zpět Odesílatel: DAVY Datum: 10. ledna 2005, 15:17:47 Vážený pane Hutko - Milý Jardo - no, první se mi zdá příliš formální, druhé zas příliš familierní, a to jsem teprve u oslovení. Jsem zvědav, jak zvládnu vyjádřit, co Vám chci sdělit. Takže krásný jarní den! Nejsem internetový surfař a na stránky www.hutka.cz jsem se dostal vysloveně náhodou. Začetl jsem se do Vašich fejetonů a po několika dnech jsem si řekl, přestože nejsem žádný grafoman, že až dočtu, musím Vám napsat. Asi skutečně napíšu až dočtu, ale teď jsem u fejetonů z roku 1999 a musím reagovat. Děkuji. Děkuji moc! Líbí se mi, jak je to napsané. Styl, forma. Stydím se přiznat, že mě překvapila Vaše krásná čeština. Řadu posledních let se už ani nevztekám, když co chvíli v knížce narazím na nějakou stylistickou hrůzu, anebo pravopisnou chybu. Vaše próza je právě tak krásná jako Vaše texty. A jsem moc rád nejen jak píšete, ale co a o čem píšete. Každý člověk má své prožitky, své zkušenosti a názory. K mému velkému údivu (a radosti), kdykoliv se Vaše a mé prožitky protnou, jsou totožné. A tak i tam, kde píšete o věcech pro mě osobně neznámých (emigrace, ...), mám pocit veliké upřímnosti a pravdivosti. A občas je mi při čtení smutno. Ovšem to Vám při psaní asi také, ne každý jsme Petr Novotný. Jedním z nejmoudřejších lidí, které jsem v životě znal, byl můj tatínek. Domluvil se dvanácti jazyky, až do svých nedožitých 80ti let stále něco studoval a živě se zajímal o všechno (krom techniky). Když mou maminku v padesátých letech zavřeli a div v kriminálu nezabili, absolvoval vystěhování z Prahy, vyhození ze zaměstnání a podobné tehdy běžné sankce. Nikdy jsem ale své rodiče neslyšel reptat na osud. Pokud táta kritizoval, tak to byly konkrétní události, konkrétní osoby. Když teď čtu Vaše řádky, občas se mi zdá, že slyším jeho hlas. Takže prodnes závěrem: děkuji, děkuji, děkuji! DAVY Odesílatel: Jan Stefanovic Datum: 4. října 2004, 5:02:57 no neviem, neviem... zubar na zapade, to je zlata bana. Neviem preco bol ten chlapik taky nasraty. Pekne od neho, ze ti porobil chrup a nechal ta prespat. Aj ked na druhej strane, ty skutocne si jedna z osobnosti odboja v CSSR, takze tym ze ti pomohol snad trosku splatil osudu to stastie, ze mohol robit zubara na zapade a zarabat 1000 krat tolko ako zubar v CSSR. Problem asi bol a snad stale je, ze emigranti si do novej vlasti prinesu staru nenavist. Zil si vonku, tak to iste vies. A nie je to len problem Cechov a Slovakov. Filipinci su schopni urezat si hlavy v mene nejakej starej rodovej otazky. Pred rokom sa Indovia v Surrey, BC posekali sablami v tom ich chrame. Dovod? Jedni chceli jest tie svoje hovna zo zeme, ako cele starocia predtym, a nova, moderna vetva chcel do chramu doniest stoly a stolicky... 300 policajtov ich muselo od seba odtrhat. Poznam Cechov, ktori maju stale problem zo Slovakmi a poznam Slovakov, ktori maju stale problem z ludmi z Bratislavy... Mam vela kamaratov Slovakov a Cechov, ale na ziadne rodacke akcie nechodim, pretoze sa nechcem zapliest do ich problemov.... V exilovem hrnci, gulas se nam vari... Velmi vystizna piesen! Nenapisal si ju nahodou ty??? hehehe to bola nadherna piesen, presne do stredu bull eye, ale pochopit ju moze len ten, kto zil vonku. Spoznal slobodu a obrovsku neistotu, ktoru sloboda zo sebou nesie. Take care! Jan Stefanovic Odesílatel: Simon Pellar Datum: 4. října 2004, 5:32:02 Dik za Navstevu u zubare, je fskutku dojemne, jak pece ceskeho naroda o chrub pretrvava az do tech hrdel a statku. Simon Pellar Odesílatel: Bára Kašparová Datum: 4. října 2004, 7:28:45 Odesláno, A ten fejetonek je kvalitní, jauuuuuuuuuuuuu Bára Odesílatel: Josef Trachta Datum: 29. září 2004, 20:50:16 Pane Hutko, děkuji za fejeton a jsem rád, že žijete. Přeji Vám chuť do hraní, nápady,.... prostě životní pohodu. S úctou Trachta josef zpět