|
ROZMAZANÁ KAŇKA: Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů |
TICHO, KTERÉ O NĚKOLIK DNÍ ODSUNULO KONEC SVĚTA Nemá cenu pomlouvat den, že začíná on má i jiné možnosti pro nás probuzené jen na jeho půlku a pak nespolečensky oblečeni se vznášející na kouzelnické hůlce spánku před plným sálem snů kde v zákulisí vzácně tápe nespavost plná otázek a později kamenů kolem krásných potoků podložených mechem a věčně opravovaných pracovitými broučky že při soumraku se nakonec stane všechno tak malinké že následují už jen nekonečné hádky genů které nesnáší hrubou historii padání hvězd, krkání mlhovin a mravkolvy černých děr protože geny, když zpívají, tak uloví i krásnou holku a naťukají jí do očí takové mrkání které shodí i strop kavárny a rozbourá šatny přebalovačů politiků ale zpět do věčně nedojmenovaného Česka v bludných lesích Bohémie ty první přízemní podzimní mlhy krásně voněly protože Václav Havel domaloval další obraz a sušil ho přes celé nebe v Americe ho pak začali opatrně smotávat a to už rozchechtaný dalajláma na čínské houpačce rozpustile rozhazoval sandály a jelita, jetrnice a škvarky nemohli utéct panelákovými dveřmi do svých prasečích chlívků na dvorku sudeťáckých chalup protože mastnou kliku ani ostrým loktem nezmáčkneš a jelikož v básni se o škvaření sádla nepíše ani o lezení po kolenou do Pekingu tak kde se vzal tu se vzal další smíšek vykouřil pochod smrti a v koncentračním táboře se naučil hru člověče nezlob se tak zdařilou že vyhodil do povětří i hradní trafiku na medaile-nedaile a ty padaly na muzikálové hrdiny s gumovými meči a na Staromáku v podhradí vykutálený sázkař kazil radost společné nechuti k prezidentovi ale i po vypuštěném rybníku nadšení se vrací ticho které tu je a neodplave a zase o několik dní odsune konec světa 1. listopadu 2016
|