15.

  Ráno bylo hnusně, protože budíček je v pět. Strčili sem lopatku a hadr na zem. Kartáček na zuby mi nedali. Hadr zůstal suchý a smetí se vmetlo pod postele. Začala nuda. Pospávali jsme a vědomí pracovalo napůl. Do okénka u stropu zase nahlédl nablejskaný blatník. Jak hnusná je idea vazby -- být k dispozici! Celá hodnota člověka, ke které se po tisíciletích krvavě dopracováváme, se smrskne na to být k dispozici. Chápu že vývoj společenství má své historické stupně, a tak i vývoj a ochrana společenství, míra ochranných sankcí, trestů a odměn. Ale smysl společnosti je v životě jedince, alespoň v evropské civilizaci. Poslední stádium vývoje mluví o tom, že se má najít způsob života ve společnosti takový, aby každý jedinec měl možnost prožít svůj život jako smysluplný. Trestá se, když jeden omezuje život druhého. Krádeží, zneužíváním, násilím, prostě zasahováním do jeho svobody. Ale společnost se neudržuje zavedením trestů, ale smyslem, který v sobě nalézá. Saint-Exupéry se v Nočním letu nebezpečně domnívá, že řád se zachovává sankcemi a je tímto objevem okouzlen a nechá zemřít pilota v bouři, protože je v řádu doručování pošty. Zapomíná se zeptat těch, kteří píší a dostávají dopisy, zda na tom trvají i za cenu ztráty něčího života. A kdyby trvali, tedy jakým právem? Zabít, nechat zabít, či páchat násilí lze jen při obraně. Řád vznikl, aby životu pomohl a jenom tak má smysl. Ne aby život pohltil. Vývoj kráčí staletími pozitívně. Došli jsme i k tomu, že jsme uzákonili a dali pod ozbrojenou ochranu, že jsme si všichni občané rovni. Přemýšlím nad sebou. Jsem stále občan, teď ve stavu určitého podezření. Dejme tomu, že toto podezření není pitomost. Zadržen může být i nevinný, a to se má zjistit. Musím být k dispozici na provedení důkazu a jeden ze způsobů být k dispozici je zadržení nebo vazba. Proč tedy musím spát na pryčně, povstávat, když přijde bachař, uklízet a zametat, přes den moci pouze chodit a sedět na židličce a v noci ležet? Básník a policajt. Sochař a kámen. Že nesekám do kamene, ale do živého? A co zákony? Kdo je ohlídá, když se mají bránit pouze svou hmotou a tvrdostí, nikoliv vyražením dláta sochaři z ruky? Zákony by přestaly být mezí, staly by se programem. Skála by se stala sochařem, čemuž by šlo říkat studená občanská válka a jako mírový sbor by se zjevila občanská iniciativa na dodržování zákonů. A to proto, aby společnost zase mohla žít v míru.