17. 2. 2022

  19. 11. 2021

  1. 10. 2021

  30. 9. 2021

  13. 5. 2021

  21. 1. 2021

  21. 1. 2020

Jarní kolo

  19. 10. 2019

  18. 10. 2019

  16. 10. 2019

  3. 1. 2019

  3. 12. 2018

  19. 10. 2018

Zahájení soudu

  9. 8. 2018

  19. 6. 2018

  19. 9. 2017

  17. 8. 2017

  16. 8. 2017

  12. 8. 2017

  11. 8. 2017

  9. 8. 2017

  8. 8. 2017

  1. 8. 2017

  27. 7. 2017

  25. 7. 2017

  21. 7. 2017

  8. 6. 2017

  17. 4. 2017

  26. 3. 2017

  15. 3. 2017

  10. 3. 2017

  3. 3. 2017

  1. 3. 2017

  28. 2. 2017

  26. 2. 2017

  25. 2. 2017

Odpověď na žalobu

  24. 2. 2017

  23. 2. 2017

  22. 2. 2017

Srpova žaloba

  20. 2. 2017

  17. 2. 2017

  12. 2. 2017

  6. 2. 2017

  5. 2. 2017

Rozhodnutí ÚDV

  3. 2. 2017

  2. 2. 2017

  1. 2. 2017

  31. 1. 2017

Předžalobní výzva

  30. 1. 2017

  29. 1. 2017

  28. 1. 2017

  27. 1. 2017

  26. 1. 2017

  25. 1. 2017

  24. 1. 2017

  23. 1. 2017

  22. 1. 2017

  21. 1. 2017

  20. 1. 2017

Rozhodnutí v roce 2015

  25. 6. 2015

Soud v roce 2000

  13. 12. 2000

  1999

ŠŤASTNÝ: Udavač nebo disident? Srp se ocitl v Zemanově hře s minulostí

Karel Srp dlouhodobě a intenzivně donášel STB. Karel Srp jednoznačně prokázal odvahu v době, kdy nebyla levná. Ač se to zdá podivné, obě věty, první od premiéra Sobotky a druhá od Zemanova mluvčího Ovčáčka, se nevylučují. Doba komunismu totiž byla složitá a nežili v ní jen udavači a stbáci. Pan Srp mohl projevit odvahu při zakládání Jazzové sekce a jejich akcích. Pak se ale zřejmě dostal do doživotní situace, kdy se prostě zachoval jinak.
I přes tento veletoč, který mohl být způsoben sto a jedním důvodem, by zřejmě řadě lidí byl pan Srp „ukradený“, kdyby se nepokoušel dostat do komise, která musí mít jednoznačný a jasný kredit právě v otázce minulého režimu. Rozhoduje totiž o lidech, kteří si myslí, že bojovali proti komunismu, ale ministerstvo obrany jim finanční odměnu a uznání odmítlo vydat.
Ať pan Srp klidně žije a pracuje, nikdo mu před touto kauzou přece v ničem nebránil. Jak se vypořádal sám se sebou a s lidmi, na které měl donášet, je jeho věc.
Překvapivá ambice rozhodovat o jiných lidech a mít při tom na krku nejasnou minulost a obviňování z udavačství prostě jen vyvolala odpovídající reakci. Je nyní otázkou, zda se sám Srp dral na místo člena etické komise, nebo se jen stal loutkou v rukou pleticháře Zemana, který musel vědět, jak celá kauza dopadne. Nemohl přece očekávat, že ostatní členové komise na sebe nechají padnout i jen stín podezření, že nejednají opravdu nezávisle, jak jim to nařizuje zákon, ale dostávají se do politického vleku.
Je tak klidně možné, že Zeman chtěl jenom na bitevním poli komplikovaného a nevyřešeného vztahu Čechů k totalitní minulosti vyprovokovat spor se Sobotkou.
Spor předem prohraný, ale spor, po kterém by se opět potvrdilo, že on nejde s proudem na rozdíl od premiéra Sobotky, který se podle jeho interpretace jen podbízí většinovému názoru.
Navíc se prezident Zeman již dlouhou dobu staví k bývalým spolupracovníkům StB více než benevolentně (Šlouf, Pelikánová) a jeho postoj jistě přijemně lechtá většinu jeho fanoušků.

lidovky.cz, Jiří Šťastný, 24. 1. 2017