3.

  Před třemi stoletími, za vlády Rudolfa II., chodil ulicemi Prahy astrolog Jan Kepler a přemýšlel v analogiích o harmonii sfér. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem vycházel z Konviktské ulice z jednoho blbého domu. "Propuštěn", volala uniforma jdoucí za mnou přes vězeňský dvorek na uniformu sedící ve vrátnici. Propuštěn. Nedali mi svobodu, jen větší výběh, a až se jim bude zdát i tak příliš velký, tak mi ho zase zmenší. A hra s různě velkými výběhy je se mnou hrána jen kvůli tomu, že ty jejich výběhy neberu, že uznávám jen ten, co nosím stále sebou a ten nemůže být ani větší, ani menší. Buď je, nebo není.
  Vyšel jsem do opuštěné ulice. Rozhlédl se. Budou mě sledovat? Vzal jsem to kolem tisícileté rotundy svatého Kříže ke stoleté kavárně Slávia. Bylo za deset minut čtyři 14. května 1977. Praha smrděla lenošivou sobotou. Kepler prý tvrdil, že jelikož je Bůh jediný, tak v každé věci je obsažena jeho jedinečnost, že tedy stačí pochopit jednu věc dokonale a skrze analogii pak můžeme pochopit každou další věc. Já se právě nacházel ve věci propuštěn.
  Dvě noci, dva dny a sedm hodin je tomu, co jsem byl vsunut do kachlíkové budovy v Bartolomějské 7, do tlamy policejního bloku a teď byl vytlačen zadním otvorem, předžvýkán dvěma výslechy a stráven dvěma celami.
  Než jsem si stačil Keplerovu myšlenku pořádně uvědomit, už jsem seděl v kavárně se svou ženou a se dvěma přáteli a už se na nás dlouhým pohledem z nábřeží zahleděly dvě kamery. Žena Dana kamerám zamávala, ty zrozpačitěly a rozešly se po různých přechodech na různé zelené za svými stále stejnými cíli, naplněnými všemi odstíny šedi.

---

  V nové době pojem svobody se skoro výhradně zkoumá na omezeném jevu, a to na státě. Zkouší se víc samostatnost jednotlivce proti státu, nebo ochrana státu proti jednotlivci.
  Všechny tyto praktické aplikace pojmu a definice svobody, užité na stát, týkají se pranepratrně otázky svobody. Pojem šikovně se zamění s pojmem rovnosti a Kolumbovo vejce stojí na špičce. Poslední účel všech takových vznešených a lichotných hesel míří víc k ochraně většiny, veřejného mínění -- každého tyranství, jen ne k ochraně jedince v jeho nezadatelných právech po odlišnosti, vyhraněnosti, nesourodosti se "svatou" nivelizací a "ctěnou" podprůměrností.
  (E.F.)