Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů
Beznaděj odsunutá pohledem na míjející ženy
Řeky uvázané za krk a potoky za nohu
Viktor
Dalajlámův průvan v nekončících vláknech dřevomorky
Zábradlí na zavěšení propasti
Úsměv symfonií klínového písma
Trest na pozadí cirkusu marnosti
Uzrálé krystaly po velkém třesku ticha
Úsměv luny přes celé nebe až do náruče červánků
Nemlčící pasáže ticha
Ticho, které o několik dní odsunulo konec světa
Prošlapaný koberec zahrad pozemských slastí
Volební trumpety dočasně posledního lidového soudu
Nekonečně se zužující šum zapomnění
Světla soucitu v předpeklí bezdomovectví
Tekoucí láva dějin přes Hradčanská povidla
Zubatá s kosou slávy
Láskyplné verše o panně Marii
Obracení slov na střechách souhvězdí

OBRACENÍ SLOV NA STŘECHÁCH SOUHVĚZDÍ

Otevírám klávesnici a ani to nijak nemyslím
jen na chvíli polykat obracení slov na střechách souhvězdí 
rozvržených dalšími čmáranicemi tmy mezi hvězdami
před smrtí nekonečna
nechci myslet že to píšu pro někoho 
to je už hodně zarostlá cesta
šuplík sedmdesátých let
kdy se psalo pro všechny a nedosáhlo to nikoho 
se zasunul 
básničky se zmateně vznáší před zaklapnutím
chtějí proplout jak akvarijní rybičky sklem
dosáhnout všechny míjející životy
co si zastiňují oči před slovy
jako před sluncem 
a až v hodně tmavých brýlích zjistí
že oslňující hvězdy 
jsou psány ve verších