Začal jsem chodit po cele a číst nápisy. Stále jsem se vracel k tomu nejkrásnějšímu. Šíleně jsem ho milovala, ale nedokázala mu to říct, přestože jsme spolu chodili. Představoval jsem si holku, která to napsala. Prý sem zavírají kurvy, to svaté plemeno našeho znárodněného světa. Jakou zvláštní skutečnost si musela uvědomit v nudě kobky? Pod tím bylo v srdíčku: Zde trpěla Anča, pak několik českých nápisů a nějaký, zřejmě skutečný Američan si stěžoval, že stupid Czech Office ho tu drží, a na opposite wall vyryl šest dnů s daty. Nápisů bylo nepřeberně. Pod malbou i čerstvě. Později mi někteří přátelé říkali, které nápisy byly jejich. Já tam bohužel nic nevyryl. Příště.
  Zde, v cele na dva dny, každý prožije svůj první dotyk s fenoménem kriminálu. Tu po šedivých stěnách jsou promítány podivné zrychlené filmy. Jak rád bych si některé prohlédl. Kobka denně kypí žhavými myšlenkami. Možná je zde jedno ze srdcí civilizace. Ano, někdy se tu pohřbívají nemoci a škodliviny, ale jindy se sem dostane to nejzdravější, co se může stát motorem budoucnosti. Občas srdce, občas vřed. Oni se stále nemohou rozhodnout, zda se chtějí ozdravit anebo dostat infarkt. Ke mně se chovají, jako by je z toho, co dělám, mohla ranit mrtvice.
  Prý jde o převýchovu. Kdyby šlo opravdu o nalezení nové cesty do společnosti a do života, určitě by se mnozí přihlásili dobrovolně, protože mnoho lidí se ocitá v prekérní situaci, kdy shoda okolností a kdoví co ovlivní život tak, že se stanou něčím, čím být nechtějí. Ti by se přihlásili, ale odrazuje je, že na převýchovu a nalezení nové cesty se lze dostat jen podle slovíček trestního zákona a řádu, a když je ve výkonu trestu, tak podléhá vězeňskému řádu. Jen bachařům se musí říkat vychovatel. To je na převýchovu málo.