|
ROZMAZANÁ KAŇKA: Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů |
ZUBATÁ S KOSOU SLÁVY Okno ve mně má zataženou záclonu protože to bude někdo po mně číst luštit mocně nechci a zároveň žebrácky si přeji aby uši rostly místo lesů zveřejněním se nahé a odvážné tělo zase obléká do střihu módy srozumitelnosti televizních plivanců a smrdících kaluží novinových stránek že já už přes ten oděv nezahlédnu který sval to byl a jaká zranění vedla k tomu že píšu do měkkých pohovek na kterých včera smrt roztočila svou káču a dětskými prsty se dotkla šesti strun, které vydechly a roztály propadly se modře v posledním vytrácejícím se efektu člověk měl tušit že ten dávný pramen vzpoury nedoteče do moře ale zase jen do země a že hudba která jako pavučina pochytala zmatené mouchy publika má své vzácné čmeláky, kteří se urvou manažerským úvazkům a poblitosti bodování televizních soutěží o mrzkost obrovský slepý a neslyšitelný netopýr vzlétá nenávratě do hvězd jako meteor vzdalující se zemi smrští blesku aby vyzval a přepadl netečné komety ikonografie nasadil jim tulipány do ocasu, který tlačí před sebou kde se po dlouhá léta naše koncerty propadaly do bezbožného prázdna nezaznamenatelné svobody která průvanem zapomínání zháší červánky a krasavice svléká jen pohledem tónů otisklých do slov dlouhých písní peče se děťátko jak ryba byla zkamenělá brána na chvíli vyvrácená do rozervané propasti v moři nevědomí vyvlekli jsme zase láskyplné mračí se mračí z pralesů starých pochyb do foklorovací pumpičky vlasteneckého šohajkování prosmekli jsme se a nebyli za to zabiti jen otevřené moře nepaměti průchod za námi zase zatopilo v životě stále utlačenějším tím nejvýnosnějším obchodem s chudobou spojených emirátů hudby všech radiožurnálů světa v mramorové kafilárii ...a snad už to teď konečně nikoho nebaví číst dál nechci být srozumitelný a háčkovat dečku smrti do muzea uznání věřím že budeš monumentálně zapomenut ty trpasličí pomníčky před vilami pamětníků by byla teprve smrt laciné ozdoby pamětihodnosti uzákoněné parlamentem skutečné stopy se dají najít jen za nepřestupnými obzory nedohlednosti kam se ale nikdo nechce dívat ticho bolí to není uřvaná aréna kde jsme předhazováni dravým šelmám úspěchu po tobě se hodně sápaly ale věčně chcípaly v obrovských sálech když nenašly ty zadní východy kterými jsi jim zdrhnul do domácího županu který půjčují jen andělé ve dvoranách kam zubatá s kosou slávy nesmí 5. prosince 2016
|