7.

  Koupili jsme pár lahví vína. Stáňa kupuje jenom chleba, máslo, cigarety a občas Vlastě flaštičku rumu, jako v té písničce, co jsem jí napsal k padesátinám. Matka mívala na Bouzově flaštičku slivovice.
  Poslali jsme telegram a jeli zpět. Nevěděl jsem, že Netleskající tam také čekali. V šestsettrojce s jedním volným místem.
  Večer hořel krb. Vlasta přečetla jeden text od filozofa Patočky. Hrdinové naší doby: "... a mrtví nám nejen nesmějí být, nýbrž nejsou lhostejni. Jsme zde, abychom převzali to, čím jsou oni. Tímto způsobem oni jsou my. Je opravdu možné přežít jenom tak, že jsme, že tedy v jistém smyslu jsme zemřeli jako oni, zemřeli -- živí jako mrtví, takže to strašné, čeho se všichni běžně bojí, se již odehrálo.
  Jen za takového předpokladu se cosi mění na samotném dně. Dochází k otřesu, který otřásá dále. Odehrává se cosi neodčinitelného: mrtví jsou naživu, vidíme je před sebou, nemůžeme odvrátit a zamhouřit oči.
  Tak se může stát, že se něco pohne na dně nejobrovitější masy, která se dosud zdála řízena zákony svého růstu a součtu svých sil. Kde došlo k této změně? ... velké změny přicházejí na holubičích nožičkách. Odehrávají se vskrytu, a to podstatně. Kdyby měly spekulativní ráz, Herodesové by je zadávili v zárodku. Jen to, že nevidí, co se ve skutečnosti děje: že se mění nikoli věci, ale svět, což zachraňuje svět a dějiny před hrabivou rukou manipulátorů..." Jednou si to od ní koupím na desce. Kolik let jsem chodil po ulicích stále rozkopané Prahy a nenapadlo mě, že po těchže ulicích chodí starý pán, který je z těch filozofů, o kterých jsem věřil, že už dávno byli zabiti. Sokrata zabili Athénští. Potkal jsem ho až na jeho pohřbu za řevu motorů závodních motocyklů a helikoptéry, fanfár moderní doby a tichého vrčení kamer, rozesetých mezi hroby. Patočka se zastal českého undergeoundu, který byl odsuzován také za to, že ve své hudbě používá zvuků motorů. Proto motory vyřvávaly svou konkrétní symfonii bezmoci, neboť se zjevil duch, který jim strhnul masku a pojmenoval je. Dějiny se povalí dál po stopách pojmenování a ne prostory, ve kterých byly promítány kilometry filmového pásu, který byl na pohřbu pořizován množstvím kamer, jejichž výhrůžné objektivy nás pozůstalé očumovaly ze všech stran.
  Krb dohořel a v popelu blikalo jen pár žhavých světýlek a to nás vyhnalo pod nebe, kde hořely jasné hvězdy. Možná také dohořely a lidstvo se to dozví, až už dávno nebude.
  Byli jsme malí pod hvězdami a hvězdy byly malé v našich očích.