NÁVRH NA ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ O OCHRANU OSOBNOSTI
I.
Žalobce byl celé poslední volební období ministrem hospodářství České republiky.
Prvý žalovaný je vydavatel Plzeňského deníku. Druhý žalovaný je nezávislý spolupracovník Plzeňského deníku. Třetí žalovaný je autor dopisu otištěného dne 27. 3. 1996 v Plzeňském deníku.
II.
Ve vydání Plzeňského deníku ze dne 15. 3. 1996 byl otištěn rozhovor autora Jindřicha Háseka. V tomto interview jsou uvedeny výroky, formulace a věty, které jsou nepravdivé a svým obsahem objektivně způsobilé nejen ohrozit, ale i porušit lidskou důstojnost a společenskou vážnost žalobce. Nepřiměřená expresivita konkrétních výroků vyznívá jednoznačně urážlivě a zasahuje tak nepřípustným způsobem a s mimořádnou intenzitou do žalobcova práva na čest. Na straně 17 uvedeného vydání se mimo jiné uvádí, že "[…] je tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora jako je […] Dyba, […] to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři … A Dyba? Ten je úžasnej v tom, jak on rozpustí komunistickej a svazáckej majetek - a kam ty prachy přišly nikdo neví. A bytová politika Dybova…? To jsou všechno průšvihy. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl, protože je to postavený v zájmu těch, kteří prachy mají a ne v zájmu těch, kteří ty peníze nemaj."
III.
Žalobce se dopisem ze 27. 3. t.r. obrátil na prvého žalovaného a dožadoval se, aby ve svém deníku otiskl omluvu. Namísto toho však ve vydání Plzeňského deníku ze 13. 4. 1996 byl otištěn uvedený dopis právního zástupce žalobce. Navíc však byla otištěna část stanoviska Jaroslava Hutky. V citované pasáži se opět opakují výše uvedené nepravdy a urážky a navíc jsou uvedeny i další nové nepřesnosti a urážky. Uvádí se mimo jiné: "Může někdo říct, co se s tím majetkem stalo? Já mám za to, že byl rozkraden. Může mi pan ministr dokázat, že tomu tak nebylo?" Dále se ve zmíněném článku rovněž uvádí: "Když státní aparát a vláda nemá zájem, tak je korupce samozřejmě nedokazatelná. Tuto zkušenost mám já a většina obyvatel této země…"
IV.
V souvislosti s uveřejněním shora ad II. citovaných stanovisek se žalovaní dopustili protiprávního jednání, kterým poškodili osobní integritu žalobce, zejména jeho čest. Stalo se tak prostřednictvím výroků s mimořádnou intenzitou diskreditace, učiněných ve značném rozsahu a způsobem bezesporu schopným vzbudit značný ohlas. Každý má právo, aby byla respektována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Pro případy neoprávněných zásahů, způsobilých byť jen ohrozit lidskou důstojnost či společenskou vážnost, ať již v rodině, bydlišti, anebo politickém či jiném společenském životě, právní řád počítá s odpovídajícími sankcemi. Odpovědnost je konstruována na objektivním principu, a proto se vedle neoprávněného zásahu nevyžaduje zavinění.
V daném případě je zřejmé, že jde o kritiku vlády a kritiku ministerstva hospodářství České republiky, resp. kritiku žalobce. Žalobce si je vědom legitimity obecného zájmu na podávání zpráv a na objektivním upozorňování veřejnosti na nedostatky při působení vládních orgánů, včetně případné nezákonnosti. Právně přípustná je bezpochyby taková kritika, jež plně respektuje věcnost a konkrétnost a co do obsahu a formy nevybočuje ze společensky uznaného účelu.
V příkrém rozporu s elementárními principy korektní kritiky je ovšem bezpochyby použití výrazu gauner a dalších formulací ze strany žalovaných. Slovo "gauner" totiž znamená ničemu, darebáka nebo podvodníka (cit. Slovník spisovného jazyka českého, svazek I, Academia, Praha 1989, str. 537). Hlavním motivem autora takovéhoto výroku je nepochybně poukázat na okolnost, že takto označená osoba se zvlášť zavrženým způsobem neoprávněně obohacuje. Zvlášť vulgární způsob tohoto označení naznačuje nejen značný rozsah obohacení, ale má za cíl ukázat neobvyklou nepřiměřenost jednání. Tímto výrazem se obvykle označuje zcela neetický způsob neoprávněného získávání majetku na úkor oprávněných osob. Jako gauner je žalobce označován v případě zejména některých závažných projektů bývalého ministerstva hospodářství České republiky: Mimořádná vulgárnost použitého označení je pak doplňována dikcí poněkud subtilnější, přesto nepřípustnou. Tak si žalovaní počínají při komentování jiné činnosti bývalého ministerstva související se správou majetku bývalého SSM a se správou části majetku bývalé KSČ. I zde je žalobce hrubě osočován, neboť bez dalšího je obviněn z krádeže ("nikdo neví, kam ty prachy přišly").
Majetkový nekalý motiv sledují žalovaní i v případě "komentování" bytové politiky. I zde se činnost žalobce a ministerstva, za které žalobce odpovídal, dává do souvislosti s korupcí ("jako kdyby z toho něco měl"). Přitom tato činnost se měla úplně uskutečňovat na úkor těch, kteří ani na normální byty nemají prostředky ("kteří prachy mají a ne v zájmu těch, kteří ty peníze nemají").
Třetí žalovaný pak v případě skutku ad III. výslovně obviňuje žalobce z korupce. Korupci předpokládá. Věc staví tak, že vlastně ministerstvo by mělo prokazovat, že jednalo v souladu se zákonem. To je absurdní.
Kritika obsažená v rozhovoru ze dne 15. 3. 1996 je nepřípustná, a to nejen proto, že neobsahuje žádné odůvodnění svých tvrzení. Jak již totiž bylo judikováno, do občanské cti chráněné ustanoveními § 11 občanského zákoníku lze neoprávněně zasáhnout nejen zveřejněním difamujících skutkových tvrzení, ale rovněž i publikací nepřípustných hodnotových úsudků o konkrétní osobě, tedy nepřípustnou kritikou občana či jeho jednání nebo vlastností. Za nepřípustnou byla shledána kritika, v níž za účelem charakterizování jevů a osob, byly použity výrazy, jejichž míra expresivity byla ve značném nepoměru k zamýšlenému cíli kritiky. Pokud tedy bylo možno cíle kritiky dosáhnout i bez takových expresivních výrazů, z nichž vyplývá i úmysl kritizovanou osobu urazit, jde o kritiku nepřiměřenou, a tudíž v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu osobnosti, resp. fyzické a mravní integrity fyzické osoby.
Bez ohledu na pravdivost, a tedy existenci či neexistenci odůvodnění odsuzujících výroků, tyto výroky jsou nepřiměřené, zcela neadekvátní okolnostem, a tudíž protiprávní. Výroky označující kohokoliv, mimo jiné za "opravdového gaunera" jsou mírou své expresivity v zásadním rozporu s cílem kritiky, a jsou tedy nepřípustné, a to i kdyby šlo o průkazné nedostatky v jeho jednání.
V.
Za této situace žalobce navrhuje vydání tohoto rozsudku:
l. Prvý žalovaný Vydavatelství Vltava spol. s r.o. je povinnen uveřejnit na poslední straně Plzeňského deníku text tohoto znění: "Omlouváme se ing. Karlu Dybovi za nesprávné výroky, kterými jsme ho v článku 'Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost?' otištěném v Plzeňském deníku dne 15. března 1996 na straně 17 nepravdivě obvinili a zasáhli tak neoprávněně do práva na čest. Vydavatelství Vltava spol. s r.o., Jindřich Hásek a Jaroslav Hutka", a to do l5ti dnů od právní moci rozsudku.
2. Žalovaní Jindřich Hásek a Jaroslav Hutka jsou povinni uveřejnění tohoto textu strpět.
3. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V Praze dne 9. ledna 1997
Ing. Karel Dyba