že čtenář LN snese úplně všechno?   Panu Jaroslavu Hutkovi chci vzkázat, že pouze dobré vychování, bývalý obdiv a melancholická vzpomínka na jeho písničky a koncerty, které v 70. letech byly pro naši dospívající generaci jednou z mála příležitostí ke svobodnému nadechnutí, mi brání v tom, abych při hodnocení jeho textu nepoužila opravdu vulgární výrazy.   S pozdravem   Dagmar Němečková, Praha ***   Jsem pravidelnou čtenářkou Vašich novin a právě jsem dočetla dnešní Úhel pohledu od Jaroslava Hutky. Nemám ve zvyku písemně reagovat na novinové příspěvky, ale Hutkovo nenávistné žvanění na adresu člověka, který toho v naší zemi a pro naši zemi na rozdíl od autora hodně dokázal mne doslova zvedlo ze židle. Nerozumím apelům typu "Děkujeme odejděte". Cožpak si pan Hutka a autoři výzvy neuvědomují, že žijí v demokratické zemi, kde každý občan má právo ve volbách dát svůj hlas tomu, komu důvěřuje ? Jakým právem žádá tato skupinka, aby odešli představitelé, kterým důvěru dala většina voličů ?   Rovněž nesouhlasím s Hutkovým rádoby historickým pohledem na naši minulost a ironizující tón jeho článku mě vysloveně popuzuje. Domnívám se, že příspěvky tohoto druhu by se v seriózním listu, za který jsem Vaše noviny považovala, vůbec neměly objevit.   Jana Kyselová, Roztoky u Prahy ***   Vážená redakce,   velice mne překvapilo, že noviny, které jsem až dosud pokládal za seriozní, dokáží na titulní straně uveřejnit článek p. Hutky, který takto hrubým až sprostýmzpůsobem napadá p. Klause. Pokud tento článek vyjadřuje stanovisko Vašeho listu, přestávám ho dále kupovat. Nejsem žádným nekritickým obdivovatelem p. Klause, ale jde obecně o formu jakou je tento článek podle mne velice zakomplexovaného a zkrachovalého člověka prezentován. Stejný názor bych měl i v případě, kdyby takto byl kritizován kdokoliv jiný. Pochybuji, že tento můj příspěvek uveřejníte, ale rád bych, kdybyste ho alespoň panu Hutkovi předali.   S pozdravem Ing. J. Endrýs CSc., Praha   Jsem vědeckým pracovníkem VŠCHT v Praze ***   Preji dobry den.   Domnivam se, ze byl temer genialni tah uverejnit v "Uhlu pohledu" Hutkuv kybl hnusu. Ten (alespon pro mne) zaradil Hutku zcela bezkonkurencne na prvni misto v soutezi o hulvata roku, pripadne desetileti. Tim totiz odsunul na dalsi mista a jeste s dosti velkym odstupem nektere Vase redaktory. Nejsem si stale zcela jist, zda svoboda slova spociva i v tom s chuti uverejnovat (a jeste na cestnem miste na prvni strane) dusevni exkrementy hluboce nenavistneho a zakomplexovaneho cloveka, ktery se sice naucil psat, ale ne premyslet. Pokud jste to ovsem neudelali s radosti a ten hnus ve skutecnosti vyjadruje Vase nazory. Ani bych se moc nedivil. Porad pisete o tom jak ziskat ptedplatne, napiste jednou radu, jak predplatne na LN vypovedet. Jsem jejich az moc dlouholetym predplatitelem a vlastne ani nevim komu bezprostredne platim za podobne "lahudky". Distributorske firmy asi nekolikrate zmenily majitele a tak ... . Nevim ovsem, je-li jiny tisk lepsi, politicka cast a komentare snad ale horsi uz byt nemuze. Zbytek LN se me docela libi.   Kutnohorsky ***   Ahoj Jardo,   nerad Ti plním poštovní schránku dalšími písmenky, ale chtěl jsi reakce - tu je máš:   S Českým betonem nelze nesouhlasit a zvlášť si cením vyzdvižení chudáka Háchy. Divím se že tě nikdo v ohlasech nenařkl z oslavování vlastizrady. Fejeton je jak složené puzzle. To co tam píšeš je smutná realita kterou všichni známe, jen je jaksi rozdrobená a tudíž vlídněji vnímaná. Po kouscích. Tím že jsi ji složil v celek, vznikl obraz který musí nutně zdvihnout ze židlí ty, jichž se dotýká. Ale je dobré že se ozvali. Chybí Klaus!   Ty reakce mi připomínají reakce v tisku za bolševika, kdy se objevovaly argumenty typu „jak republika toho lumpa živí a on se jí odvěčuje tím že ji podvrací.”   Jako by Tě mělo zavazovat to že zde opět můžeš žít, psát a zpívat k opěvování všeho co přijde a nevyhostí Tě to. Nakonec to ilustruje i rozhovor novináře s Krylem, kdy novinář se ptá: „O čem teď vlastně pane Kryle budete zpívat, když už nebude proti komu?” a Kryl odpovídá: „To se hrozně mýlíte, ale i kdyby jste měl pravdu, mé písně jsou především o lásce”.   Smutný je, že nemůžu říci že jsem jiný než ostatní. Nesouhlasit je málo a nějak mne nenapadá co udělat víc. Je dobré že existuje člověk, který je schopný smysluplně věc popsat a zvednout tím - společně se zvukem svého jména - zvednout vlny nad tichými a kalnými vodami.   Měj se moc hezky a pozdravy celé rodině posílá Ondra *** S úžasem jsem si přečetl, jak se dívá pan Jaroslav Hutka na právě uplynulé desetiletí, na osobu Václava Klause a potažmo na český národ. Nechci reagovat na jednotlivé pasáže článku, s kterými zásadně nesouhlasím, ale chtěl bych vyjádřit svůj pohled na naši současnost a nedávnou minulost. Je mi 35 let a právě poslední desetiletí je pro mě plné. Vážím si možnosti svobodné volby ve všech oblastech života, jsem rád, že je Česká republika vnímána jako stabilní demokratický stát, vážím si pana Václava Klause, který svou pracovitostí a znalostmi může být příkladem pro nás ostatní, i když s ním nemusím ve všem souhlasit. Žiji v tomto státě, který má jistě své problémy, ale vím, že záleží na každém z nás, jaká naše společná budoucnost bude, a já věřím, že bude dobrá. Karel Kladenský České Budějovice *** Pane Hutko, takhle ne! Můj pohled na pana profesora Klause je odlišný. Dle mého názoru by člověk s ambicemi na vrcholnou pozici ve státě měl být především sebekritický a prozíravý. On však vidí chyby všude kolem, svoje vlastní nikoliv. Není ochoten přiznat svůj stěžejní podíl na zpomalení privatizace bank, na neprosazování důsledného uplatňování práva ve státě, na poskytnutí neodpovědných miliardových podpor podnikům. Takové chyby by člověk s přístupem ke všem potřebným informacím a s rozhodující politickou mocí dělat neměl. A pokud je sebekritický, pak musí nést politickou zodpovědnost. Doufám, že volič v našem státě si tyto skutečnosti uvědomí a nepřipustí, aby člověk, jehož znalosti a prozíravost nejsou až na tak vysoké úrovni, měl i nadále možnost ovlivňovat rozhodujícím způsobem dění ve státě. Zdeněk Tesař, Brno