ROZMAZANÁ KAŇKA:

Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů
Beznaděj odsunutá pohledem na míjející ženy
Řeky uvázané za krk a potoky za nohu
Viktor
Dalajlámův průvan v nekončících vláknech dřevomorky
Zábradlí na zavěšení propasti
Úsměv symfonií klínového písma
Trest na pozadí cirkusu marnosti
Uzrálé krystaly po velkém třesku ticha
Úsměv luny přes celé nebe až do náruče červánků
Nemlčící pasáže ticha
Ticho, které o několik dní odsunulo konec světa
Prošlapaný koberec zahrad pozemských slastí
Volební trumpety dočasně posledního lidového soudu
Nekonečně se zužující šum zapomnění
Světla soucitu v předpeklí bezdomovectví
Tekoucí láva dějin přes Hradčanská povidla
Zubatá s kosou slávy
Láskyplné verše o panně Marii
Obracení slov na střechách souhvězdí

TEKOUCÍ LÁVA DĚJIN PŘES HRADČANSKÁ POVIDLA

V kompromisu mezi básněním a přezouváním kol na zimu
budu počítat šrouby a pokusím si je představit v kýblu mastné vody
v kopretinovém záhonku za plotem
a jelikož neznám automechanika, který by nebyl vtipný
budu myslet na zuby, jak jsou cizí, jak je mají i sloni a koně
i rozdíl mezi lidskou rukou a myší packou je malý
ale za přepážkou banky neskončí
tištěné spoje v pejskovi nevylezou na kopec 
a nezaštěkají na dálkové ovládání
pohřby všech, co fungují na buňky zůstanou
i když napodobenina jako vždycky předstihne originál
ten bude před zamčeným domem hrabat v popelnicích
utíkat před zemětřesením 
a v děsu před bombardováním snít o vyšívané sukničce perské tanečnice
jak se to dozvídáme na gauči v obýváku
ale bez střelby na ulici a s nevyraženým oknem
se to dá přepnout
nebo zfalšovat
takže kdo by blikajícímu obrázku pomáhal
originál je daleko a neohřeje se ani v babyboxu
napřed musí v Bělé vyplnit drátěný formulář na mouku
zaplatit rezavý lunapark české pohostinnosti
pak se zastaví ve sklepě na malou porci uhlí
utopí se na cestě za nadějí
a neuslyší ministra zahraničí a další houbovité beztvarosti
zaplňující pražské paláce jako kaše z hrnečku vař
ale někteří se z té plavby v antických vodách zachrání
doplavou do své dávné římské vlasti Itálie
která trosečníky nestřílí 
protože si nepozvala české pohraničníky
a plaváčci se budou nám chtít podobat i když jsou černí
budou nás napodobovat abychom je nevyhnali a měli rádi
aby nás pak nesnášeli stejně jako my je teď
nás nepřizpůsobivé
aby se nám vysmáli 
jak bezdomovecky tápeme v odpadkovém koši televizní bedny
před zamčenými domy zhasnuté politiky
jak okusujeme tučné lži v plavbě na rozmatlaných rohlících poplašných zpráv
jak kulháme o žebrácké holi blbé propagandy
jak nevíme co mluvíme a čemu věříme
a jak tekoucí láva dějin se nedá zastavit
ani hradním tvrzením, že jsou to jen povidla 
na ochranu před americkým radarem
a hlavně před Merklovou
jsem se tomu zasmál
za závěsem ironických poznámek bezchybné češtiny
usměvavé Vietnamky naproti
u které denně kupuju polívku Pho Bo
2. listopadu 2016