KAREL SRP

Bahnění Karla Srpa

Sociálnědemokratický kandidát je již dvakrát pozitivně lustrovaný
Při lustraci se vychází z prověření registru svazků, který obsahuje seznam všech osob, jimiž se StB zabývala. TÝDEN má k dispozici kopii výpisu, která jednoznačně dokládá, že Karel Srp byl evidován jako agent StB.
Jakmile se StB začala zajímat o nějakého člověka, příslušný operativní důstojník na něho po schválení svých nadřízených založil svazek. Podle přesných pravidel o vedení spisu v něm pak StB shromažďovala všechny zjištěné informace. Založení svazku se chronologicky podle data evidence zapisovalo do registru svazků, knihy evidující existenci a pohyb svazků. Registr zároveň obsahuje základní informace identifikující svazky: číslo, pod nímž byl sledovaný nebo spolupracující zaregistrován, jeho jméno, datum narození, krycí jméno, jméno estébáka, který měl daný případ a tím i svazek na starosti, údaj, o který útvar StB šlo. Dále se z registru lze dozvědět, zda šlo o prověřovanou osobu, kandidáta tajné spolupráce, důvěrníka, rezidenta nebo o agenta. "Není možné do registru něco vsunout, něco z něj vymazat. V žádném případě není falšovatelný," řekl TÝDNU zástupce ředitele archivní a spisové služby ministerstva vnitra (MV) Pavel Brunnhofer.

Srp je evidován
Dokument, který má TÝDEN k dispozici, zcela jasně dokládá, že StB evidovala Karla Srpa v letech 1976 až 1982 nejprve jako důvěrníka a od roku 1979 jako agenta s krycím jménem HUDEBNÍK. Od ostatních evidovaných "Hudebníků" odlišuje Srpa kromě data narození registrační číslo 25280. Vzhledem k tomu, že při lustraci je registr svazků základním výchozím materiálem, znamená to, že lustrační osvědčení Karla Srpa musí být pozitivní. To by ovšem sám Srp měl vědět nejlépe. Samuel Truschka z tiskového oddělení MV totiž minulý týden oznámil, že Srp si své lustrační osvědčení převzal už 22. června a že o lustraci nežádal poprvé. Jedno osvědčení obdržel již v roce 1992. Přesto jej Srp neukázal ani sociálním demokratům, kteří ho nominovali do senátních voleb. Před týdnem v televizi dokonce prohlásil, že diskuse kolem jeho osoby ustanou, až předloží lustrační osvědčení, o něž si právě požádal. Proč nepředloží to, co už má, se od Srpa není možné dozvědět. "Já se k tomu nebudu vyjadřovat," odpověděl TÝDNU na otázku, zda si na převzetí lustračních osvědčení vzpomíná. "Na to oni přesně čekají, že se v tom budu bahnit," řekl Srp, aniž by upřesnil, kdo na "bahnění" čeká. I druhý pokus o vysvětlení dopadá stejně. Karel Srp stojí u stánku s volebními letáky, v nichž se mimo jiné vyznává ze své nenávisti k totalitnímu režimu. Na pražském Strossmayerově náměstí vyhrává hudba. "Tak vy máte výpis z registru svazků?" podivuje se, a když se vyptá, co obsahuje, táže se s povytaženým obočím: "Takže to znamená, že v tom lustračním osvědčení bude, že jsem evidován?" "Vždyť to musíte vědět, už jste z ministerstva pozitivní osvědčení obdržel dvakrát," odpovídáme. "K tomu se vyjadřovat nebudu... Poslyšte, to v tom ale uděláte zmatek, když to zveřejníte. Máte na tom razítko? To já vás budu hned žalovat."

Osočení?
Jaroslav Hutka našel ve svém svazku, který na něj StB vedla jako na "nepřátelskou osobu", zprávy agenta Hudebníka s registračním číslem 25280. Agent Hudebník je v nich hodnocen jako prověřený a hodnověrný. Upozorňuje například na to, že Hutkovi má i přes jeho "závadovost" vyjít deska. Hovoří o náladách vyvolaných ve společnosti poté, co byl Hutka obviněn z trestného činu nedovoleného podnikání. Udává, kdo bude vlastnit neoficiální nahrávky Hutkových písní. Předává informaci o Hutkově úmyslu emigrovat. "Nicméně jejich vypovídací hodnota každého pobavila," komentuje Srp vlastní zprávy v dopise redaktorovi Lidových novin. "... že Hutkovi vyjde deska, že hodlá emigrovat atd. K tomu všemu mu přece pomáhaly komunistické úřady. Včetně vycestování." Jak však ona "pomoc" vypadala! V rámci akce Asanace byl Hutka stejně jako další nepohodlné osoby k emigraci donucen. "Rozjeli proti mně trestní stíhání, čekalo se na soud a pak mi dali na vybranou. Buď vězení, nebo emigrace," řekl TÝDNU Jaroslav Hutka. "Je to smutný případ. Co se mě týče, byl malý udavač, ale byl. Vážnější informace, než dal, ani nebyly. Byl jsem zpěvák, granáty ani pušky jsem neměl." Na tiskovou konferenci, kam ho Srp pozval, Hutka nepřišel. "Měl jsem vzkaz na záznamníku, ale já se od Srpa nenechám nikam předvolávat. Teď je to ve fázi, kdy já něco tvrdím, Srp tvrdí opak, a rozhodnout to musí někdo třetí. Skončilo by to do ztracena." Publicistka Petruška Šustrová, kterou Srp na téže tiskové konferenci obvinil z účasti na spiknutí proti němu, s Hutkou souhlasí: "Proč by měl Hutka chodit na tiskové konference? Člověk, který je neprávem napaden, nesvolává tiskové konference, ale brání se soudně. Karel Srp tvrdil, že se bude bránit soudně, a zatím tak neučinil." Sama zvažuje, že na Srpa podá žalobu. "Já té jeho reakci na to, že spolupracoval, nerozumím. Srp přeci ví nejlépe, že to je pravda," dodává Šustrová.

Jazzová sekce
"Pro mě byla Jazzová sekce možnost kontaktu se svobodomyslnými lidmi. Zatčení výboru Jazzové sekce v roce 1986 bylo důležitým impulzem pro další aktivity," řekl TÝDNU Stanislav Penc, který v osmdesátých letech spoluzakládal Mírový klub Johna Lennona. "Nebýt Karla Srpa, ty věci by nebyly. Myslím, že Karel Srp hodně lidem otevřel oči. Zdá se mi paradoxní posuzovat ho teď jako konfidenta komunismu, když se zasloužil o jeho pád." Jazzová sekce brala pod křídla hudebníky a literáty, kteří působili mimo oficiální pseudokulturu. Byla členkou Mezinárodní jazzové federace hudební rady UNESCO, což svým způsobem nutilo státní orgány částečně ji respektovat. Publikační činnost se v roce 1986 stala záminkou k procesu s výborem Jazzové sekce, po němž byli členové výboru uvězněni. Karel Srp, s nímž StB ukončila v roce 1982 pro zjištěnou nespolehlivost spolupráci, byl ve vězení dva roky. "Nevím, jak to s Karlem bylo," říká člen výboru Jazzové sekce Čestmír Huňát, kterého mrzí, že práce sekce teď dostává jiný rozměr. "Nevím, jestli jsme byli pod kontrolou. Znám Karla a vím, že nějaké hry hrál, ale do jaké míry to bylo účelové, nevím. To je k diskusi, jestli spolupracoval, aby něčemu pomohl, když na druhou stranu třeba něco potopil." Písničkář Vladimír Merta našel ve svém svazku dvě zprávy agenta Hudebníka. Součástí jedné z nich je udání na Ladislava Zajíčka, který vedl Sekci mladé hudby. Sekce mladé hudby pracovala podobně jako Jazzová sekce, a ač se to zdá neuvěřitelné, mezi oběma organizacemi panovala nevraživost. O Zajíčkovi se tehdy rozšířilo, že spolupracuje s StB. Sám Zajíček se minulostí nechce zabývat. "Pokud mně uškodil, nebyl sám, takže nemám zájem, nestojí mi za to," říká Zajíček, který připouští, že domněnky o jeho spolupráci šířil i Srp. "Když jsme začali dělat v roce 1987 Unijazz a rozešli jsme se s Karlem, cítili jsme občas klacky pod nohama. Tehdy se z Jazzové sekce rozšířilo, že jsme nedůvěryhodní a kdo ví, jak to s námi je. Byli jsme také podezíráni ze spolupráce," vzpomíná Huňát. "Vždycky jsem si myslel, že agent je Zajíček, ale místo něj jsem v seznamech našel Srpa," říká Vladimír Merta. "Bylo by dobré vědět, na čem jsme byli. Čekal bych, že Karel sezve aspoň nejbližší spolupracovníky a řekne, jak to bylo. Jeho vyjádření, která čtu, jsou jen mlžení," uzavírá Huňát. Kdo si může dovolit kohokoli soudit? Jistě na to nemají právo ti, kteří mlčeli, zavírali oči nebo dokonce sloužili. Je však na Karlu Srpovi, aby se pokusil vše vysvětlit. Důvodem k veřejnému propírání tak citlivé záležitosti je totiž jen jeho kandidatura do Senátu. A pro tu se rozhodl dobrovolně.

Týden, 1999-08-23, REBEKA KŘIŽANOVÁ

Jaroslav Hutka nepřišel

Kandidát ČSSD do Senátu, Karel Srp, předseda Artfóra-Jazzové sekce, svolal tiskovou konferenci, na niž pozval hudebníka Jaroslava Hutku, který ho obvinil, že byl spolupracovníkem StB. Vzájemná konfrontace se ovšem nekonala. Hutka se nedostavil.

Karel Srp si od vzájemného setkání s Jaroslavem Hutkou sliboval, že na něm proběhne před novináři konfrontace materiálů a názorů. Hutka označil v Lidových novinách Karla Srpa jako agenta StB, který jej v době před jeho emigrací udával. Pochopil to z nahlédnutí do svého svazku, který na něj Státní bezpečnost vedla. Podobně Srpa obvinil i další písničkář Vladimír Merta. Kandidát ČSSD do Senátu se hájí, že ve zpřístupněných svazcích jsou udavači vedeni pouze pod krycími jmény. Krycí jméno "Muzikant", které si přečetli ve svých svazcích Hutka a Merta, patřilo podle Cibulkových seznamů vedle Srpa ještě 51 dalším spolupracovníkům StB. TÝDNU Srp řekl, že Hutku viděl do jeho emigrace pouze třikrát a na jeho koncerty nechodil. Vladimíra Mertu do listopadu 1989 prý osobně neznal vůbec. Poukázal, že to, co podle jejich tvrzení na ně měl donášet, si mohl kdokoliv přečíst v oficiálních bulletinech Jazzové sekce. Také upozornil, že zatímco Hutkovi bylo umožněno vystěhování, jemu byl ve stejné době odebrán pas. TÝDNU Srp sdělil, že Hutka svoji neúčast na tiskovce neomluvil, přestože mu nechával několikrát pozvání a zároveň jej vyzval k účasti i pomocí ČTK. Jako důvod, proč jej Hutka napadl, uvedl politický boj. Na tiskové konferenci vyslovil podezření, že za vším stojí Unie svobody. Společně se spolupracovníkem z Jazzové sekce Karlem Mašitou přímo obvinil novinářku Petrušku Šustrovou. Ta pracovala v roce 1990 na ministerstvu vnitra a jako předsedkyně prověřovací komise je podepsaná pod protokolem, kterým je důstojník StB, jenž kdysi vyšetřoval Jazzovou sekci i další disidenty, shledán bezúhonným. Pod Janem Rumlem dosáhl prý tento důstojník podle Srpa a Mašity až podplukovnické hodnosti. Nyní údajně stojí Šustrová za články proti Srpovi v Lidových novinách. Petruška Šustrová pohrozila za tato obvinění Karlu Srpovi žalobou. Srp tvrdí, že by její žalobu jedině přivítal, aby se vše konečně vysvětlilo.

Týden, 1999-08-09, -tb-

Srp jednoznačně nepopřel spolupráci s StB

PRAHA 22. července (ČTK) - Kandidát ČSSD do Senátu předseda Artfóra - Jazzové sekce Karel Srp dnes v prohlášení pro ČTK nevyvrátil svoji spolupráci s tajnou Státní bezpečností. Reagoval jen na článek v dnešních Lidových novinách, podle kterého měl tajné policii udávat své známé a přátele, mezi nimi i hudebníky Jaroslava Hutku a Vladimíra Mertu. Srp však ve svém prohlášení uvedl, že s Hutkou za bývalého režimu jen asi třikrát krátce hovořil, s Mertou prý nemluvil nikdy.
Podle deníku měl Srp například upozorňovat StB na to, že zákaz hraní Jaroslava Hutky v klubech není znám. Merta Lidovým novinám řekl, že našel udání od Srpa ve svazku, který na něj StB vedla. Deník také přetiskl faksimilii dokumentu ministerstva vnitra, který obsahuje návrh na ukončení Srpovy spolupráce s StB. "Vystupování pánů Hutky, Merty a dalších umělců podléhalo v době totality tzv. povolovacímu řízení, které kontrolovala Státní bezpečnost. Bez jejího stanoviska by oba vystupovat nesměli. Pan Hutka účinkoval až do svého legálního vystěhování na západ v roce 1979. Pan Merta s úspěchem vystupoval ještě v roce 1988 na Lipnici, kde jsem jej viděl vůbec poprvé," uvedl dnes Srp. Srp měl podle LN mimo jiné v září 1976 upozornit StB na to, že má Hutkovi vyjít u Supraphonu druhá deska, ačkoli jeho písně nejsou ideově vyhovující. O dva roky později prý z vlastní iniciativy upozornil, že Hutka chce po zastavení trestního řízení proti své osobě vycestovat na vystěhovalecký pas z ČSSR do USA. Podle prohlášení z května 1979 chtěl Srp spoluprací s orgány ministerstva vnitra "aktivně přispívat k odstranění protisocialistických a protispolečenských projevů mezi mládeží a v oblasti hudby, ale i z jiných sfér naší společnosti". Michal Kucián ze Srpova volebního štábu také rozeslal do redakcí materiál, který má dokázat, že se Srp stal obětí provokace StB. Tajná státní bezpečnost jej chtěla diskreditovat před americkými diplomaty. "Uvedeným opatřením bude dosaženo stavu, kdy Hudebník ztratí možnost úzké spolupráce s kulturním oddělením ZÚ (zastupitelského úřadu) USA v Praze a tato skutečnost se následně odrazí i v činnosti jazzové sekce...," píše se v kopii Srpova spisu v pardubickém archivu StB.

Ondřej Bílek, ČTK, 22-jul-1999

Se Státní bezpečností jsem nespolupracoval

PRAHA 22. července (ČTK) - Kandidát sociální demokracie do Senátu a předseda Artfóra - Jazzové sekce Karel Srp popřel, že by spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Novinářům dnes řekl, že ho StB nikdy nekontaktovala, a za nesmysl označil, že by tajné policii donášel na své přátele či známé.
"Nikoho takového jsem neudával," prohlásil Srp. Naopak sám strávil dva roky v komunistickém vězení po procesu s Jazzovou sekcí v roce 1986.
Podle článku v dnešních Lidových novinách měl však Srp tajné policii podávat informace například o hudebnících Jaroslavu Hutkovi a Vladimíru Mertovi. Srp ale zopakoval, že oba téměř nezná: s Hutkou za bývalého režimu jen asi třikrát či čtyřikrát krátce hovořil, s Mertou prý nemluvil nikdy.
Deník uvedl, že Srp měl upozorňovat StB na to, že zákaz hraní Jaroslava Hutky v klubech není znám. Merta Lidovým novinám řekl, že našel udání od Srpa ve svazku, který na něj StB vedla. Deník také přetiskl faksimilii dokumentu ministerstva vnitra, který obsahuje návrh na ukončení Srpovy spolupráce s StB.
"Já se domnívám, že celý článek je výmysl. Tímto způsobem může být skandalizován kterýkoli z nás," reagoval Srp. Merta podle něj nemohl ve svém svazku nalézt jeho jméno, protože jsou všechna začerněna.
Srp odmítl, že měl mimo jiné v září 1976 upozornit StB na to, že má Hutkovi vyjít u Supraphonu druhá deska, ačkoli jeho písně nejsou ideově vyhovující. "Každá deska, která za totality vycházela, byla schválena ministerstvem kultury, potažmo kulturním oddělením Ústředního výboru KSČ. Nejenom každá deska, ale každý text písničky, který na deskách tehdy vycházel, musel projít kulturní komisí Ústředního výboru KSČ. To znamená, ironicky řečeno, že i texty Jaroslava Hutky v té době odpovídaly politické náladě tehdejšího režimu," řekl Srp, který naznačil, že může jít o účelovou manipulaci.
Srp sice figuruje v takzvaných Cibulkových seznamech spolupracovníků StB, jak se tam dostal, však neví. "Agentem jsem nebyl, nicméně to neznamená, že by na mě tehdejší ministerstvo vnitra nevedlo spis jako na zájmovou osobu," řekl Srp. Podle něj by všechny pochybnosti o tom, kdo spolupracoval či nespolupracoval se Státní bezpečností, vyřešilo zveřejnění svazků.
Také premiér Miloš Zeman dnes odmítl obvinění Srpa. Vedení Lidových novin si podle večerního vyjádření zástupce šéfredaktora listu Stanislava Drahného stojí za dnes zveřejněným materiálem o tom, že Srp pod krycím jménem Hudebník donášel na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let StB informace o činnosti svých známých a přátel. "Máme dokumenty i svědectví lidí," řekl ČTK Drahný.

ČTK, 22-jul-1999, Ondřej Bílek mal kš

V obvinění Srpa chybí důkazy, stěžuje si Škromach

PRAHA 23. července (ČTK) - Obvinění kandidáta sociální demokracie do Senátu Karla Srpa ze spolupráce se Státní bezpečností, které zveřejnily Lidové noviny, není podle místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha podloženo důkazy. Deník a hudebníci Jaroslav Hutka a Vladimír Merta, kteří Lidovým novinám Srpovu spolupráci s komunistickou Státní bezpečností potvrdili, by proto měli podle Škromacha zveřejnit důkazy.
"Takové očerňování bez dostatečných důkazů je výzvou k tomu, aby pánové Merta a Hutka a další, a obzvláště ti, kteří takto píšou, tato svá tvrzení doložili," řekl novinářům Škromach. Také premiér Miloš Zeman odmítl obvinění Srpa.
Škromach věří, že Srp předloží negativní lustrační osvědčení, které by ho z podezření ze spolupráce s komunistickou tajnou službou očistilo.
Předseda sdružení sociální demokracie na Praze 7 a šéf Srpovy volební kampaně Pavel Váleček ve čtvrtek řekl, že po Srpovi lustrační osvědčení vůbec nechtěli. ČSSD totiž po svých kandidátech do Senátu, na rozdíl od kandidátů na poslance, nevyžaduje negativní lustrační osvědčení. Příkladem je senátor a odborářský předák Richard Falbr, který se k pozitivnímu osvědčení sám přiznal.
Srp ve čtvrtek popřel, že by na své známé tajné policii donášel. Figuruje sice v takzvaných Cibulkových seznamech spolupracovníků StB, jak se tam dostal, však neví. "Agentem jsem nebyl, nicméně to neznamená, že by na mě tehdejší ministerstvo vnitra nevedlo spis jako na zájmovou osobu," vysvětlil Srp. Důkazy, které zveřejnily Lidové noviny, považuje za vymyšlené.
Srp odmítl, že měl mimo jiné v září 1976 upozornit StB na to, že má Hutkovi vyjít u Supraphonu druhá deska, ačkoli jeho písně nejsou ideově vyhovující. Stejně tak odmítl, že měl z vlastní iniciativy upozornit, že Hutka chce po zastavení trestního řízení proti své osobě vycestovat na vystěhovalecký pas z ČSSR do USA. Vedení Lidových novin stojí za zveřejněným materiálem, že Srp pod krycím jménem Hudebník donášel na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let StB. "Máme dokumenty i svědectví lidí," řekl ČTK zástupce šéfredaktora listu Stanislav Drahný.

ČTK, 23-jul-1999, Ondřej Bílek jpt veb

Mašita: Žalobu novinářky Šustrové jen uvítáme

PRAHA 4. srpna (ČTK) - Zástupce Artfóra - Jazzové sekce potěší, když novinářka Petruška Šustrová zažaluje jejich představitele a kandidáta ČSSD pro volby do Senátu Karla Srpa. ČTK to dnes řekl zmocněnec Artfóra-Jazzové sekce Karel Mašita. Srp s Mašitou ji obvinili, že prověrková komise pod jejím předsednictvím shledala bezúhonným policejního důstojníka, který řídil vyšetřování proti představitelům Jazzové sekce i proti Václavu Havlovi a duchovnímu Václavu Malému.
"O tom, že pan Srp byl agentem Státní bezpečnosti, vím z Cibulkových seznamů a ze svědectví (Vladimíra) Merty a (Jaroslava) Hutky, tak jako všichni ostatní. Pokud skutečně mě obviňuje, že jsem zneužila na vnitru svoje pravomoci k tomu, abych v roce 1999 na základě veřejně dostupných materiálů napsala článek, tak ho budu žalovat," řekla v úterý České televizi Šustrová.
"Jestliže nás paní Šustrová zažaluje, tak budeme mít jenom radost, protože žalobce nese důkazní břemeno a musí také sdělit při veřejném jednání, odkud ten důkaz má," upozornil Mašita. Odmítl, že by Lidové noviny mohly mít k dispozici kompletní Srpův svazek, vedený bývalou StB.
Představitelé Artfóra - Jazzové sekce v úterý oznámili, že hodlají požádat ministerstvo vnitra o revizi všech zápisů jednání komisí s pracovníky ministerstva vnitra, které Šustrová, někdejší náměstkyně federálního ministra vnitra, podepsala.
Srp měl podle článku v Lidových novinách StB podávat informace například o hudebnících Hutkovi a Mertovi. Srp již několikrát označil zveřejněné dokumenty za nesmysl. Na zveřejnění materiálu o tom, že Srp předával StB informace, vedení Lidových novin podle dřívějšího vyjádření zástupce šéfredaktora listu Stanislava Drahného trvá.

ČTK, 04-aug-1999, maj kar

Karel Srp píše redaktoru Schmarczovi

Ohlasy a dopisy, Ad LN 5. 8. 1999: Spiknutí.

Pane redaktore, ve své poznámce v LN píšete o mé osobě a o spiknutí. Uvádíte, že se mám bát svědectví pánů Merty a Hutky. O to právě na tiskové konferenci šlo: Pan Hutka byl opakovaně vyzván k setkání a k účasti na tiskovce. Byl požádán o předložení materiálů proti mé osobě. Nepřišel. Nevím, jak jinak jej mám přimět k setkání před veřejností. Jeho sprostá slova, která o mne uvedl na obrazovce, za této situace platí i na Vás. O tiskovce jste věděl, a přesto lžete. Opíráte se o tvrzení stejného lháře, který nemá důkazy. Věděl jste, že jsem se s J. Hutkou setkal před jeho emigrací krátce asi třikrát. S V. Mertou dokonce nikdy. Ve svých spisech o obou nemám ani řádku - a podle tehdejšího spisového řádu by tam musel být dokonce originál hlášení. Hutka mohl na tiskovce vidět seznam 25 Hudebníků, tedy lidí, kteří měli na svazku stejné krycí jméno jako já. Informace, které mi ukázal Váš kolega z redakce Štěpán Korčiš, byly napsány na počítači. Nemohl jsem si je ani opsat. Nicméně jejich vypovídací hodnota každého pobavila: že Hutkovi vyjde deska, že hodlá emigrovat atd. K tomu všemu mu přece pomáhaly komunistické úřady. Včetně vycestování. To mají být Hutkova svědectví? Nebudu Vás poučovat, protože jste napsal podlou věc - mohl jste se mne zeptat. To by Vám však záměr lhát nevyšel. Na tiskovce jsme předložili písemný důkaz, že Vaše další kolegyně při prověrkách důstojníků ministerstva vnitra v roce 1990 přikryla lotra, který dostal do kriminálu řadu mých přátel, vyslýchal Havla, Chramostovou, Šilhánovou, Malého a další. Jeden z členů Sekce po propuštění bez soudu na následky věznění zemřel. Rád dám jeho osmdesátileté manželce Váš telefon a její také. O tom také víte - jste zaprodanec, pane Schmarczi. Otiskněte to. Proč jej Vaše kolegyně schválila k další práci na ministerstvu a proč to po listopadu dotáhl až na podplukovníka. Tyto dokumenty Vás nezajímají. Jde přece o to, aby se nedostal kandidát ČSSD do Senátu. Nepochybuji o tom, že dokážete stvořit další paskvil na základě těchto mých informací. Nestojíte mi za žalobu - jen Vám odpovídám stejně sprostě, jak píšete i Vy.

Lidové noviny, 1999-08-07, Karel Srp, Praha

O čem mimo jiné informoval Karel Srp Státní bezpečnost

* 22. 9. 1976 ve zprávě na Jaroslava Hutku vyžádané bezpečností Srp upozorňuje, že není znám Hutkův zákaz hrát v klubech. Dále upozorňuje na to, že Hutkovi má vyjít druhá deska u Supraphonu. (Podle "řídícího orgánu", se kterým se stýkal, Srp ví, že Hutkovy písně nejsou ideově vyhovující.)

* 30. 6. 1977 z vlastní iniciativy informuje bezpečnost, že Hutkova deska již leží ve skladu.

* 13. 4. 1978 z vlastní iniciativy upozorňuje, že Hutka chce po zastavení trestního řízení proti své osobě vycestovat na vystěhovalecký pas z ČSSR do USA.

* 12. 8. 1979 po "úkolování" informuje o tom, že získal "přesné informace k hudebním večerům písničkářů, které pořádá Pražská pobočka Sekce hudebníků. "Uvedené dělá Zajíček pod krytím fakultního výboru SSM," informuje. "Jak uvedl, jedná se dle jeho názoru o zprostředkování osob, které svojí činností poškozují z hlediska politiky umění. Je to již několikátá akce podobného charakteru, za kterou se zatím nikomu nic nestalo," vyhodnotil Srpovu zprávu řídící orgán. Na základě této zprávy se odehrálo pouze první plánované vystoupení. Zbytek byl z technických důvodů zrušen. Část Srpova prohlášení z 22. 5. 1979 Spoluprací s orgány MV bych chtěl aktivně přispívat k odstranění protisocialistických a protispolečenských projevů mezi mládeží a v oblasti hudby, ale i z jiných sfér naší společnosti. V průběhu spolupráce budu seriózní a objektivní.

Lidové noviny, 1999-07-22, kos

Nehoráznosti kandidáta Karla Srpa

Lidové noviny nedávno zveřejnily materiály týkající se spolupráce senátního kandidáta ČSSD Karla Srpa s komunistickou tajnou policií. Místo toho, aby se Srp vyslovil k údajům, podle nichž v druhé polovině 70. let působil nejdříve jako důvěrník a od roku 1979 do roku 1982 pak přímo jako agent StB, pustil se do obviňování novinářů a politických protivníků. Navíc napadl zpěváka Jaroslava Hutku, který má s "případem Srp" společného jen tolik, že na něj před dvaceti lety jistý Karel Srp - krycím jménem Hudebník - donášel. Hutka nezahájil žádné tažení proti kandidátovi ČSSD, redakce LN ho sama kontaktovala kvůli ověření některých informací. Kromě polopravd či vyslovených lží pak začal Srp vyrábět nesmyslné konstrukce jakýchsi spiknutí, začal mluvit o nepřejícných lidech, stranách apod. Skutečnost je ovšem mnohem prozaičtější.
Karel Srp není jediný, koho materiály ministerstva vnitra usvědčují z vědomé spolupráce se Státní bezpečností. Podobní lidé se najdou v umělecké sféře, na vysokých školách. v různých vědeckých ústavech atd. Srp je však mezi nimi výjimečný tím, že se rozhodl vstoupit do politického života, a spolurozhodovat tak o osudu svých spoluobčanů. V zemích, kde panuje svoboda. bývá ovšem zvykem, že minulost každého uchazeče o nějaký veřejný post se stává věcí veřejného zájmu. Z pochopitelných důvodů - občané se tímto způsobem snaží minimalizovat nebezpečí, že se úřadu chopí osoba nehodná, vydíratelná apod. V případě pana Srpa jsou takové obavy na místě, což ilustruje i následující příhoda. Srpův "pobočník" Karel Mašita se před nedávnem obrátil na antikomunistu a vydavatele "Seznamu spolupracovníků StB" Petra Cibulku s tím, že novinář Práva Alexandr Mitrofanov má zájem udělat s Cibulkou interview, které by podpořilo Srpa v jeho volební kampani. Cibulka, jenž se před lety vyjádřil na Srpovu adresu velmi pozitivně, žádost o rozhovor odmítl s tím, že je nanejvýš ochoten poskytnout tisku prohlášení, v němž by uvedl skutečnosti, které by "nebyly mnoha lidem milé". Po delší době se Mašita ozval znovu. Prohlásil, že Mitrofanovův zájem o rozhovor trvá, a to s podmínkou, že v něm Cibulka označí "své" seznamy spolupracovníků StB za nevěrohodné. Cibulka na tuto nehoráznost nepřistoupil, ale jeden z jeho kolegů zavolal Mitrofanovovi do redakce Práva. Čekalo ho však překvapení - novinář o nějakém rozhovoru s Cibulkou neměl ani tušení. Z výše uvedeného je patrné, že estébácké provokace a trapné naivní podvody neopustily některé lidi ani deset let po pádu komunistického režimu.
Karel Srp se ohání tím, že byl a tajné policie registrován jako tzv. nepřátelská osoba pod krycím jménem Hudebník. Když prý někdo agenta se stejným krycím jménem spojuje s jeho osobou, jde o mýlku, protože "Hudebníků" bylo několik desítek. (Zde je potřeba malé vysvětlení: Krycí jména měly jak osoby nepřátelské, tedy ty, které StB sledovala, tak tajní spolupracovníci StB, kteří byli ke špiclování využíváni; zatímco nepřátelským osobám vybírala krycí jména sama StB a dotyční o nich nevěděli, agenti naopak svá krycí jména znali, používali je při styku s řídícími orgány a většinou si je také sami vybrali). Pan Srp svými poukazy na "počet Hudebníků" atd. vědomě mate veřejnost. Nikdo ho totiž neobviňoval ze spolupráce s StB v druhé polovině 80. let, kdy byl skutečně veden jako nepřátelská osoba - vždy byla řeč o agentu "Hudebníkovi", který působil v oblasti nezávislé hudební scény v druhé polovině 70. a začátkem 80. let. Agent se zmíněným krycím jménem navíc nebyl nějakou anonymní osobou - byl to předseda Jazzové sekce, který měl tenkrát s nynějším kandidátem do senátu Karlem Srpem nejen stejné postavení, ale shoduje se s ním i ve jménu, datu a místu narození. Srp tvrdí, že např. Jaroslava Hutku udával jiný agent "Hudebník". Opět klame. Všechny svazky vedené na spolupracovníky StB (apod. i na nepřátelské osoby) měly své evidenční číslo, které je v jednotlivých zprávách agentů vždy uváděno s krycím jménem donašeče - nejde tedy a nějakého anonymního udavače. Shrnuto: "Hudebníků" sice mohlo být několik desítek, ale na J. Hutku a spol. donášel jeden jediný konkrétní "Hudebník", který má ve spisech své občanské jméno atd. Forma předvolební kampaně, jakou zvolil sociálnědemokratický senátorský kandidát, je vskutku kuriózní. Karel Srp si zřejmě myslí, že občanům po jeho minulosti vůbec nic není, a že si proto může vymýšlet, co mu zrovna slina na jazyk přinese. Agent StB "Hudebník", který na přelomu 70. a 80. let denuncoval své kolegy, by jistě nejednal jinak.

Lidové noviny, 1999-08-10, Petr Placák

Disidenti všech směrů, nešpiňte se!

Když jsme spolu s Rudolfem Zukalem odcházeli z redakčních porad samizdatových novin na metro na náměstí Míru, přemýšleli jsme někdy nahlas o tom, co to s námi disidenty udělá, až reálný socialismus zajde na úbytě. Jako věčně optimistický Candide jsem se domníval, že nás společný boj s normalizací na věky semkne. Zkušenější Rudolf Zukal s tím nesouhlasil a namítal: "Spojuje nás to, že nemáme rádi Vasila Biľaka. Až padne, budeme po sobě házet půllitry." Sám Rudolf zažil vítězství své předpovědi na vlastní kůži. V roce 1962 jel do Vídně na kongres a napsal o tom jakousi zprávu. Po srpnu 1968 byl zbaven místa, dvacet let řídil bagr a ke konci normalizace s námi dělal Lidové noviny. Byl pozitivně lustrován, zahořkl a stáhl se do ústraní. Deset let po převratu se dva disidenti, Karel Srp a Jaroslav Hutka, obviňují z konfidentství a lži. Estébáci a jiní Grebeníčkové se licoměrně uculují, to je něco pro ně! Také v hospodách, v tom českém Hyde parku, se o věci neluví dobře. Oba protagonisté si v zápalu boje přitom počínají tak, že známá slova o vítězství pravdy nad lží a lásky nad nenávistí vyznívají nechtěně komicky. O tom, že byl v letech 1976 až 1982 Karel Srp v kontaktu se Státní bezpečností, pochybuje dnes snad už jen on sám. Sděloval jí ovšem poznatky, které neměly žádnou zpravodajskou cenu, protože si o nich štěbetali vrabci na střeše. Vše, co jim náš dnešní Sabina řekl, museli estébáci dávno vědět. Chtěl s nimi zřejmě vést jakousi zvláštní zpravodajskou hru. Proto s ním přerušili spolupráci. Mravní rovina tehdejšího Srpova postoje je samozřejmě diskutabilní. Když pak Karel Srp v osmdesátých letech vytvořil v Jazzové sekci ojedinělou organizaci duchovního odporu proti diktatuře, mohl případným konfidentstvím přivést do žaláře desítky lidí. Ale neučinil to, tak šel sám téměř na dva roky do vězení. Mnozí z těch, kteří se mu dnes posmívají, neudělali proti režimu ani setinu toho co on. Proč ovšem kandiduje do Senátu, když ví, že musí být pozitivně lustrován, to nevím. Stejně tak nerozumím jeho nejapným výpadům proti Unii svobody a Janu Rumlovi. Jaroslav Hutka byl za starého režimu jedním z idolů nekonformní mládeže. Odešel do emigrace a posílal do vlasti nahrávky, které se tajně poslouchaly. Po návratu nepřistoupil na kompromis s pokleslým šoubyznysem a doplatil na to. Někdy se mi zdá, že se s tím nedokázal vyrovnat. Mám raději Hutkovy písně než jeho neuvážená televizní vystoupení. Je-li skutečně přesvědčen o Srpově aktivním konfidentství, proč neukáže fotokopie ze svého spisu? Deset let politického boje v České republice poznamenalo bývalé disidenty. Insinuacemi nepodložená tvrzení, výhrůžky, osočování protivníka. Je to opravdu tristní pohled. Ani Karel Srp, ani Jaroslav Hutka nedodržují základní zásady disidentské etiky, které by měly znít asi takto: nemohu samozřejmě souhlasit s politickými názory dejme tomu Stanislava Devátého na jedné a Ladislava Lise na druhé straně, ale nebudu nikdy pomlouvat jejich minulost. Mohli bychom si přitom všechny ty trapnosti ušetřit. Stačilo by tak málo: zveřejnit všechny spisy StB, jako to učinili v sousedním Německu. Sporné případy by pak rozhodovaly nezávislé soudy.

Mladá fronta DNES, 1999-08-06, JAROSLAV JÍRŮ

Srp vyzval Hutku a Mertu, aby předložili své důkazy

PRAHA - Kandidát ČSSD do srpnových doplňovacích voleb do Senátu v Praze, předseda Artfóra-Jazzové sekce Karel Srp v pátek vyzval zpěváky Jaroslava Hutku a Vladimíra Mertu, aby předložili materiály usvědčující jej ze spolupráce s StB.
Tvrzení o Srpově údajné spolupráci se objevilo ve čtvrtečních Lidových novinách právě mj. s odvoláním na Mertu. Srp měl prý v 80. letech hlásit StB například údaje o tom, že Hutkovi vyšla deska v Supraphonu. Kandidát ČSSD všechny tyto zprávy již na čtvrteční mimořádné tiskové konferenci označil za výmysl. "Karel Srp proto touto cestou vyzývá Vladimíra Mertu a Jaroslava Hutku k veřejné konfrontaci s těmito materiály v termínu, který si sami určí," uvádí se v prohlášení poskytnutém Právu. Také místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach se podle svých slov domnívá, že Merta, Hutka a další, kdo obviňují Srpa ze spolupráce s StB, mají svá tvrzení doložit. "Jinak je to zvěrstvo," uvedl Škromach na včerejší tiskové konferenci soc. dem. a dodal, že "ta doba byla složitá" a že "svazky můžou být na kohokoliv". Podle Škromacha nejlepším řešením bude, když Srp obdrží lustrační osvědčení do voleb. Už má o něj požádáno, záleží na rychlosti ministerských úředníků, řekl. K doplňovacím volbám, v nichž kandiduje Srp, Škromach poznamenal: "Musím uvítat snahu čtyřkoalice, zvláště Unie svobody, v tom, že konečně přišla s kandidátem s mladou krví z řad US - panem Medkem." Podle Škromacha si zřejmě "vzali vzor z našich zkušených ministrů". Ivanu Medkovi je 74 let.

Právo, 1999-07-24, (alm, luk)

Za slovy o mé kolaboraci s StB je Ruml
Kandidát ČSSD nařkl Lidové noviny z komplotu

Předvolební komplot. Tak vysvětluje kandidát ČSSD do Senátu Karel Srp fakt, že byl označen za spolupracovníka komunistické tajné policie. K omplot prý rozehrála Unie svobody společně s LN.

PRAHA - Obvinění z kolaborace s StB jsou "paranoidní výmysly", které v rámci předvolebního boje "upekla" Unie svobody spolu s Lidovými novinami. To je odpověď kandidáta do druhé parlamentní komory Karla Srpa (kandidát ČSSD) na podezření, že za minulého režimu udával disidenty Státní bezpečnosti. Pro svou hypotézu prý má i důkazy, o nichž tvrdí, že jsou průkazné. Aféra okolo Srpovy spolupráce s komunistickou tajnou policií se rozvířila v červenci. LN tehdy získaly dokument, podle kterého byl Karel Srp v letech 1976 až 1982 registrovaným agentem StB. Kolaboraci někdejšího šéfa Artfóra - Jazzové sekce navíc potvrdili hudebníci Jaroslav Hutka a Vladimír Merta. Právě Hutku včera Srp údajně pozval na tiskovou konferenci k přímé konfrontaci, písničkář ale nepřišel. Podle Srpa je to důkaz, že obvinění se nezakládají na pravdě. V den, kdy v LN vyšel článek o Srpově spolupráci s StB, byly v Praze vylepeny předvolební plakáty kandidáta čtyřkoalice Ivana Medka. Podle Srpa je to důkaz snahy čtyřkoalice v čele s US zdiskreditovat politického soupeře. Unie svobody jde však podle Srpa ještě dál. Kandidát ČSSD tvrdí, že LN získaly dokumenty prostřednictvím své spolupracovnice Petrušky Šustrové, která v 90. letech pracovala na ministerstvu vnitra. "O to větší je pak náhoda, že na vzniku obviňujícího článku se podílel její syn Štěpán Korčiš," stojí v oficiálním vyjádření Jazzové sekce, jíž Srp předsedá. Předseda US Jan Ruml nad výroky Karla Srpa jen kroutí hlavou. "Souvislost s datem vyvěšení plakátů a článkem v LN, natož pak s autorem článku a s jeho matkou, která kdysi u mě dělala, je paranoidní," říká. Šustrová je připravena Srpa zažalovat. "O tom, že pan Srb byl agentem Státní bezpečnosti, vím z Cibulkových seznamů a ze svědectví Vladimíra Merty a Jaroslava Hutky, tak jako všichni ostatní. Pokud mě skutečně obviňuje, že jsem na vnitru zneužila svoje pravomoci k tomu, abych v roce 1999 na základě veřejně dostupných materiálů napsala článek, tak ho budu žalovat," prohlásila.

Zuzana Pitrová

Argumenty Karla Srpa pro údajný komplot LN a US:

* V den, kdy v LN vyšel článek o Srpově spolupráci s StB, byly v celé Praze vylepeny předvolební plakáty s portrétem kandidáta za čtyřkoalici (US, KDU-ČSL, DEU, ODA) Ivana Medka.
* Spolupracovnicí LN je Petruška Šustrová, která v první polovině devadesátých let pracovala na ministerstvu vnitra pod vedením ministra Jana Rumla.
* Autorem jednoho z článků, v němž byly informace o Srpově spolupráci s StB, byl Štěpán Korčiš, syn Petrušky Šustrové. zup

Lidové noviny, 1999-08-04, Adam Drda

Kandidát agentem StB?

PRAHA - Obvinění, že byl agentem komunistické tajné policie, čelí kandidát sociální demokracie do Senátu a předseda Artfóra Jazzové sekce Karel Srb. Pod krycím jménem Hudebník měl údajně donášet na známé, hlavně z řad písničkářů a hudebníků. Pod tímto jménem se objevil také v tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB.
S nejzávažnějším obviněním vystoupil písničkář Jaroslav Hutka, který tvrdí, že Srb jeho a Vladimíra Mertu denuncioval několikrát. Podle Srbových slov Hutku téměř vůbec nezná, s Mertou prý nikdy nemluvil. To podle Hutky není pravda, se Srbem prý přišel do styku několikrát, a v protokolech o jeho výsleších na policii údajně padlo několikrát Srbovo jméno. Také Merta měl ve svazcích vedených tajnou policií na své jméno narazit na Srbovo udání. Podle Srba " tímto způsobem může být skandalizován každý," protože Merta nemohl nalézt žádné jméno, neboť všechna jsou začerněna. Srb řekl, že StB ho nikdy nekontaktovala, a za nesmysl označil, že by donášel. "Nikoho jsem neudával," prohlásil Srb, který strávil po procesu s Jazzovou sekcí v roce 1986 dva roky ve vězení. V tisku se ale objevila faksimilie dokumentu MV, s návrhem na ukončení spolupráce StB se Srbem.

Blesk, 1999-07-23, (vk)

Zeman podpořil kandidaturu bývalého informátora StB

Karel Srp tvrdí, že neudával, svědectví jeho obětí to však vyvracejí. Obvinění ze šestileté spolupráce sStB a donášení na odpůrce totalitního režimu se včera kandidát na senátora za ČSSD Karel Srp snažil zpochybnit.
PRAHA - Kandidát ČSSD do Senátu a předseda Artfóra - Jazzové sekce Karel Srp včera popřel svoji spolupráci s tajnou Státní bezpečností. "Agentem jsem nebyl a StB mne nikdy nekontaktovala," řekl a dodal, že na něj tajná policie sice vedla spis, v něm ale figuroval jen jako zájmová osoba. Za Srpa se včera postavil i premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman, když obvinění označil za svinstvo. Z materiálů ministerstva vnitra, které mají LN k dispozici, ovšem vyplývá, že Srp byl celých šest let informátorem. V září 1976 měl mj. upozornit StB na to, že má zpěvákovi Jaroslavu Hutkovi vyjít u Supraphonu druhá deska, ačkoli jeho písně nejsou ideově vyhovující. O dva roky později z vlastní iniciativy upozornil, že Hutka chce po zastavení trestního řízení proti své osobě vycestovat na vystěhovalecký pas z ČSSR do USA. "Byl to vlastně takovej ten udavačskej sviňák, kterej řekl nejen to co po něm chtěli, ale přidával k tomu ještě vlastní zprávy," řekl doslova Hutka včera televizi Nova. Srpovu spolupráci s komunistickou policií potvrdil i písničkář a bývalý odpůrce režimu Vladimír Merta. Srpovo jméno se objevilo hned po listopadu 1989 v tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB. Sám Petr Cibulka se však o Srpovi vyjádřil jako o jednom z nejupřímnějších bojovníků proti komunismu. Na tomto hodnocení Srpa Cibulka prý ani dnes nemá co měnit. Přiznal sice, že jej dnes vidí trochu jinak, ale spíš mu vadí, že pozornost ohledně spolupráce s StB je zaostřena pouze na jednoho z uchazečů o senátorské křeslo. Čisté svědomí podle Cibulky nemají ani další tři přední kandidáti. Jmenovat je ale nechtěl. K Srpovu případu se vyjádřil i další disident, bývalý ředitel BIS Stanislav Devátý. "Lidé, kteří byli pozitivně lustrováni, by měli mít alespoň trochu soudnosti a politického dění se neúčastnit," řekl k Srpově kandidatuře. Podle něj je však ještě daleko horší, když strany dávají možnost mluvit do politiky lidem tohoto typu. Obvinění Srpa využil včera Miloš Zeman k dalšímu útoku na LN. "Svinstva Lidových novin mně nestojí za to, abych na ně odpovídal," řekl. Ve stejný den ale usvědčila Komise pro etiku Syndikátu novinářů ze lži naopak Zemana. Obvinění redaktora LN Ivana Breziny z korupce, které před časem premiér vznesl, je podle zjištění komise jednoznačně nepravdivé.
PŘESTÁVÁ BÝT UDAVAČSTVÍ PRO POLITIKY HANDICAPEM?

Lidové noviny, 1999-07-23, dom

Karel Srp nemá v politice co pohledávat

Na uprázdněné místo po nedávno zemřelém Václavu Bendovi se v doplňujících volbách do Senátu rozhodl kandidovat pod hlavičkou sociální demokracie i Karel Srp. Srp je znám z doby předlistopadové jako dlouholetý představitel komunistickým režimem pronásledované Jazzové sekce a jako jeden z aktivních organizátorů české nezávislé kulturní scény. Že se deset let po listopadu 1989 rozhodl vstoupit do české politiky, která trpí nedostatkem osobností, by šlo jen uvítat. Háček je ovšem v tom, že Karel Srp je "pozitivně lustrovaný". Podle dochovaných materiálů ministerstva vnitra Srp v druhé polovině sedmdesátých a počátkem osmdesátých let spolupracoval s komunistickou tajnou policií StB, nejdříve jako její "důvěrník" a od roku 1979 pak jako "řádný" agent s krycím jménem Hudebník. Vlastnoručním podpisem vázacího aktu tehdy Srp StB slíbil, že bude "aktivně přispívat k odstranění protispolečenských projevů mezi mládeží a v oblasti hudby". V roce 1982 spolupráce Srpa s tajnou policií skončila. Podle verze StB přestal být Srp ze "zpravodajského" hlediska zajímavý a v důsledku nedostatku kvalitních informací inevěrohodný. Podle některých jeho přátel a spolupracovníků Srpa z tehdejší nezávislé (či "polozávislé") hudební scény však prý předseda Jazzové sekce se Státní bezpečností spolupracoval jen "naoko" a ta s ním rozvázala spolupráci poté, co si uvědomila, že ji Srp vodí za nos. Podle této verze Srp StB předával informace jen o obecně známých věcech, zatímco v tutéž dobu udělal pro Jazzovou sekci, čítající několik tisíc členů, obrovský kus práce. Sám Srp dotazy na tuto více než ožehavou stránku své minulosti hraje do autu, ačkoli ve svém předvolebním tažení tvrdí, že voliči se při výběru kandidátů do Senátu mají mimo jiné také "podívat dozadu, kdo co dělal dříve". Nedávnou připomínku v deníku Metro ohledně jeho spolupráce s StB Srp odbyl tím, že lustrační osvědčení získal ve vězení na Borech (Srp byl spolu s dalšími funkcionáři oficiálně rozpuštěné Jazzové sekce v září 1986 zatčen a odsouzen k šestnácti měsícům vězení za údajné "nedovolené podnikání"). V rozhovoru pro deník Právo minulý týden zase dotaz na své lustrační osvědčení shodil ze stolu odvoláním se na šest let stará slova Petra Cibulky o tom, že Srp "udělal tisíckrát více pro svobodu a demokracii než 99 % lidí, kteří v seznamech StB nefigurují" (Cibulka je ovšem dnes už poněkud jiného názoru). Podobné příběhy o tom, že se někdo upsal čertu, aby využíval jeho služeb ke konání dobra, najdeme zpravidla v pohádkách. Srp za leta své spolupráce s StB musel této instituci předávat konkrétní poznatky na konkrétní osoby, jejichž pravdivost si tajná policie zpětně ověřovala především přes jiné agenty (spolupracovníci StB o sobě navzájem nevěděli). Tak například 22. září 1976 Hudebník informoval Státní bezpečnost o tom, že Jaroslavu Hutkovi bylo zakázáno hrát v Malostranské besedě. Hudebník ví, že Hutkovy písně jsou ideově nevyhovující a že v klubech není "zákaz Hutky" znám. Dvanáctého srpna 1979 informoval Hudebník StB o večeru písničkářů pořádaném Zajíčkem z pražské pobočky sekce hudebníků pod hlavičkou SSM, přičemž se měl pozastavovat "nad samozřejmostí, se kterou Zajíček tyto akce pořádá", protože podle něj jde o "zprostředkování osob, které svojí činností poškozují z hlediska politiky umění". Poté se do celé záležitosti zapojil Národní výbor hlavního města Prahy a všechna vystoupení, kromě prvního, na které již byly vyprodány lístky, byla z "technických důvodů zrušena". Pokud přistoupíme na tezi určité hry s StB ze strany Karla Srpa, ocitneme se před zcela zásadní otázkou: Je možné "v zájmu věci" (tedy svobodné a nezávislé kultury, respektive společnosti) donášet na konkrétní lidi tajné politické policii totalitního státu? Myslím, že to možné není, ba že se tyto dvě věci navzájem zcela vylučují. Srp se ovšem považuje za "disidenta", nebo se tak alespoň nechává označovat. Disidentství ale nespočívalo v nějakém rozehrávání soukromých "zpravodajských her", to si snad mohla dovolit ona pověstná CIA. Základní povinností lidí, kteří se sami o své vůli (nikdo je k tomu nenutil) rozhodli aktivně čelit oficiální politice a ideologii komunistického režimu, bylo mlčet o všem, co mohlo nějakým způsobem ohrozit jejich spolupracovníky nebo nějakou společnou věc - pochopitelně, pokud se celé společenství samo nedohodlo, že bude v určité věci vystupovat zcela "otevřeně". Dokud Karel Srp české veřejnosti, kterou se rozhodl zastupovat, náležitě neosvětlí všechny okolnosti svých kontaktů s komunistickou tajnou policií, měl by si vstup do politiky rozmyslet.

Lidové noviny, 1999-07-22, Petr Placák