Vydané ohlasy Odpověď na otevřený dopis Nevydané ohlasy   MIKULÁŠE BEZ MILOŠE   Nejsem jediný Čech, který není na výročí. Historie nám dosud nakonec vždycky ukázala, že není co oslavovat. I listopadový převrat se skutečně radostně slavil pouze v jeho půlročí. 17. května 1990. Hrál jsem tehdy v jeden den na přeplněném náměstí v Košicích a na Václaváku v Praze. Na obojím mluvil prezident a politici a lidé byli nadšeni. Na první výročí sice na Václavák přijel americký prezident, ale oslava už to nebyla. A od té doby víme, že není co slavit. Od naděje na svobodný život doma v Evropě jsme se pohnuli mnoho verst do Asie. A aby bylo jasno, že není cesta zpět, tak loni dvouhlavá saň Klauzeman posypala zem popelem normalizace ve své kartelové dohodě na věčné časy a nikdy jinak. Člověk se stydí a cítí bezmocně. Ale čas běží a já v chaosu života zjišťuju, že některý počet oběhů Země kolem Slunce mi není lhostejný. Je zde deset let od hluboce prožité společné naděje a je zde vstup do třetího tisíciletí. To všechno se stane za několik měsíců a já cítím, že začínám být víc než podrážděn. Co je vlastně smysl života? Proč se mám cítit bezmocný? Kde to zase žiju? V hlavě se mi nezadržitelně začal spouštět chaotický sled vzpomínek a otázek. A tak i vyskočila z podvědomí vzpomínka na tehdejší „revoluční” heslo Mikuláše bez Miloše. Tenkrát se jmenoval Miloš Jakeš. Do 17. listopadu nejmocnější muž režimu, v jehož pád v Čechách nikdo nedoufal. Ještě celý týden nebylo jasné, jestli tento směšný muž nerozhýbe vražednou mašinerii budovanou celých čtyřicet let. Prohrál a heslo Mikuláše bez Miloše byl jeho radostný ortel. Ale heslo se vrací. Už několik měsíců ho říkám přátelům a publiku na představeních. Mikuláše bez Miloše. Ti mladí se rozchechtají a přijmou to jednoznačně. Ti starší se zasmějí, pak se leknou a prožijí totéž, co jsem prožil já. Směšný tlučhuba Miloš je předsedou vlády. Jenže heslo se zkomplikovalo. Mikuláš ze Stalinova pomníku tvrdí, že Miloš vyhrál volby, tak ho musí nechat vládnout, i když jsou nepřátelé na život a na smrt. Z čeho soudí, že vyhrál volby, není jasné. Ale když byl na tom volebně špatně Mikuláš, Miloš ho nechal také vládnout a zase Miloš se stal šéfem parlamentu. To bylo po jarních volbách 1996. Proč Havel Klause nesetřelil, je mi dodnes otázkou. Tehdy se to mohlo a mělo vyřešit. ODS ještě měla šanci stát se partají s budoucností, protože se začala konečně dělit na dvě křídla, která by bojovala o ideje, a ne o pouhé udržení vlivu jednoho vůdce, obklopeného agresivní partou gaunerů. A sociální demokracie tehdy ještě hledala artikulaci svých ideálů. Jenže staří kolegové z prognostického ústavu, Miloš s Mikulášem, zjistili, že z demokratických principů se dá udělat nenapadnutelná technologická fraška. A pak už stačí, aby emocionální a panikářský Honza Ruml odvedl z Mikulášovy partaje všechny nespokojence a nechal je propadnout ve volbách a Klauzemanova normalizační saň je na světě. Ale demokracie má vždycky rezervy, říká se. Jsou to ty další partaje. Ne vždycky, jak víme i z nedávné italské lekce. K čemu jsou dnes strany čtyřkoalice? Zjistili, že ze zbytků hostiny Klauzemanovy saně se dá docela dobře líně přežívat. Problém je pouze ten, že bez politiků se nedá žít. Jsou to naši zaměstnanci. Organizují život státu, který vlastníme. Měli bychom ale teď dát výpověď všem zaměstnancům a vědět, že vakuum, které vznikne, prostě nasákne další a ti už by si po tak hromadné výpovědi snad dali pozor. A pokud ne, tak budeme hledat dát. Ale trpět dělníky, kteří pro naši firmu nepracují, a přitom je platíme, je naše vlastní, občanská pitomost. 17. července 1999   Vážený pane Kratochvíle,   odpovídám na Váš otevřený dopis v Lidových novinách ze dne 24. 7. 1999. Dostal se ke mně se zpožděním. Jsem s dětmi na prázdninách, a tak denní tisk sleduji nepořádně.   Dosud jsem otevřený dopis nedostal. Vy za divadlo TA FANTASTIKA jste mi ho poslal. Reagujete s Vaším kolektivem na můj článek Mikuláše bez Miloše. Nemíním zasahovat do Vaší svobody veřejně se vyjádřit, ale dovolte mi pár poznámek. Na otevřený dopis člověk prostě odpovědět musí.   Považujete mě za směšnou, politováníhodnou figurku, které je potřeba věci názorně vysvětlit, a na závěr se liberálně vlastenecky zeptat: „Čím jste se zasloužil o stát Vy?” Svůj názor i ilustrujete: „Letenské pláně, Václaváky a s nimi davy nadšených posluchačů jsou pryč... Sem tam článeček v novinách, jindy pár vystoupení v malých klubech... Nedařilo se v emigraci a nějak se nedaří i po návratu domů, do demokratického státu... Tak krásné a euforické přivítání a potom ten hrozný sešup dolů... Co je to za demokratický lid, který se po tisících netlačí na koncerty Jaroslava Hutky?” Máte na mou existenci jasný názor. Ale proč tedy moji malost zvětšujete tím, že mi píšete do novin kolektivní otevřený dopis? Zkrachovancům se otevřené dopisy nepíšou, protože existuje pravidlo rytířskosti, že do mrtvol se nekope.   Problém je v tom, že lžete. Napsal jsem totiž něco, co má schopnost oslovit, a to Vám vadí. Umělci to dělávají. Ve vašich očích nejsem tak bezvýznamným, jak se tváříte. Vnímání publika ovšem přímo ovlivnit nemůžete, tedy karikujete toho, kdo mluví. Nic nového pod sluncem. Athény ze Sokrata udělaly daleko většího pitomce, než jste Vy udělal ze mne. Tím se se Sokratem nemíním srovnávat. Malost české politiky ani nedává prostor pro velikost nadhledu stoiků. Klauzemanovu sametovou diktaturu jsme schopni přežít, ale život je krátký a nabídka jiných možností lákavá.   Váš otevřený dopis je ideologický žvást, který mohl také vzniknout v dezinformačním oddělení ODS. „Výsledky svobodných voleb, parlamentní většina, umění komunikace, kompaktnost koaličních stran, politická strategie i krizové rozhodnutí, které udržuje alespoň základní stabilitu státu a komunikaci mezi nejsilnějšími stranami, vzešlými ze svobodných voleb...”, takovýto blábol jedinec, jakkoliv rozhořčený, sám za sebe nevymyslí ani s divadelním kolektivem.   Zajímavé jsou ale jiné věty z Vašeho otevřeného dopisu: „I když přistoupíme na Vaši „demokratickou” terminologii, stačil jste vůbec zaregistrovat, kde se nacházejí tito lidé nyní? Kam se uchýlili po přeběhnutí z ODS a kde si vybudovali svůj politický bunkr?” To se Vám nejspíš připletlo z jiného ideologického materiálu, protože to s mým článkem vůbec nesouvisí. Vy se bojíte US, ale to s Mikulášem bez Miloše nemá co dělat. Já soukromě Unií svobody nadšen nejsem a z mého článku je to zřetelné, tak proč ta nelogická ideologická palba: „Strana uměle oplodněná osobní nenávistí a zároveň i vidinou nových koryt propadla při minulých volbách právě z tohoto důvodu. Nebyla totiž stranou „nespokojenců, odvedených Rumlem”, nýbrž stranou, jejímž programem i cílem byla pouze osobní zášť a lidská nenávist.”   Honza Ruml je asi jako politik neschopný, ale podsouvat mu zášť a lidskou nenávist je tak trochu vedle. Připomíná to rétoriku Rudého práva padesátých let. Poraďte se ze zubařem Mackem. Ten je v ideologické likvidaci oponentů ODS v českých médiích šikovnější.   Jaroslav Hutka, písničkář   27. července 1999   S údivem jsem si přečetla Úhel pohledu J. Hutky Mikuláš bez Miloše (LN 21. 7.)   Po deseti letech necítí Hutka doma svobodu. Mohl by ale v nesvobodě nazývat předsedu parlamentu vůdcem, obklopeným agresivní partou gaunerů, (prosím, protože do hospody nechodím, o sdělení jmen těch gaunerů i jejich gaunerských kousků, ke mně se zatím - kromě jedna paní povídala - nic věrohodného nedostalo) a předsedu vlády směšným tlučhubou? Z čeho soudí, že Zemanova strana nevyhrála volby? (Bohužel!). Jak to myslí, že měl Havel sestřelit Klause. Ať mi i davům na svých představeních sdělí konkrétní důvody a způsoby jak to měl p. prezident udělat. Vidím, a nejenom u Hutky, že nevytříbený slovník pana premiéra se v Česku zabydluje.   Pane Hutko, nevolím levici, ani nenazýván ČSSD stranou demokratickou, která vytvořila vládu pracovitou. Ale pokud si chci ve svobodné zemi zúčastnit svobodných voleb mohu se rozhodnout pouze v mantinelech ODS, US, lidovci. Lidovce odmítám. Tato strana by měla prosazovat především křesťanské hodnoty, tolik u nás potřebné, přitom je to strana hadovitá, žlučovitá, zákulisní, zákeřná, zcela bez profesionálů, spíš plná typu lidí z té agresivní party. , jak jste to napsal. Kam dovedl p. Lux zemědělce, jak poškodil zemědělce zejména soukromé? Atd. US si za svůj program vytýčila vymezování se proti Klausovi. Dost málo, velmi levný program nic neřešící. A ani tady není vidět mnoho profesionálů a vzdělanců, kteří by věděli jak na to. Z celého srdce odmítám opoziční smlouvu, která drží dnešní vládu u moci, ale rozumem chápu, že nikdo nenabídl něco jiného, lepšího. A pokud je někdo má (to řešení), proč nám voličům nebylo již sděleno, abychom mohli dát výpověď těm neschopným. Ať nám US dá věrohodný program, sdělí schopné lidi a nastíní řešení problémů do budoucna a pak ji budeme s radostí volit, pokud bude vědět, jak vytáhnout tuto zemi z patové situace. Ale ať už neotravuje s pouhým negativním komentováním páně Klausových výroků.   V demokracii rozhodují volby. Pokud ne, proč by byly? Ale proč chodit k volbám, když voliči rozhodnou a p. prezident a jeho blízcí nechtějí výsledky respektovat nebo je přijímají se zaťatými zuby a zpochybňují. Totéž se potom odráží i na komunální úrovni. Volební výsledky se zcela pomíjí, utváří se jakési divné koalice (i s nedemokratickými stranami), které neodpovídají voličskému přání. Pak se jednou může stát, že milí voliči se na volební akt vykašlou a ejhle máme tu naši starou, jedinou stranu komunistickou se vším všudy jako před 10 lety. Potom p. Hutka a další opět emigrují a budou dál nadávat na politiky, pitomé voliče, ale opět bez toho, že by nějaké dobré řešení předložili.   Co jste napsal, je málo, pane Hutko. A řečeno Vaším slovníkem pouhá velkohubost. Chci-li něco změnit, nemohu jen sestřelovat, je nutné také přijít s návrhy na řešení (opět zdůrazňuji, které odpovídají - někdy i bohužel - výsledkům svobodných voleb). Ale tak už to v demokracii chodí.   Zdraví Vás Jana Chybová, Brno ***   Huťka, dej si pozor. Když se vás natlačí Havlovi do prdele víc, bude mu muset Bodner ufiknout další kus prosraného střeva. Kam potom polezete, disidentští prdelolezové?   s. Horynová (asi, není to moc k přečtení), Ostrava 21. 7. 1999 ***   Jaroslav Hutka ve svém článku Mikuláše bez Miloše kromě jiného říká, že je mu dodnes otázkou, „proč Havel nesestřelil Klause”.   Podle mého názoru pan prezident Havel moc stál o to, aby byl Václav Klaus vyšachován z politické scény, ale naštěstí se mu to nepodařilo. Kdyby o to tolik nestál, byl by jeho projev v pražském Rudolfínu 9. 12. 97 o něčem jiném. Tehdy totiž byl ještě čas zchladit rozpálené hlavy trpaslíkům na našem politickém kolbišti a byl nejvyšší čas připomenout jejich zásady slušného chování a čestného jednání.   „Rudolfínský” projev mohl značnou měrou kladně ovlivnit další politický vývoj v naší zemi, kdyby státnická moudrost a předvídavost zvítězila nad snahou o odstranění (pro některé) nepohodlného politika.   Nemusel by následovat prazvláštní způsob sestavování vlády Josefa Tošovského, nemusely by být volby 98, nemusela by být vláda Miloše Zemana a nemusela by být ani opoziční smlouva.   Jsem rád, že se nepodařilo „sestřelit” Václava Klause, protože vynikajících ekonomů a přitom velkých politiků je v naší zemi velmi málo a budeme je hlavně po vstupu do EU potřebovat.   Přeji Václavu Klausovi hodně úspěchů a hodně trpělivosti ve střetech s lidskou malostí, nevzdělaností a závistí.   Karel Dyk st., Sadov ***   Vážená redakce Lidových novin,   Dovolte, abych reagoval na Otevřený dopis Jaroslavu Hutkovi od Petra Kratochvíla z divadla Ta fantastica. Kdo je Petr Kratochvíl, nevím, jak se zasloužil o český stát také ne, zato vím, kdo je Jaroslav Hutka. Poctivý a statečný člověk, jeden z prvních signatářů Charty 77 a především vynikající textař, hudebník a folkový zpěvák. Muž, který dokázal oslovit a obohatit statisíce svých čtenářů nebo posluchačů, člověk, jenž sehrál důležitou roli v boji za nezávislou kulturu a za svobodu nás všech. I kdyby se však „nezasloužil” vůbec ničím, má jako svobodný občan, volič a daňový poplatník právo vyslovit veřejně svůj názor - třeba i ten odlišný od pana Kratochvíla. O nápravu věcí veřejných se v poslední době Jaroslav Hutka zasloužil i tím, že dokázal veřejně označit pravý stav věcí a nazvat skutečného gaunera - gaunerem.   S pozdravem Vám i panu Kratochvílovi   Dan Lima, Praha   24. 8. 1999 ***   Petr Kratochvíl (za divadlo TA FANTASTIKA) vyčítá adresátovi, že při občasném vystoupení v televizi během několika minut stačí urazit a poplivat ty, kdo se těší většímu zájmu než on. Sám si ale počíná stejně. V několika málo větách poplival jednu z demokratických parlamentních stran a urazil její voliče. Řeč je o Unii svobody, která byla podle autorova dopisu „uměle oplodněna osobní nenávistí” a jejímž programem a cílem byla „pouze osobní zášť a lidská nenávist”. Přestože nejsem členem Rumlovy partaje, či spíše právě proto, cítím povinnost se vůči takovémuto primitivnímu, lacinému a hlavně nepravdivému hodnocení ostře ohradit. Důvod, proč odmítám Kratochvílovo poplivání US, je, myslím, srozumitelný: unionisty nejsou pouze bývalí členové ODS, ale také občané, kteří předtím s žádnou politickou stranou spojeni nebyli. Co ti mají společného s někdejší vnitrostranickou krizí uvnitř Klausových občanských demokratů? Sám jsem se stal voličem US proto, že - po morálním kolapsu ODS, pádu ODA pod pětiprocentní bariéru a principiální nemožnosti svěřit svůj hlas lidovcům - mám díky tomu, že vůbec vznikla, jako pravicově smýšlející občan koho volit. Jinými slovy, dala mi šanci a naději. A to považuji za mnohem důležitější než skutečnost, že někteří exklausovci v řadách US bezpochyby byli stiženi osobní averzí. Hodnotit podle nich celou partaj je ale stejně přehnané jako tvrdit, že programem ODS jsou pouze podvody se sponzory a že cílem sociálních demokratů není nic jiného než lhát. Tímto způsobem myšlení pan Kratochvíl pozoruhodný obsah svého otevřeného dopisu zcela znehodnotil. Neboli, pokud jde o formu a použitou terminologii, od kritizovaného Hutky se v principu nikterak neliší. Bohužel.   Lubomír Stejskal, Karlovy Vary   24. 7. 1999 ***   Vážení přátelé, žádám vás o zveřejnění následujícího textu:   Ad LN 24. 7. 1999: Otevřený dopis Jaroslavu Hutkovi.   Při čtení dopisu Petra Kratochvíla za divadlo TA FANTASTIKA jsem měl pocit, že jsem se v časoprostoru propadl kamsi do poloviny 80. Let a třímám v rukou Rudé právo. Komu by se nevybavily nezapomenutelné režimní útoky na disidenty od takových „mistrů pera”, jako byl třeba Jaroslav Kojzar? Ta podoba - tatáž metodika, jízlivá dikce, podsouvání vymyšlených motivů, posměšný styl!   Je třeba někoho nepohodlného, např. nějakého známého umělce, zošklivit v očích veřejnosti? Snadná věc: to se napíše, že vlastně ani žádným pořádným umělcem není. Ale protože přesto prahne po zašlé slávě, popř. po penězích, strká nos do politiky, otravuje lidem život a ruší nám klid na poctivou práci (dnes právo na politickou stabilitu). Nesmí ovšem chybět ani řečnická otázka, v našem případě efektně závěrečná: Copak že udělal onen ztroskotanec pro náš stát a společnost?   Hutka si za bolševika užil svoje a je zvyklý na lecos. Zač asi ale vysloužil takový žlučovitý výlev v novinách ještě deset let po zdechnutí paranoidního komunistického režimu? No přece proto, že si dovolil kritizovat tzv. opoziční smlouvu, nechutný politický podraz a velkolepý podvod na voličích, který vyšinul naší už tak pomalou a dýchavičnou cestu k demokracii na vedlejší slepou kolej. Protože s otevřeností sobě vlastní vyslovil to, co cítí většina lidí.   Nemyslím ale, že by se primitivně zlovolný výpad podle bolševického vzoru mohl zkušeného Jaroslava Hutky nějak zvlášť citelně dotknout. Nejlepší reakcí by bylo, kdyby se jím nechal inspirovat k napsání nějaké pěkné písničky, třeba o tom, jak FANTASTICKY se daří umění ve službě vládnoucím politikům.   A propos, jen málokterý velký podnik si může dovolit propagovat sám sebe, natož oblíbenou politickou stranu, opakovanými celostránkovými inzeráty v celostátních novinách. Zatímco ostatní divadla v konzumní společnosti jen obtížně bojují o holé ekonomické přežívání, divadélko TA FANTASTIKA prosperuje natolik skvěle, že i takový luxus je pro ně maličkostí. Tak „úspěšným” umělcem ovšem Hutka opravdu není a bohdá nikdy nebude.   Zbyněk Dočkal, Český Krumlov   25. 7. 1999 ***   Demokracie v praxi   Myslím, že žiji v demokratickém státě. Myslím, že žiji ve státě, který se hlásí k Listině základních práv a svobod, dokonce ji má ve své Ústavě. Proto se domnívám, že právo veřejně vyjádřit svůj názor, názor, kterým nepropaguji fašismus, bolševismus, rasismus, že totiž právo vyjádřit takový názor, je svaté.   Je možné s tímto názorem nesouhlasit, dokonce zásadně nesouhlasit, je možné se mnou polemizovat, je možné pokusit se mě v mém názoru zviklat, přesvědčit mě, že se mýlím - přirozeně zásadně slušnou mluvou. To vše je demokratické, tedy možné.   Hulvátské, vulgární by bylo, kdybych byl kvůli svému názoru jakkoli sesměšňován, častován názvy z oboru zoologie. To je jen sprosté, drzé, ale především nedemokratické.   Nu a nyní bych se chtěl veřejně přihlásit k názoru pana Jaroslava Hutky - Ad LN 21. 7. 1999: Úhel pohledu: Mikuláše bez Miloše. Plně se hlásím k myšlence, že totiž politici jsou vlastně naši zaměstnanci - zatím se valná část chová zpupně, arogantně - když totiž kterýkoli tzv. politik odmítne odpovídat redaktorovi (lhostejno kterému), přirozeně s výjimkou utajovaných skutečností, na které se ale redaktoři zpravidla neptají, odmítá odpovědět mně - občanovi, tedy zaměstnavateli, který si ho platí proto, aby konal a ze své práce skládal účty. Co s drzým zaměstnancem, který odmítá diskutovat se šéfem? Doporučuji okamžité rozvázání pracovního poměru (pro občana jde o § 53 ZP - důvod: hrubé porušení pracovních povinností). Pro občany - zaměstnavatele: kolikrát jste slyšeli od svých „zaměstnanců” a od kterých, slovo: bez komentáře, nemusím odpovídat, vaše otázka je špatně položená, pane redaktore, no comment apod.?   Dr. Milan Brinda, Roudnice nad Labem ***   Pane Kratochvíle,   plně dávám za pravdu panu Hutkovi a jistě nejsem sama. V těžkých dobách pro nás, kteří jsme poslouchali Svobodnou Evropu a kteří jsme byli komunistickým režimem šikanováni, byly písničky p. Hutky povzbuzením a posílením. Na rozdíl od Vašeho jména jsou jména Kryl, Hutka apod. pro nás pojmem dodnes. Vy sám jste z Ameriky pro nás tehdy neudělal nic. Čím jste se zasloužil o tento stát vůbec Vy? Vždyť Vy jste plný zloby a nenávisti.   Považuji za vrchol sprostoty kritizovat českého písničkáře, který byl z vlasti vypuzen a v emigraci se potýkal s těžkým cizím jazykem, z jakéhosi neúspěchu. Je vůbec obdivuhodné, že se mu tam podařilo uplatnit. A vinit ho z neúspěchu v současné době je rovněž podivné, každý totiž nepotřebuje vystupovat na masových shromážděních, aby se cítil úspěšný.   Unie svobody, kterou Vy nazýváte stranou uměle oplodněnou nenávistí a vidinou nových koryt, vznikla, jak si dobře všichni pamatujeme proto, že zakladatelé této strany požadovali, aby se vyjasnily finanční skandály ODS, kvůli čemuž je Váš favorit prof. Klaus z ODS vyštval. Jejich záměrem je i nadále, jak doufám, očistit všechny politické strany od korupce a jiných skandálů a posílit právní cítění občanů. A to není jistě „zatraceně málo”, ale je to něco, co tento stát nejvíce potřebuje. Pan Ruml i pan Hutka nepotřebují Vaše lekce, protože dokázali svými postoji i v dobách nejtěžších, na které straně stojí, že stojí na straně demokracie.   Ve státě, kde lidé nemají ještě zkušenosti s demokratickými volbami a výběrem vhodných kandidátů, neznamená že ten, kdo byl zvolen, nemůže být „gauner”. To, že se p. Hutka v určitém případě trefil, mu uznal i soud a respektovat soudní rozhodnutí patří, jak jistě z Ameriky víte, k běžné výbavě demokratického občana.   Nikdy jsem ve Vašem divadle nebyla a ani po tom netoužím po shlédnutí Vašeho pořadu v televizi s Lucií Bílou, L. Skořepovou, „panem Klausem” z Floridy aj., jsem nabyla přesvědčení, že se jedná o velmi pokleslý druh zábavy. V tom je mezi Vámi a p. Hutkou určitě rozdíl. Ač Pražáci podceňují úroveň oblastních divadel, tak Vám mohu říci, že jsem i v Opavě shlédla mnoho kvalitnějších divadelních večerů.   Stydím se za Vás, pane Kratochvíle, a jestli vyjadřujete názory celého divadla, tak i za celé divadlo. Nebo používáte jako monarchové plurálu majestiku?   Jarmila Adamcová, Opava   25. 7. 1999 ***   Vážená redakce,   Reaguji na článek „Otevřený dopis panu Jaroslavu Hutkovi”, který napsal pan Petr Kratochvíl a tento byl otištěn 24. 7. 1999 ve vašem listě.   Chtěla bych panu Kratochvílovi a celému kolektivu divadla TA FANTASTIKA sdělit, jak jsem zamyšlení pana Hutky „Mikuláše bez Miloše” pochopila já. Troufám si tvrdit, že panu Hutkovi nešlo ani v nejmenším o nějakou osobní slávu a vzpomínání na dny, kdy byl v Praze hezky přivítán. Je to, dle mého soudu, názor člověka, který je dost zklamán tím, jak to tady u nás vypadá deset let po „sametové”. Je to o nefungující ekonomice, v níž se daří pouze mazaným bezskrupulózním lidem, kteří se bezostyšně chlubí, jak okradli ty druhé „poctivé blbce”. Je to také o lidech, kteří za svoji těžkou dřinu nedostanou zaplaceno, o riziku jít si lehnout do nemocnice, o pseudospravedlnosti, jíž jenom fascinovaně přihlížíme.   Mně vadí, že pan Kratochvíl se na zabetonování dnešní politické scény sám vydatně podílel spoluprací na uměleckém projektu „MOBILISACE”. Pomohl se svými přáteli z uměleckých kruhů instalovat politické prostředí, které nemá opravdu žádná demokratická země, nemluvě již o jeho domovských Spojených státech amerických.   Nyní je vláda ČSSD 100% neodvolatelná, ať vládne jak chce, a ODS si zajistila teplá a dobře placená místečka v těch nejvyšších státních funkcích a správních radách. Obyčejný člověk je každému ukradený a k smíchu.   Já si myslím, že kdybych si počínala tak, jako pan Kratochvíl, tak bych pravděpodobně „zešílela” a vrhla bych se do víru umění - hlavně do zpěvu. Začala bych si prostě myslet, že jsem pěvecká hvězda a spasitelka světa a při vydatné spolupráci s těmi správnými lidmi a za přispění určitého množství peněz by se mi určitě podařilo uspořádat turné po stadionech, alespoň v Čechách. Žel, mému zpěvu by většina lidí netleskala, nemám totiž vůbec hudební sluch. Myslím si, že platí zásada, že se švec má držet svého kopyta.   Marie Kopecká, Praha   26. 7. 1999 ***   Vážený pane Kratochvíle,   k Vašemu otevřenému dopisu Jaroslavu Hutkovi pouze jediné - čiší z něj tatáž bezmezná hrubost, zpupnost a ubohost tak, jak si je pamatuji z článků Jaroslava Kojzara ze sedmdesátých a osmdesátých let. Mnoho klidu na práci   Vám přeje Pavel Čížek, Zbraslav. Za sebe.   27. 7. 1999 ***   Pane Kratochvíle,   Váš dopis v LN ze dne 24. 7. 1999 mě vyprovodil k této reakci:   Když jste si tak neochvějně jist Václavem Klausem, proč používáte proti panu Hutkovi takhle nízkých argumentů? Copak je Václav Klaus nějaká nedotknutelná modla, kterou nelze kritizovat?   Oháníte se sice demokratickými principy, sám ale používáte slovník a styl typický pro bolševický režim. Podobně nenávistně s použitím pololží a polopravd psali redaktoři Rudého práva. A jednou z nejobvyklejších rekvizit totalitních režimů je kult osobnosti a z něho vyplývající povinnost pouze a jen chválit všechny činy mocných. On to ten Klaus myslí tak dobře a oni ne a ne to pochopit!   Víte, co mě na politicích Klausova typu nejvíce děsí? Ta jejich bohorovnost, neomylnost a především téměř úplná absence morálky. Ten absolutní pragmatismus, který dovoluje uzavírat koaliční „opoziční” smlouvy. A který také dovolí třeba panu Mackovi vyslovit myšlenku, že opoziční strany se mezi sebou pouze perou o moc - čemuž se prý nelze divit, protože to je přece smysl politiky!   A když už se ptáte, čím se Jaroslav Hutka zasloužil o stát, řeknu Vám to: už jenom jeho zásluhy o renesanci vztahu mladých k české a moravské lidové písni v 70. a 80. Letech by si zasloužily samostatnou studii. A co asi netušíte, J. Hutka patří k těm nemnohým, kteří ovlivnili celou jednu generaci. On a jemu podobní nám pomáhali přežívat a snášet totalitní režim. Dávali naději, že v této zemi ještě stále žije někdo, kdo uznává vyšší hodnoty, než jen plný žlab a poklonkování mocným. Tito lidé se stavěli proti bezbřehé a všeobjímající bolševické lži. Říkali tomu „život v pravdě”. Nebylo lehké ho naplňovat tehdy, nedaří se nám to ani dnes. Tápeme, hledáme, bloudíme. Ale určitě bychom se neměli snižovat k tak nízkým a nic neřešícím urážkám vůči těm, které považujeme za své odpůrce.   Jedno vím určitě: nebude se nám to dařit i nadále, pokud se upneme k jednomu neomylnému vůdci.   To vše při vědomí toho, jak neustále narůstají preference skutečnému nepříteli nás všech - komunistické straně.   Hana Hrdová, Brno ***   Pane Kratochvíle,   Dovoluji se vmísit do Vaší polemiky s Jaroslavem Hutkou (článek v LN dne 21. 7. Mikuláše bez Miloše), pokud se urážlivý otevřený dopis Vašeho uvědomělého divadelního souboru, podepsaný osobně Vámi, vůbec za polemiku dá považovat. Neznám Vaše politické postoje před rokem 89. O Jaroslavu Hutkovi naopak dobře vím, že hlasitou kritikou předlistopadového režimu nešetřil. Přinášelo mu to řadu nesnází, včetně vynucené emigrace. I tam si neodpustil kritiku „pánů nahoře” a neustal v tom ani nyní, ve svobodné zemi české.   Jeho výroky měly vždy daleko k diplomatickému tónu, mnohdy vyzývaly k polemice. Způsob, kterým jste reagoval Vy, považuji za trapný a ubohý. Je dobře, že je Jaroslav Hutka takový, jaký je, že se nenaučil přitakávat mocným. Jeho slova vždy byla a jsou jasná a zřetelná, na rozdíl od Vás se ale nedomnívám, že z něj mluví zatrpklost a zneuznání. Nevím ale, co mluví z Vás. Zda - to považuji za lepší možnost - jen zaslepenost a hloupost, nebo - v horším případě - bystrozraký oportunismus. Na svůj názor máte plné právo, stejně jako Jaroslav Hutka. Je dobře, že může zaznít nahlas. Přeji však Vám i Vaší paní, abyste jednou prohlédli a pochopili, že jste se stali - stejně jako miliony občanů této země, mou osobu nevyjímaje - obětí pokrytectví a lži lidí, kteří nedovedou včas odejít a pro něž heslem dneška je „čím hůř, tím líp.”   Luděk Ryba, Choceň   26. 7. 1999 ***   Pane Kratochvíle,   Zadupal jste Jaroslava Hutku do země, totálně jste ho znemožnil. Svým frontálním útokem, tou nezastavitelnou lavinou věcných argumentů jste dokázal jasnou morální, a v neposlední řadě i uměleckou převahu.   Jen si nejsem jist, jestli jste svým dopisem vyvrátil všechny pochybnosti, které ze svého úhlu pohledu kontroverzním stylem popsal a možná za mnoho čtenářů formuloval pan Hutka. Málokdo by to asi učinil tak přímo. Ve svém dopise Hutkovi mluvíte mj. o osobní zášti a lidské nenávisti některých politiků. Jsem rád, že osobní zášť a lidská nenávist nemluví z Vašeho dopisu.   A ptáte se vážně, zda a jak se J. Hutka zasloužil o stát?   Radek Stach, pracující ze Žižkova ***   Pane Hutko,   Nikdo Vám nemůže upírat právo na Váš vlastní názor, který je v souvislosti s desetiletým vývojem v naší zemi po pádu komunismu značně kritický. Bohužel Vás rozčarování z tohoto vývoje dovádí až k osobním urážkám, k nimž jako člověk známého jména čas od času dostáváte v médiích prostor. Váš veřejný slovník se hemží výrazy typu gauner, přičemž jste připraven takto šmahem označit kohokoliv, kdo nekonvenuje Vašim představám.   Dnešní Vaše odpověď panu Kratochvílovi, zveřejněná v Lidových novinách, vypovídá nejen o Vás, ale i o charakteru Vám podobných či něčím spřízněných. Takoví lidé jako jste Vy, nevěří rozumu těch, kteří v republice žijí a tudíž tito osvícení - někteří přímo oslnění připravili iniciativu Impuls 99 - jsou nutkáni neustále vysvětlovat svým spoluobčanům, co vlastně chtěli svými hlasy svěřenými volebním urnám politikům sdělit. Já jsem svým hlasem odevzdaným ODS chtěl říct, aby se tato strana ve své práci pro národ v žádném případě nespojovala s těmi, pro něž je normální „selhat”, případně faulovat zezadu. Aby bylo jasno, jedná se o prezidenta republiky, pana Luxe a pana Rumla. Přidejte si k této sestavě všechny, kteří s takovými lidmi jednou na jedné lodi. Vy máte palubní lístek již drahnou dobu.   Pokud se domníváte, že užívání pojmů typu „parlamentní většina” nebo „výsledky svobodných voleb” patří především do arzenálu dezinformačního útvaru ODS, pak Vás jménem svým prosím: vraťte se do Holandska a až se tam znovu stabilizujete - pardon, usadíte, protože pojem „stabilita” by Vás mohl rozrušit - vyzvěte k tomuto kroku všechny ty, kteří jsou podobného založení.   Karel Prusenovský, Jeneč   30. 7. 1999 ***   V odpovědi pan Hutka zmínil i pravidlo rytířskosti, a to, že „do mrtvol se nekope”. Jsem přesvědčen, že vědomé, veřejné a účelové nedodržení tohoto pravidla v období snah o vytlačení pana Klause z politické scény tuto negativně ovlivnilo. Nedobrý stav trvá a je udržován. Oni (Hrad a podhradí) se tenkrát domnívali (v období po Rudolfínu a Sarajevu), že už politickou mrtvolou je a kopali.   Ten však „k jejich zděšení vstal z mrtvých”, jak to výstižně charakterizoval pan Schmarcz. Ti, kteří se veřejně holedbají svými pravdami a seriózností, přičemž se dokáží chovat „nekřesťansky”, převážně setrvávají „v hříchu” a kopou dál. V té době Josef Lux, usilující o získání nejsilnějšího postavení na pravé straně politického spektra, vyrukoval na zteč pod heslem „s ODS pokud změní svou politiku, ale bez Klause”. Dodnes mu to heslo vydrželo.   Pan Hutka se k tomu období vrací, když říká, „proč Havel Klause nesestřelil, je mi dodnes otázkou. Tehdy se TO mělo vyřešit”. Jak jednoduchý recept TO vyřešit. Zřejmě se jemu ale i ostatním nedostávalo a nedostává rytířskosti. Havel sice mířil přesně, ale použil vadnou munici, munici nasáklou cynismem, arogancí, machinacemi, pokrytectvím, ješitností, přemoudřelostí. Podařilo se mu pouze otrávit široké okolí cíle a přenést blbou náladu do společnosti.   Pan Hutka se také pochválil slovy: „Napsal jsem totiž něco, co má schopnost oslovit.” To však není nic mimořádného. Ono totiž cokoli někoho osloví. I blábol, vulgarita, srandičky, sestřelování Klause, za vše špatné může Klaus apod. , někoho osloví.   V polemice se dostalo i na US, se kterou pan Hutka není soukromně nadšen. Neříká sice proč, zřejmě však proto, že neuspěla podle jeho představ. Ani já nejsem US nadšen, a to především proto, že už „tenkrát” propadla z rytířskosti.   71letej amatér, Jaroslav Kalina, Chotěšov   5. 8. 1999 ***   Pane Kratochvíle, před posledními volbami jsem se s radostí připojila k Vaší výzvě za Václava Klause, protože jsem se, jako mnoho jiných občanů, bála vlády levice. Co se stalo, předčilo mé očekávání a já musím přiznat, že článek pana Jaroslava Hutky v LN mně promluvil z duše. Václav Klaus, který podporuje vládu ČSSD, se dostal v mých očích na stejnou úroveň. Já se skutečně za svoji vládu stydím a připadám si jako v normalizaci. S odporem čtu noviny, s hrůzou se dívám na zprávy v televizi a nevzdávám to pouze proto, že nechci dopadnout jako v 70. letech, kdy bylo nejjednodušší číst pouze sportovní zprávy a starat se o sebe. Snažím se být objektivní, proto prohlašuji, že nemusíte sdílet názor můj, pana Hutky ani mnoha jiných lidí. Sice nechápu Váš neustálý obdiv k Václavu Klausovi, ale proč ne? Co však nesnáším, je jakýkoli druh fanatismu. A ten bohužel čiší z Vašeho otevřeného dopisu. Nejde Vám o to, abyste přesvědčil pana Hutku, že se mýlí. Vy ho rovnou kopnete pod pás. Smotáte jeho neúspěchy, osolíte lidi, kteří opustili Klause a položíte nesmyslnou otázku, čím se vlastně Hutka zasloužil o stát. Proč? On přece sdělil svůj názor na současný politický stav. Snad na to má menší právo než Vy?   Věra Baumová, Sibřina   27. 7. 1999 ***   Dopis adresovaný J. Hutkovi poslal prostřednictvím LN poslanec ODS Václav Nájemník. Kromě impertinencí na všechny strany vyzývá písničkáře k přímému vstupu do politiky, při čemž si vydatně protiřečí. Jestliže se někomu nelíbí styl současné politiky a řekne to nahlas neznamená to ještě, že by náležel k "nespokojeným géniům". Písničkář a glosátor Jaroslav Hutka prokázal již několikrát za život značnou míru osobní odvahy usilování o nápravu věcí veřejných. Troufám si tvrdit, že přispěl svým mravenčím dílkem k pootočení dějinného kola o jeden důležitý zub, aniž by si přičítal historické zásluhy. Své otevřenosti možná jednou zalituje - už absolvoval soudní řízení s exministrem Dybou a čerstvě jej umravňuje poslanec stejné politické strany. Jen tak mimochodem - kostlivci, vypadávající ze skříní ODS, mají s mravnou a slušnou politikou pramálo společného. Jaroslavu Hutkovi a jeho názorům v postavení ostražitého kumštýře rozumějí velmi dobře nejméně dvě generace. Vstoupit za takové situace do politiky znamená zalít si obě nohy ve škopku betonem stranické discipliny. Pisatel dopisu nechť promine, ale než se stát nájemným a pilným střelcem v ochozu vysoké politiky, to raději pískat kudlu na třetí větvi pozorovatelny v koruně voňavé borovice.   Václav Souček, Hradec Králové   21. 9. 1999 ***