|
ROZMAZANÁ KAŇKA: Kam patří andělé v zemi zpívajících udavačů |
ÚSMĚV LUNY PŘES CELÉ NEBE AŽ DO NÁRUČE ČERVÁNKŮ Had včerejší proflámované noci leze vzpomínkami mnoho rozeklaných jazyků posedle očichávalo bezmoc a z kamenolomu politiky se zase nepodařilo vylomit jediný kámen jen kuřátka nedorozumění se rozeběhla po stole bez popelníku a zobala všem z ruky i z mozku vystrašení hrdinové soptili neprůhledné mraky zloby na zbabělost lidu a spolčení státních zástupců hledání viníků zabralo veškerou úrodnost polí a vyřčených vět a v podstavcích soch posedle hledalo blechy jazykové odluky v propastech češtiny a byla noc a mně to bylo úplně jedno protože na veřejných tabulích moje listí už zezlátlo a dávno opadalo a jak nad námi hučely stíhací bombardéry špatných vyhlídek do zaslíbených království jakéhosi Bureše ještě s dalšími jmény nacházenými v křížovkách zazděných východů já snil o taktech ticha na poušti a balvanovité hudbě vysokých hor se zaparkovanými mlhami pod modrou zónou nebe kdy si obloha stmíváním tak nečekaně zvedne sukně že Luna se vzrušeně uměje přes celé nebe až do náruče červánků a hvězdy naskakující za jízdy aby mlčely a čekaly na vzrušení, které vyvolává pohled na pohyby milenců soustředěny na nahotu a z takové radosti až do chvíle oslnění není návratu a když jsem nasedal do taxíku bylo ticho a když jsem vlezl za miminkem do postele tak mě ve spaní chytilo za ruku a já se s ním konečně vrátil z českého ďolíčku do světovosti velkých pravd 4. listopadu 2016
|