VYJÁDŘENÍ 1. A 3. ŽALOVANÉHO K ZÁVĚREČNÉMU NÁVRHU NAVRHOVATELE
Ve věci samé podal prvý a třetí žalovaný závěrečný návrh s doplňkem, a to v podstatném znění zejména z 15. 5. 1998.
Žalobce podal závěrečný návrh dne 22. 5. 1998. K tomuto návrhu se prvý a třetí žalovaný takto prostřednictvím svého plnou mocí vykázaného právního zástupce vyjadřují:
1. Skutková zjištění, pokud jsou považována za skutková pouze co do označení vydavatele deníku, a hodnověrnosti výroků obsažených v interview je jednoznačná. Nicméně skutková zjištění tak, jak je posuzuje žalobce, jednoznačná nejsou.
2. Právní posouzení - předmětné výroky, které jsou obsahem žaloby, jsou jak hodnotícími soudy tak i skutkovými tvrzeními. O tom, že se jedná o skutková tvrzení, vypověděli svědci. O tom, že se jedná i o hodnotící soudy, vypověděl zejména třetí žalovaný.
Z větší části se však jedná o hodnotící výroky, které není možno posuzovat z hlediska pravdy, a je nutné považovat je za součást svobody projevu.
Hodnotící soudy jsou oprávněné, neboť vycházejí ze zjištěného skutkového podkladu. Zjišťovaný skutkový podklad je dokládán nejen tvrzením třetího žalovaného, ale i výpovědí druhého žalovaného, výpovědí všech svědků v řízení slyšených i důkazy listinnými.
Kritika vychází z konkrétního kontextu. Jak již opakováno shora, všechny výroky, a to jak skutková tvrzení, tak i hodnotící soudy odpovídají realitě, a mají skutkový základ.
Není jasné, proč vytrhuje žalobce z kontextu sám pak vyjadřování prvého i třetího žalovaného. Pokud je zde uvedeno, že jsou vyjádřeny pocity třetího žalovaného, že se jedná o kritické hodnocení, je naprosto obvyklé, že oprávněnost této kritiky dokazuje právě předloženými důkazy, které u soudu byly provedeny. Je nesmyslné tvrzení žalobce v tom, že jeho závěr o tom, že kritika nevychází z konkrétního kontextu, podporuje i vyjádření prvého i třetího žalovaného. Pokud sám třetí žalovaný uváděl, že tyto hodnotící postoje a pocity, které jsou vyjádřeny v článku, získal z různých médií, novin, televize, rozhovoru s lidmi a vlastním přemýšlením, pak je patrné, že skutkový podklad pro tyto pocity je nepochybně dán.
Pokud má dokázat zejména třetí žalovaný a prvý žalovaný oprávněnost svých hodnotících soudů, pak musí dokazovat na jakém základě jsou tyto dány. Proto pak i bylo prováděno dokazování, a je naprosto nepochopitelné, proč opět žalobce se s dokazováním vypořádává tak, že toto odmítá, nepřiznává mu žádný právní význam. Zřejmě proto, že nemá žádný význam pro závěry žalobce, a dokazování je právě v ostrém rozporu se závěry žalobce.
Předmět kritiky a terč napadených výroků, to je činnost žalobce jako ministra hospodářství (a je velmi správné, že takto konečně začal žalobce hodnotit sebe, jako osobu významnou, nikoliv jako osobu žalobce samotného, která až tak významná není), je všeobecně známý. O tomto je možno učinit závěr na podkladě dopisů, které byly doručovány i soudu, a to bez jakýchkoliv výzev. Na rozdíl od žalobce je třeba učinit závěr, že svědkyně Ing. Květoslava Kořínková, která je se situací velmi dobře seznámena, uvedla, že žalobce jako ministr nejednal v souladu se zákonem. Není tedy nutno vycházet pouze z obecné vědomosti o činnosti ministra kritizovaného v napadeném článku, (když v tomto případě se jedná téměř o notorietu), ale je možno přitakat skutkovým závěrům zejména třetího žalovaného, resp. k vývodům z nich, i z konkrétních tvrzení konkrétních osob, a to zejména svědka Pobořila, Blaháka a Ing. Kořínkové. Stejně i knihy od některých bývalých kolegů nepopisují chování žalobce v nejlepším světle.
Výroky nejsou mimořádně expresívní povahy, ač expresívnost jim není možno upřít. Vyjadřují mírně řečeno adekvátní hodnocení činnosti ministra i ministerstva tak, jak bylo prokázáno.
Slovo gauner vyjadřuje označení pro ničemu nebo darebáka nebo podvodníka. Pokud někdo vystupuje ve funkci ministra tak, jak bylo popsáno ve vystoupení žalobce, přinejmenším alespoň jednomu označení slova gauner lze přiřadit hodnocení právě žalobce ve funkci ministra. Pokud osoby kolem něho jednají tak, jak měl jednat Dr. Macek v kontaktu se svědkem Blahákem, pak opět minimálně jedno z významů slova gauner je nutno přiřadit k charakteristice žalobce (gaunerské je použití výhrůžky ,,nedrážděte chřestýše bosou nohou"). Pokud slovo opravdový je vykládáno jako výjimečný, nechť se tak stane, a to právě pro výjimečnost postavení ministra. Nicméně opravdový znamená vyjádření přesvědčení o naplnění významu slova gauner jednáním žalobce jako ministra. Stačí naplnění jednoho z významu proto, aby bylo možno přímo označit slovem gauner toho, který se alespoň pod jedno slovo podřadit dá.
Třetí žalovaný vystoupil se svými pocity proti jednání mimo jiné i žalobce, a to právě proto, že je osobou známou.
Jelikož existuje oprávněnost uvedené kritiky, neboť má skutkový základ, a expresivita dostatečně ani nevyjadřuje hodnocení veškerého jednání žalobce ve funkci ministra tak, jak bylo popsáno, jelikož i žalobce se ztotožňuje se závěry všech i s pocity vyslovenými nejen v jednací síni v tom, že se jedná o kritiku žalobce ve funkci ministra a kritiku žalobce za činnost ministra, není možné než opět obrátit se na původní návrh, na závěrečný návrh též, a navrhnout zamítnutí žaloby proti prvému a třetímu žalovanému.
Jaroslav Hutka vz.
29. 10. 1998