25.

  Evžen se nevrátil ani k obědu. Marián zase usnul a já chodil. Čas plynul tak divně, že jsem měl pocit, že je daleko víc hodin, než ve skutečnosti bylo. Co když si mě tady nechají déle: Ale to by mi museli oznámit. Museli: Co vlastně musejí?
  Čas se vlekl v nudě svátečního odpoledne a byl to druh nudy, kterou znám z dětství, když jsem byl tahán po návštěvách, kam jsem nechtěl, v oblečení, které se mi nelíbilo. Být pod dohledem a čekat, až se dospělí vykecají.
  Po chodbě se blížily kroky a pískot: "Toreadore směeeelý, pozor si dej..." Akorát jsem dobaloval desátou cigaretu, kterou taky hochům nechám. V kapse jsem měl sirkou na hajzlpapíru napsanou adresu Mariánovy ženy, že jí, když mě pustí, popíšu, co Marián povídal. Zarachtaly trezorové dveře a já, živý poklad, jsem byl vyvolán jménem. Měl jsem vzít i deky. Tedy jdu domů. Bylo teprve tři čtvrtě na čtyři. Mně se zdálo, že je k šesté. Vydali mi vše, jí to podepsal a ženská uniforma, co mi odmítla říct, kolik je hodin, mi odmítla dát přečíst znovu, zač mě tu drželi.
  Vyšel jsem do Konviktské ulice. Propuštěn. Vzpomněl jsem si na Keplera, bohatší o dva dny mocné zkušenosti, která v lepším případě se mi ve vzpomínkách zlatě rozsvítí a v horším bude dobrá k tomu, že už budu vědět, co čeho lezu. Byl jsem ve věci propuštěn a pozvolna se mi otvírala první keplerovská analogie. Jsem propuštěn nejen z vězení, ale i z iluze, že s nimi žiji v jednom světě a v jedné skutečnosti. Propustili mě, abych mohl jít po svých nohách s odpovědností pouze ke svému svědomí. To je vše, co mohli pro mne udělat a vidím, že je to dobré. Tedy budiž světlo! Básník a policajt, skála a sochař -- opozice.
  To nejvíc sově vzdálené, opoziční je zároveň partnerské a doplňující se. Voják, policajt, vůle, bezideová aktivnost, uniforma, to vše patří do znamení Berana. Na opozici jsou Váhy, což je nalezení míry, vážení a zvážení, zveřejnění, reprodukování, knihy, umění. Opozice policie a umění. Beranu vládne Mars a ten je tím, co rozbíjí. Nůž, sekera, bůh války. Váhám vládne Venuše, která je symbolem slučování, pasívnosti, prožívání, ozdob a kouzla umění. Policajt patří do Berana, do Vah reprodukční umělec, tedy i zpěvák. Policajt a zpěvák. Skála a Kozoroh, na opozici Rak a mám to celé! Kozoroh je vrchol, strop, znamení božího prahu. Vládne mu Saturn jako symbol řádu, omezení, pořádku a kázně. Saturn, Satan, bezdomoví, Židé. Rak je tradiční domovská hlubina, dědictví otců, prameny, studánky, mléko, pohádky, máty, folklór a básnictví. Vládne mu Luna. Kozoroh a Rak, vysoké hory a hluboká údolí, skála a básník. A tím je naplněn Hlavní kříž -- Beran, Rak, Váhy, Kozoroh -- policajt, básník, zpěvák, zákon. První tři už jsou ve hře. Chybí zákon. Až ten k tomu přijde, vznikne událost. Saturn se mi ozve v září kvadraturou na Jupitera a adcendent. To by měl zákon do hry vstoupit.
  V kavárně Slávie jsem potkal ve dveřích jednoho hudebního kritika a vysypal jsem mu své dojmy. O mých věznitelích se vyjádřil dost nepěkně a řekl, že o tom ví celá Praha. Pak jsem zavolal Daně, aby "přijela do tý kavárny s velkýma oknama a přijela autem". Takto jsem zakonspiroval. Jednomu kamarádovi udělali, že ho sebrali u dveří jeho domu na dalších osmačtyřicet hodin. Dal jsem si colu a kafe. Buď jsem nebyl vězněn dostatečně dlouho, nebo to zavinila děsně se courající obsluha, že když jsem dostal žádané, tak to ve mně neudělalo patřičný dojem. Nebo na to nejsem. Pak jsme zajeli k jednomu spisovateli na okraj města. Měl zarděnky a smál se mé příhodě, i když včera prý byl z toho smutný a špatně spal.
  "Tak to ti dají tak půl roku pokoj." Doufal jsem v totéž. Večer se u nás zastavil Třešňák. Vyprávěl jsem zase všechno a už to začínala být legrace. Hráli jsme do pěti do rána barevnou logickou hru, kterou tu zapomněl jakýsi dopisovatel. Dana usnula. Třešňák donesl flašku a doufám, že finančně nevykrvácel. Na jeho uklizečský plat to musí být nápor. Bylo s ním dobře, neboť je zlatej. Já se cítil klidně a věřil, že mě žádný šok z násilí nepostihl.