ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Žákové a soudkyň JUDr. Zdenky Ferešové a JUDr Ludmily Říhové v právní věci žalobce Ing. Karla Dyby, bytem Prah 1, Národní 37, zastoupeného JUDr. Lubošem Tichým, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. 57, proti žalovaným 1) VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem České Budějovice, Náměstí Přemysla Otakara II. č. 8/5, a 2) Jaroslavu Hutkovi, bytem Praha 2, Jugoslávská 20, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, o ochranu osobnosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 16. listopadu 1998 č.j. 19 C 7/97-159, takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé mění tak, že se zamítá žaloba aby žalovaný Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. do 15 dnů od právní moci rozsudku uveřejnil na poslední straně Plzeňského deníku text tohoto znění: "Omlouváme se Ing. Karlu Dybovi za nepravdivé výroky, a to: ...je tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora, jako je Dyba, to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři, kterými jsme ho v článku "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost?" otištěném Plzeňském deníku dne 15. 3. 1996 na straně 17 nepravdivě obvinili a zasáhli tak neoprávněně do práva na čest. Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. a Jaroslav Hutka.", a aby žalovaný Jaroslav Hutka uveřejnění tohoto textu strpěl.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně prvnímu žalovanému 10 900 Kč a druhému žalovanému 10 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem Plzeň, Kamenická 1.
III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení prvnímu žalovanému 4 400 Kč a druhému žalovanému 4 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem Plzeň, Kamenická 1.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. listopadu 1998 č.j. 19 C 7/97-159 uložil prvnímu žalovanému, aby uveřejnil omluvu žalobci způsobem a ve znění uvedeném ve výroku rozsudku a druhému žalovanému, aby uveřejnění omluvy strpěl. Zamítl žalobu, aby se žalovaní omluvili i za výroky: "A Dyba? Ten je úžasnej, jak on rozpustí komunistickej majetek ..., a kam ty prachy přišly, nikdo neví. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl" a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 1999 č.j. 1 Co 57/99-182 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. do 15 dnů od právní moci rozsudku uveřejnil na poslední straně Plzeňského deníku text tohoto znění: "Omlouváme se Ing. Karlu Dybovi za nepravdivé výroky, a to: ... je tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora, jako je Dyba, to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři, kterými jsme ho v článku "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost ?" otištěném v Plzeňském deníku dne 15. 3. 1996 na straně 17 nepravdivě obvinili a zasáhli tak neoprávněně do práva na čest. Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. a Jaroslav Hutka.", a aby žalovaný Jaroslav Hutka uveřejnění tohoto textu strpěl. Současně rozhodl, aby žalobce zaplatil na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně každému ze žalovaných 10900 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2200 Kč.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 7. února 2001 č.j. 30 Cdo 214/2000-219 rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 1999 č.j. 1 Co 57/99-182 zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení. Ve svém rozsudku zejména poukazoval na to, že odvolací soud ve svých závěrech pominul závažný fakt vyplývající ze žaloby, v níž se zásah proti osobnostní sféře žalobce spojuje s výroky druhého žalovaného ve vztahu k žalobci, obsaženými v interview, uveřejněném dne 15. března 1996 a Plzeňském deníku, když bez dalšího dovodil, že tím, že první žalovaný tento rozhovor uveřejnil ve svém deníku, plnil svoji povinnost informovat veřejnost. Vyslovil závěr, že je třeba uvážit, že interview jako forma rozhovoru mezi dvěma nebo více osobami zaměřený na získání informací, argumentů a názorů a určený k publikaci, se liší od běžného rozhovoru tím, že v zájmu publicistického záměru vydavatele vedením tohoto rozhovoru tazatelem jsou cíleně kladeny otázky vyplývající z tématu, ze záměru a z konkrétní situace. Proto nelze mít za to, že bez dalšího v takových případech jde pouze o reprodukci tvrzení určité osoby, ale je nutné současně přihlížet i k faktu publicistické součinnosti vydavatele (resp. jeho pracovníků či spolupracovníků apod. na interview) a tím i podílu na obsahu a vyznění rozhovoru, resp. vlivu na to, zda interview bude uveřejněn. Proto v případě, že publikovaný rozhovor ve formě interview je způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry fyzické osoby, nelze podle dovolacího soudu bez dalšího uzavřít, že vydavatel plnil svou povinnost informovat veřejnost a nemůže nést odpovědnost za přesnou reprodukci výroku osoby, s níž byl rozhovor uskutečněn.
Odvolací soud poté, co mu věc byla vrácena k novému projednání, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a řízení jeho vydání předcházející podle ustanovení § 212 odst. 1 o.s.ř. a po doplnění řízení opakováním důkazu obsahem, resp. názvem, nadtitulkem a dotazem redaktora "Je na politické scéně u nás někdo, kdo tě rozesměje, potěší nebo podráždí?" článku "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost?" uveřejněném 15. března 1996 v Plzeňském deníku a obsahem odborného vyjádření Fakulty sociálních věd UK, vypracovaného PhDr. Janem Jirákem, dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné.
Žalobce podle vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v obsahu výroků druhého žalovaného, konkrétně "je tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora, jako je Dyba, to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři", který byl uveřejněn prvním žalovaným dne 15. 3. 1996 v interview redaktora prvního žalovaného s druhým žalovaným v článku "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost?".
Odvolací soud při posuzování prvním žalovaným uveřejněného interview s druhým žalovaným vycházel ze závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem ve shora uvedeném rozsudku, podle něhož nelze bez dalšího mít za to, že jde pouze o reprodukci tvrzení určité osoby, ale je nutno přihlížet i k faktu publicistické činnosti vydavatele a tím i jeho podílu na obsahu a vyznění rozhovoru, resp. vlivu na to, zda interview bude uveřejněn. Proto si vyžádal od Fakulty sociálních věd UK odborné vyjádření k charakteristice interview, jeho druhům a jejich charakteristice. Z odborného vyjádření vypracovaného PhDr. Janem Jirákem odvolací soud zjistil, že výraz interview lze užít ve dvou základních významech; 1) označuje metodu získávání informací či podkladů a 2) označuje zvláštní textový typ (žánr), tedy výstup novinářské práce, jehož specifickou vlastností je, že je zpracován tak, aby co nejvěrněji zpodobňoval typický projev dotazovaného. Přestože podkladem pro sestavení interview je zpravidla rozhovor, konečný výstup může mít několik podob, a to podle různých kriterií: z hlediska formy může jít o a) tradiční interview typu "otázka-odpověď", v němž je zachováno zdání záznamu hovoru, b) monologické interview, v němž jsou otázky vynechány, popřípadě o některé další variace, např. c) nepravé interview, v němž jsou odpovědi vybírány z již existujících textů. Podoba interview se dále liší podle média, pro něž je určeno, a podle toho, jakou funkci v daném médiu má. Podle posledně uvedeného kritéria lze jako specifické podtypy identifikovat především a) zpravodajské interview, jehož cílem je zprostředkovat nějakou aktuální informaci, b) analytický rozhovor, jehož cílem je přiblížit a vysvětlit nějaké téma a c) portrétní interview, jehož cílem je přiblížit publiku postoje, názory či prožitky nějaké veřejně známé osoby, tzv. celebrity. Pro tyto vyhraněné podtypy jsou příznačné i rozdílné výrazové prostředky. Zatímco zpravodajský a analytický rozhovor je spojen s očekáváním užití spisovné podoby jazyka a s důrazem na věcnou správnost a minimalizaci hodnotících a emocionalizujících prvků, portrétní interview pracuje se všemi podobami národního jazyka a hledá různé prostředky, jimiž je možné dotazovaného charakterizovat. Opakováním důkazu nadtitulkem článku s názvem "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost" a otázkou předcházející napadeným údajům bylo zjištěno, že nadtitulek zní "Jaroslav Hutka, legenda české folkové scény, hovoří o Holandsku, Čechách, Karlu Krylovi, Václavu Havlovi, Pavlu Tigridovi a "Klausově generaci" a otázka redaktora, po níž následuje odpověď druhého žalovaného obsahující napadený výrok, zní: "Je na politické scéně u nás někdo, kdo tě rozesměje, potěší nebo podráždí?". Z citovaného nadtitulku a rovněž z použitých výrazových prostředků hovorového jazyka vyplývá závěr, že předmětné interview je portrétním interview, jehož cílem je přiblížit čtenářům postoje a názory druhého žalovaného, který je nepochybně tzv. "celebritou", tedy osobou, kterou je třeba chápat jako společensky významnou v oblasti kultury i politiky, takto vnímanou veřejností zejména v souvislosti s jeho polistopadovým vystupováním. Shora citovaná otázka redaktora prvního žalovaného, po níž následuje odpověď druhého žalovaného obsahující napadený výrok, vyzývá obecně druhého žalovaného k hodnocení politické scény, aniž by směřovala ke konkrétní osobě. V obsahu odpovědi druhého žalovaného na tuto obecnou otázku proto podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit neoprávněný zásah prvního žalovaného do osobnostních práv žalobce a tedy ani jeho odpovědnost podle § 13 obč. zák. Při posuzování míry tvrzeného porušení práva na ochranu osobnosti žalobce prvním žalovaným v kontextu se svobodou projevu a právem na informace vyplývajícím z čl. 17 Listiny základních práv a svobod a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv, dospěl odvolací soud k závěru, že zveřejněním portrétního interview druhého žalovaného plnil první žalovaný svou informační povinnost a nenese proto odpovědnost za výroky druhého žalovaného. Opačný závěr by podle názoru odvolacího soudu byl v rozporu s právem veřejností na informace, neboť by ve svých důsledcích mohl vést k nezveřejňování "portrétů" osobností v jejich pravé podobě, ale jen v podobě zkreslené podílem vydavatele.
Vzhledem ke shora uvedenému závěru odvolacího soudu je třeba dovodit, že za zveřejněné výroky odpovídá jen jejich autor, tedy druhý žalovaný. Za situace, kdy se žalobce proti druhému žalovanému nedomáhal omluvy, ale pouze uložení povinnosti strpět uveřejnění omluvy prvním žalovaným, je nadbytečné zabývat se otázkou oprávněnosti a přiměřenosti napadených výroků, když žaloba proti druhému žalovanému nemůže sama o sobě obstát.
Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé změnil jak je ve výroku uvedeno.
Podle ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Každému z úspěšných žalovaných přísluší náhrada nákladů řízení sestávající z odměny jejich zástupce za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (§ 7 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), deset úkonů právní služby po 800 Kč (§ 7 a § 9 odst. 3 písm. d) a § 12 odst. 4 uvedené vyhl.) a dvanácti paušálních náhrad hotových výdajů po 75 Kč (§ 13 odst. 3 uvedené vyhl.), celkem 10 900 Kč.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Každému v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů sestávající z odměny jejich zástupce za čtyři úkony právní služby po 800 Kč (§ 7 a § 9 odst. 3 písm. d), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 75 Kč (§ 13 odst. 3 uvedené vyhl.) a cestovné 900 Kč, celkem 4 400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Za předpokládů taxativně vymezených v ustanovení § 237-239 o.s.ř. ve znění platném do 37. 12. 2000 lze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku podat proti němu dovolání u Krajského soudu v Plzni.
V Praze dne 4. prosince 2001
JUDr. Naděžda Žáková v.r. předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení J. Vajdíková