ZÁVĚREČNÝ NÁVRH - SKUTKOVÝ A PRÁVNÍ ROZBOR 1. A 3. ŽALOVANÉHO
I.
Žalobce se svým návrhem z 9.1.1997, podáno u Krajského soudu v Plzni dne 10.2.1997, domáhá vynesení rozsudku, podle kterého by prvý žalovaný byl povinen uveřejnit na poslední straně Plzeňského deníku text, uvedený v petitu, ve vztahu k třetímu žalovanému pak se domáhá vyslovení povinnosti uveřejnění citovaného textu strpět.
Během řízení byl několikrát změněn petit tak, že při prvém jednání mění žalobní návrh, resp. tento doplňuje uvedením čísel, která se následně zjišťují jako nesprávně použitá, při druhém jednání u Krajského soudu v Plzni pak snad již definitivně mění petit , když však tento svůj závěr, či změnu sám nepovažuje za změnu, a domáhá se pak vynesení rozsudku na místo před tím navrhované úpravy tak, že se domáhá vůči prvému žalovanému vyslovení povinnosti uveřejnit na poslední straně Plzeňského deníku text znění "omlouváme se Ing. Karlu Dybovi za nesprávné výroky, a to je .... "tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora, jako je Dyba, to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři. A Dyba ? Ten je úžasnej, jak ten rozpustí komunistickej a svazáckej majetek - kam ty prachy přišly, nikdo neví. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl ..., kterými jsme v článku "Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost ? , otištěném v Plzeňském deníku dne 15.3.1996 na straně 17 nepravdivě ovlivněny, a zasáhli tak neoprávněně do práva na čest, Vydavatelství Vltava, spol. s.r.o. , Jindřich Hásek a Jaroslav Hutka, a do patnácti dnů od právní moci rozsudku". V druhém výroku petitu se domáhá vynesení rozsudečného výroku:
"Žalovaný Jindřich Hásek a Jaroslav Hutka jsou povinni uveřejnění textu strpět".
A ve třetím odstavci se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení.
Po tomto zápisu - přesně citováno dle protokolu o jednání - bylo vyneseno usnesení, podle kterého soud protokolaci shora přednesenou, resp. zde též uvedenou, obsahově pokládal za změnu rozsudečného návrhu a tuto připustil (ačkoliv sám autor této protokolace či formulace sám označil své výroky za něco, co není změnou návrhu).
Přesná citace z protokolu se uvádí proto, že zřejmě poslední úpravou žalobního petitu, předvedenou panem JUDr. Lubošem Tichým, právním zástupcem žalobce (a zdaleka nebyla první), je vymezen předmět řízení.
K návrhu na zahájení řízení (a to k původnímu návrhu), bylo předloženo vyjádření prvého žalovaného i třetího žalovaného, které uzavíralo k rozsudečnému výroku tak, aby návrh na zahájení řízení byl proti prvému i třetímu žalovanému zamítnut. Na tomto stanovisku setrvává prvý i druhý žalovaný i poté, co byl několikrát měněn petit, a co byly provedeny všechny důkazy, a soud neprovedl všechny navrhované důkazy.
II.
Při ústním jednání dne 10.9.1997 byl vyslechnut žalobce, který jednak konstatoval své postavení ve vládě, a svůj vztah ke komunistickému a svazáckému majetku. Předmětem řízení totiž jsou výroky třetího žalovaného otištěné v deníku, jež vydává prvý žalovaný, a vztahující se právě k činnosti žalobce jednak k "rozpuštění komunistického a svazáckého majetku", jednak k hodnocení žalobce v postavení ministra .
Právě těmito výroky, zejména pak výrokem hodnotícím postavení či postupy žalobce ve funkci ministra české vlády, se dle vyjádření žalobce zasáhlo do cti jmenovaného. Žalobce vysvětluje to, jak chápe slovo gauner, sám pak ve své výpovědi se ztotožňuje s většinou občanů našeho státu, kdy sám chápe slovo gauner jako ničema, podvodník, zloděj.
K tomu je třeba ihned uvést, že v řízení byl proveden i důkaz rozborem citovaného slova gauner, a to z akademického slovníku cizích slov. Podle tohoto slovníku se pod výrazem gauner skrývá charakter i zřejmě těch, koho citoval žalobce, ale také například označil lháře apod. Je tedy patrné, že bylo na žalovaných, aby dokázali, že vyjádření pocitu třetího žalovaného ve vztahu k působení Ing. Dyby na příslušném ministerstvu, vyjádření pocitu toho, jak se choval k věcem, které měl veřejnosti spravovat, naplňují právě slovo gauner v některé jeho výkladové rovině. Samozřejmě, že nemusí tento pocit, či použití tohoto slova vyjadřovat to, že ministr při výkonu své veřejné funkce naplnil všechny výkladové roviny slova gauner, stačilo by, kdyby naplnil některou z nich.
Pokud žalobce se zaštítil tím, že význam slova gauner chápe jako většina občanů našeho státu, pak i dle ohlasů na probíhající proces je patrné, že právě většina občanů našeho státu má stejné pocity z výkonu funkce ministra tak, jak se ho zhostil právě žalobce a shodně se přiklání k tomu, že zřejmě je správně použit výraz gauner ve smyslu některého výrazu shora uvedeného.
Už samotná výpověď žalobcova svědčí o tom, že bud' velmi silně zapomíná, či značně lže. A již tento samotný fakt svědčí o tom, že při výkladu slova gauner - lhář - bylo i pro poznání z procesu samotného použito tohoto slova správně při hodnocení osoby žalobce za výkon jeho veřejné funkce.
V článku, ani při výpovědi třetího žalovaného, nemohlo jít o osobu Ing. Dyby, ale o výkon jeho funkce. Je proto naprosto nezajímavá ta část výpovědi žalobce, kde se zabývá svými rodinnými poměry apod. Sám žalobce považuje kritiku funkce ministra hospodářství za obecně přijatelnou, avšak vztahuje na sebe zřejmě jiné výklady slova gauner, než měl na mysli třetí žalovaný, a než má na mysli většina občanů našeho státu. Sám tak na sebe vztahuje i to, co nikdy nikdo neřekl, neboť se cítí dotčen i dle něho "silně naznačenou možností zisku nějakých výhod". Pokud na dotaz, zda rozlišuje mezi kritikou Dyby osoby, a kritikou ministra, uvádí, že se neumí rozdvojit, pak je třeba opět podtrhnout, že v žádném případě se nejednalo o kritiku pana Dyby - osoby, neboť tato pozice žalobce je naprosto nezajímavá a pro kritiku nepřístojná. Naopak, výkon funkce ministra je kritizovatelný, a po právu u jmenovaného (to je u žalobce) kritizovaný. Ve své výpovědi se snažil žalobce vyhnout odpovědnosti za nakládání s komunistickým a svazáckým majetkem, nejprve se pokoušel schovávat se za vládu, pak za samotné ministerstvo, nicméně nakonec uvedl, že za nakládání s majetkem mělo odpovědnost ministerstvo hospodářství, a že on právě stál v čele tohoto ministerstva.
Pokud sám třetí žalovaný uváděl v článku, že žalobce se podílí na rozpuštění komunistického a svazáckého majetku, a uvádí, že nikdo neví, kam přišly peníze z tohoto majetku, je nutno konstatovat, že ani žalobce, který měl na starosti nakládání s tímto majetkem, nevěděl, kam se peníze z jeho realizace poděly. Kdo tedy jiný to mohl vědět, rozhodně to nemohl vědět třetí žalovaný. Proto je jeho řečnická otázka uvedena v článku ve vztahu k inkasovaným penězům z komunistického a svazáckého majetku nejen na místě, ale bylo by třeba, aby příslušné orgány, a to zřejmě orgány činné v trestním řízení, daly odpověd' na to, kam se poděl tento majetek, kam přišly peníze z něj získané, když osoba, která je odpovědná za realizaci tohoto majetku uvádí, že sám neví, kam se poděl tento majetek. Otázkám, kdo si může pamatovat, kam přišel tento majetek, žalobce nerozumí. Není to postoj někoho, kdo se skrývá pod jedním z výkladů užitého shora "gauner"?
Další část, resp. výpověď samotnou žalobce , není třeba rozebírat, neboť je značně zmatená, nekonkrétní, a v porovnání s výpověďmi ostatních účastníků, i pak svědků, naprosto vyhýbavá, neurčitá a téměř nesrozumitelná, a to zejména k žalovaným výrokům. Neví se tedy, čeho chce vůbec žalobce dosáhnout.
III.
Při ústním jednání dne 17. 9. 1997 byl vyslechnut třetí žalovaný, který se vyjádřil k pravosti i k pravdivosti svých tvrzení a k pocitům, které se v článku objevily. Třetí žalovaný uvádí ve své výpovědi vysvětlení slova gauner, a i pocity, které použitím tohoto slova chtěl vyjádřit.
Je nutné si uvědomit, že v článku se jednalo o použití hovorové formy, je nutné si uvědomit, že tuto kritiku (a to velmi mírnou a kritiku, která byla na místě) pronesl umělec. Z toho je třeba dovodit, že umělec má právo na uměleckou nadsázku, a je třeba z toho dovodit, že v kontextu s hovorovým jazykem vyznívá i použitá terminologie jinak, než v kontextu se spisovným jazykem. Sám třetí žalovaný uvádí, že se použitím tohoto slova chtěl vyjádřit k nepoctivým až ke kriminálním projevům při realizaci politiky ministerstva hospodářství. Chtěl vyjádřit, že žalobce vede špatně ministerstvo. Stejně tak je třeba učinit závěr z výpovědi žalovaného, že není možno vytrhovat jeho jednotlivé výroky z kontextu, ale je nutno vykládat je v souvislosti s celým článkem.
Soud k důkazu konstatoval obsah obou článků, resp. obsah jak článku, v němž se objevily výroky, jimiž se cítí být žalobce dotčen v ochraně své osobnosti, tak v článku, který navazoval, jehož autorem byl opět třetí žalovaný. Článek z 13. 4. 1996 byl reakcí na požadavky JUDr. Luboše Tichého, vystupujícího jako právní zástupce žalobce při požadavku na omluvu, a to reakcí, která jednak vysvětlovala postoje žalovaného, a vyjadřovala i to, že se jednalo o pocity třetího žalovaného právě z činnosti ministerstva, v jehož čele stál žalobce.
Sám třetí žalovaný se vyjadřuje tak, že vůbec osobně nezná žalobce, že pouze byly zaznamenány jeho názory na českou politiku jako celek a na tam jmenované politiky za přístup k výkonu jejich funkce zvlášť. Jak již bylo uvedeno několikrát shora, jedná se o pocity, a i o poznatky, které získala i značná část veřejnosti (jíž se právě žalobce ohání při výkladu slova gauner), a to ve vztahu k činnosti žalobce v postavení ministra ministerstva, které bylo mírně řečeno nadbytečné, a které v transformaci společenského pořádku přineslo skoro více škody než užitku, a to právě postupem úředníků na ministerstvu, za jejichž práci nese odpovědnost právě žalobce. Sám třetí žalovaný si myslí, že právě žalobce by měl prokázat a dokázat, co se stalo s citovaným majetkem, neboť byl státním úředníkem, který má povinnost prokazovat, že jeho přístup k plnění povinností ministra, že jeho kontrola podřízených je v souladu se zákonem, a že i činnost jeho podřízených je v souladu se zákonem. A že tedy i jeho činnost ministra je v souladu se zákonem. Pokud tuto povinnost neunese, měl by snést kritiku, případně se proti této kritice bránit, avšak tak, aby přesvědčil, že byl kritizován neprávem.
Pokud však ve svých výpovědích žalobce neustále opakuje, že nemůže nic vysvětlit, že si nic nepamatuje, že neví, kdo byl odpovědný za to či ono, nesvědčí to o tom, že by unesl kritiku, nesvědčí to o tom, že by podal důkaz o správném přístupu při výkonu své funkce a důkaz o správném chodu ministerstva, v jehož čele stál.
Je pravdou, že v řízení o ochranu osobnosti prokazuje pravdivost svých tvrzení žalovaná strana, tedy strana, která použila výrazů, či vyslovila výroky, které zasahují dle názoru jiného do integrity jeho osobnosti a tuto narušují. Strana žalovaná v tomto skutkovém a právním rozboru, konkrétně pak prvý a třetí žalovaný, podala návrhy k provedení několika důkazů, z nichž některé byly provedeny. Všechny provedené důkazy prokázaly, že tvrzení třetího žalovaného jsou pravdivá, že jsou též použita na místě a ve vztahu k správně kritizovaným věcem. Bohužel, pro věc samu, musí zůstat pouze u této kritiky, když ani žádný z žalovaných nemá jiný nástroj, jak postihnout to, že někdo nedostál své povinnosti. V řízení totiž je možno bud' pouze žalobě vyhovět, nebo tuto zamítnout, rozhodně však nelze v řízení vyvodit závěry vůči kritizovaným jevům v tom smyslu, že by tyto kritizované jevy byly po zásluze potrestány.
Třetí žalovaný jako osoba požívající značné popularity pro své postoje z minulosti, jako osoba, jejíž texty provázely některé občany této republiky obdobím ne příliš radostným, je nejen oprávněn, ale přímo povinen kritizovat nešvary ve společnosti, poukazovat na konkrétní chyby konkrétních osob při výkonu jejich funkcí. Někomu samozřejmě nemůže příslušet to, aby hodnotil osoby politiků, což však též nikdo, kdo je slušný, nečiní. Žalovaný kritizoval žalobce, ne za jeho osobní vlastnosti, ne pro jeho osobní postoje (které jsou veskrze nezajímavé), ale pro to, že přinejmenším nedostál odpovědnosti, kterou na sebe převzal tím, že vstoupil do vysoké politiky (alespoň jak si někteří ve "vysoké politice" myslí), a při výkonu své politické a vládní funkce porušil přinejmenším i povinnosti vedoucího pracovníka.
Není totiž do budoucna možné, ale ani za dobu minulou, přehlížet nešvary, přehlížet neodpovědné přístupy k odpovědnosti se hlásících osob, případně i těch, které se k odpovědnosti hlásit mají bez toho, aniž bychom konkrétně pojmenovávaly nešvary konkrétních těchto osob. Pokud se tak stane, a pokud by bylo vyslyšeno volání po právu kritizovaných k tomu, aby je nebylo možno kritizovat jako osoby, neboť nelze rozdvojit je jako osoby na výkon veřejné funkce a na osoby, pak není možná žádná kritika žádného z politiků. Politik musí ustát kritiku, jelikož sám dobrovolně vstoupil na veřejné kolbiště, a zde je povinen starat se o správu věcí veřejných v zájmu veřejnosti. Pokud tento boj nezvládne , musí odejít (což alespoň žalobce učinil), nicméně však musí snést kritiku za to, že tento boj a vlastní odpovědnost v zájmu celé veřejnosti neustál. (Což zřejmě žalobci schází).
IV.
Při posledním ústním jednání byla vyslechnuta bývalá ministryně ministerstva kontroly, paní Ing. Kořínková, která uvedla mimo jiné, že před soud by měly být postaveny ty osoby, které měly majetek za stát převzít, a to v ČR, a využít. Starost o toto převzetí měla ležet právě na Ing. Dybovi.
Tím dala jasně najevo, kdo měl odpovědnost za kritizované jevy, a kdo ji neunesl. Největší odpovědnost za naložení s majetkem SSM ( i KSČ), měl právě žalobce. Sama pak svědkyně Ing. Kořínková vypověděla o svých poznatcích ohledně zakládání společností, jež měly spravovat svazácký a komunistický majetek. K tomu pak se vyjádřil i svědek Blahák, který uvedl, že osoby do těchto společností, resp. do statutárních orgánů těchto společností, dosazoval právě žalobce. Tyto společnosti v žádném případě nejen, že neunesly odpovědnosti za nakládání s majetkem, ale velmi svérázně s tímto majetkem, jež měl sloužit lidu a mládeži, naložily. Několik osob již bylo trestně stíháno a též údajně dle výpovědi svědka Blaháka i odsouzeno.
Závěr této odpovědnosti nemůže být jen ten, že dobrovolně žalobce opustí post ministra, ale je třeba z toho vyvodit závěry širší, ty však už žalovaným nepřísluší.
Pokud třetí žalovaný uvedl, že své pocity k použití slova "gauner" vyvodil z poznatků z tisku apod., je možno připomenout mnoho článků, které se zabývaly právě postojem pana Ing. Dyby ke kritizovaným jevům ve společnosti. Z poslední řady pouze transparentně uváděné účasti pana Ing. Dyby na zaslání daru z Plzeňské Škodovky na konto ODS, jeho vazba k těžbě zlata u Rožmitálu, jeho vazba ke stavbě obchvatu kolem Plzně apod.
Není třeba citovat jednotlivé pasáže z výpovědi svědka Blaháka, ale je možno ocitovat pouze jediné , a to je vzkaz, který předával od žalobce Ing. Blahákovi Dr. Macek. Výrok "nedráždi chřestýše bosou nohou", který má sloužit k odmítnutí kritiky, nepoužívá člověk, který chce napravit kritizované jevy, nepoužívá jej člověk, který kritiku případně odmítne s argumentací toho, že je nepravdivá. Takovýto výrok používá jako reakci na kritiku funkcionář, který nedostojí svým povinnostem být politikem.
Pokud společnosti, které uzurpovaly majetek komunistický a svazácký, dále žijí a dále se dopracovávají ztrát majetku, pokud do těchto společností dosadil své osoby či jiné osoby právě žalobce, nese odpovědnost i za to, jak s těmito majetky nakládají. Pokud se nejedná o trestní odpovědnost za toto počínání (což však v žádném případě nepřísluší žalovanému ani jeho právnímu zástupci posuzovat), jedná se o odpovědnost přinejmenším morální. Jedná se o odpovědnost ministra, o odpovědnost politika, která, pokud nebyla unesena, zaslouží tvrdé kritiky. Kritika použitá v článku, kritika, jež se dle tvrzení žalobce tohoto dotkla, je však mírná, když z provedených důkazů je nesporně patrné, že byla přinejmenším na místě.
Stačí předvolat spoustu osob, a těchto se event. dotázat, jaké pocity či pocity koho jsou vyjádřeny v předmětném článku.
Závěrem tohoto návrhu, či skutkového a právního rozboru je třeba uvést, že vše, co je uvedeno v článku otištěném v "Příbramském deníku", event. v "Plzeňském deníku" jsou pravdivé údaje a oprávněné pocity. Pokud jsou zde vyjádřeny pocity pisatele, resp. toho, kdo dával odpovědi, pak jsou to pocity, které jsou podloženy nejen novinovými články, či zpravodajstvím z jiných médií. Jedná se o pocity z činnosti žalobce ve funkci ministra, pocity vyplývající z toho, že jako politik v žádném případě žalobce neobstál, a že trvalo hodně dlouhou, než zřejmě tuto skutečnost žalobce pochopil a z politiky (alespoň té viditelné), odešel. Výroky uvedené v článku vyjadřují pocity o tom, že žalobce neunesl odpovědnost jednak za své podřízené, ale ani za svá vlastní rozhodnutí.
Pokud pak je použito i výrazů "gauner" ve vztahu ke shora uvedenému, pak je třeba ještě na podporu správnosti použití tohoto termínu uvést, že byl použit v registru hovorové řeči, a že třetí žalovaný jako umělec má právo i sklon k nadsázce, nicméně věci uváděné v článku nebyly nadsázkou, byly (a to je tvrzeno v tomto závěrečném návrhu s ohledem na provedené důkazy i s ohledem na shromážděné materiály v rámci tohoto řízení), mírnou kritikou činnosti žalobce.
Pokud je neoprávněným zásahem zásadně každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje práva chráněná ust. § 11 a násl. o.z., je nutné uvést, že ve výrocích třetího žalovaného se neobjevila žádná nepravdivá tvrzení ani žádná nepravdivá obvinění. Pokud je nutno rozlišovat kritiku od neoprávněného zásahu, pak v případě projednávaném se jedná každopádně o kritiku výkonu funkce politika, zde na rozdíl od útoku na ochranu osobností, kde cílem by mohlo být sledováno poškození osoby kritizovaného (která však je pro třetího žalovaného naprosto nezajímavou), je cílem kritiky politika, jíž použil třetí žalovaný, náprava nešvarů ve společnosti, uvědomění si toho, kdo za co nese jakou odpovědnost, uvědomění si toho, že politik není politikem pro vyplnění kolonky u funkce ministra, ale proto, aby ve prospěch veřejnosti spravoval věci veřejné, (což si bohužel neuvědomuje nejen žalobce). Nelze-li přiznat právo na ochranu osobnosti podle § 13, pokud se někdo chová proti zájmům společnosti a je za toto kritizován, pak je na místě požadavek na zamítnutí žaloby. Stejně tak je nutno k tomu ještě konstatovat již jednou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, podle kterého nelze kritiku počínání fyzické osoby opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj, pokládat za odporující ust. § 11 o.z. , a v tomto kontextu je možno použít i v odpovídající míře ironizování a zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby. Nebyla však kritizována fyzická osoba Ing. Karel Dyba, bydlící na místě, uvedeném v žalobě, otec dvou dětí a manžel, byl kritizován bývalý ministr hospodářství, který neunesl odpovědnost své politické funkce, a byl kritizován za to, že nese odpovědnost za nenaplnění toho, co mu ukládá právní řád této republiky i ústava samotná (a potažmo i ústavní zákony ve vztahu ke komunistickému a svazáckému majetku).
V samotném rozhovoru již poukázal třetí žalovaný na to, proč volí při hodnocení osoby ministra takové výrazy, jaké použil (bytová politika, komunistický a svazácký majetek). Podal o pravdivosti těchto odkazů důkazy. Samozřejmě je však možno předložit i hodnocení jiných oblastí (a důkazy o jejich stavu), do nichž zasahoval právě žalobce jako ministr, aby byli všichni přesvědčeni o tom, že Ing. Dyba se (mírně řečeno) nechoval tak, jak měl.
Pro vše shora uvedené se navrhuje, aby žaloba byla ve všech jejích mutacích zamítnuta a prvému i třetímu žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení , a to za úkony přípravu a převzetí, vyjádření k návrhu za prvého žalovaného , vyjádření k návrhu za třetího žalovaného, zastoupení u třech ústních jednání, za tento skutkový a právní rozbor.
Vydavatelství Vltava, spol. s.r.o. a Jaroslav Hutka
15. 5. 1998