36.

  Učinil jsem zde moc jakéhosi vyslovení. Pokusil jsem se mnou viděnou skutečnost směstnat do koncepce a činím to s určitou vůli, ale nechci tím viděné donutit k poslušnost, aby nakonec vznikl aparát,m i když jen slovní, které by našel smysl sám v sobě a ve své výkonnosti. Věřím, že svou oprávněnost k této moci vyslovení jsem dostal ve svém předsevzetí -- povinnost neutajovat. Mám vůli vyslovit, ale chci dát prostor i zjevení, chci nahlédnout i být nahlédnut... ano, blížit se vyslovení mohu, ale v jednom okamžiku slova musí zadrhnout, neboť nastane cosi jako skutečnost v člověku a tam už není žádné okénko, na které by slova zaklepala.