|
ROZMAZANÁ KAŇKA: Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů |
TREST NA POZADÍ CIRKUSU MARNOSTI Ty cihly tady byly dávno před touhle hospodou a v kapsách jejích nevábných historií se najdou brambory a povozy s krávami a ženské jak z komunistického obrazu co podržely, aby žily o kterých víme asi jako o celých dějinách zavázány na uzlíčky rozvazatelných ujištění že data tlejícího papírku přibitého železným hřebíkem do stromu nepřístupného lesa jsou nepohnutelná pod pohromou tichého hvězdného nebe když je naše strana Země pár hodin ve stínu mi sypou komety do hlavy přízemní logiku že když je něco teď, tak muselo být něco už před tím že když prostor skončí, tak za ním musí něco začít a když něco začalo muselo z něčeho a to se při svítání propadne do obrazů tak strmě malovaných že je nevyhnutelné před nimi dupat a děsit se toho že to vidí ještě někdo jiný ve veřejné galerii zkomolené zlatými rámy ale včerejší útratu velkých myšlenek nikdo neplatí a je úleva, že není trestné to jen tak hole ukázat Rembrandtovo snímání z kříže udavači chápou umění jako sliz, kterým se nedá vypláchnout huba logika komet selhává a to je důvod k tanci a návod modelovat si tu ženskou lili jako oltář protože ta vede tam i odtamtud jako Salvator Dalí zradil i nezradil jeho cirkusový průvod procházel vychloubačně krajinami, jak šly za sebou a pak ještě co si myslet o bolesti kterou neseme v pytli těla v tak tenkém balení že se kdykoliv roztrhne i bez nevyhnutelnosti boje ručně zblízka v hysterii strachu být zabit, protože dost rychle nezabíjím strašná bolest po politicky užitečném zpoždění když vítězové právě odešli slavit a znásilňovat a zranění zůstali na bojišti opuštění v naříkání, nadávání a umírání u Chlumce jich deset tisíc uklízeli z pole až po dvaceti letech v jedné z těch bitev, co jsou oslavovány jako blaženství v jásavé slávě písní milujících jatka lidu, lidu, lidu a ještě lidu hromady mrtvol po kterých na obou stranách zůstanou matky opuštěné ženy a pohozené děti všechny nepřipomenutelné jakýmkoliv prezidentem zakázané vítěznou i pokořenou pamětí... včera jsem měl jiskřivý večer až hluboko do flámovité noci se svými čtyřmi dětmi v pěti desetiletích podle logiky komet měl přijít trest ale já jsem si ho v tom neustálém básnění na pozadí cirkusu marnosti nevšiml 30. října 2016
|