ROZMAZANÁ KAŇKA:

Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů
Beznaděj odsunutá pohledem na míjející ženy
Řeky uvázané za krk a potoky za nohu
Viktor
Dalajlámův průvan v nekončících vláknech dřevomorky
Zábradlí na zavěšení propasti
Úsměv symfonií klínového písma
Trest na pozadí cirkusu marnosti
Uzrálé krystaly po velkém třesku ticha
Úsměv luny přes celé nebe až do náruče červánků
Nemlčící pasáže ticha
Ticho, které o několik dní odsunulo konec světa
Prošlapaný koberec zahrad pozemských slastí
Volební trumpety dočasně posledního lidového soudu
Nekonečně se zužující šum zapomnění
Světla soucitu v předpeklí bezdomovectví
Tekoucí láva dějin přes Hradčanská povidla
Zubatá s kosou slávy
Láskyplné verše o panně Marii
Obracení slov na střechách souhvězdí

NEMLČÍCÍ PASÁŽE TICHA

Zase ta ospalost hned po probuzení
a mezistav ještě ze sna procitnutého mužství
sám v bytě, který je zahleděný do sebe
a do květů rostlin na stole
které žijí ve svých mezistavech procítěného ženství
hřejivá nuda listopadové soboty kdy jakoby nic není podstatné
ani barvy mokrých oblázků, které už potok zebe a listí zašlapuje
je to jako česat děvčeti vlasy po zádech a nikdy nevidět do obličeje
sny, kdy se vymlouváme, že je potřeba zkusit všechno
co se stydíme u výslechu přiznat
a proto svět utopíme v takové povodni klikatých výmluv
že děkujeme lavinám v horských průsmycích, že odvádí pozornost
ale některé podzemní řeky už objevili i ptáci
bezvízová přístupnost pornografie v uniích slušného chování je úleva
ale nepřijatelná pro vlastenectví žárlivosti
kdy se všichni pevně držíme za ruce ve spolku sběratelů zákazů
a posedle si stěžujeme, že nás ani František Palacký nepustí na vycházku
na dvorek ve stínu
který hned potom vypálíme
v Petrůvce český pošťák zabil svou milenku
mi vyprávěla máma
protože byl květen 1945 a ona mluvila německy
ale nikdo to neudal, protože mu ji všichni záviděli
byla krásná 
a tak bylo snadnější žít dál ve vesnici bez ní 
a být tak už i gruntovně připraven na znárodnění
krásné Mexičanky si mazaly tělo blátem, aby před Cortésem přežily
a katoličtí kněží si tam na pyramidách vyplňovali takové výbuchy
ve svobodném rozmaru inkvizice
že Islámský stát rudne závistí a jen okopává zakrslé ředkvičky
ušmudlaných sebevražedných atentátníků
chlapců zabijácké zbloudilosti
co by konečně chtěli také zažít šukání ze zamilovanosti
a mít láskyplnou rodinu 
takže alespoň v ráji...
dnešní sobota se plazí lenošnou nudou dál přes poledne 
do naslouchání zvonů svatého Vojtěcha
ticho tu je stále a všude
a umlčuje zoufalé výkřiky
které se v něm ale nedají přeslechnout
5. listopadu 2016