O SVAZÍCH STB, HRAČKÁCH POLITIKŮ A ÚPADKU PRÁVNÍHO MYŠLENÍ
Na případu nejmenovaného člena Etické komise ČR Karla Srpa je dobře vidět, co by se stalo, pokud by veřejnost neměla možnost studovat svazky Státní bezpečnosti. Možná i právě proto jsme svědky neustálé snahy politiků zablokovat přístup do archivů. Odemykáme esej Radka Schovánka z lednového tištěného magazínu Neovlivní.cz.
Neuběhl ani měsíc od rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byla ponechána v platnosti výjimka v přístupu k citlivým a osobním informacím, a veřejnost mohla zkraje roku sledovat souboj mezi prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou o člena Etické komise, ve kterém hrály svazky Státní bezpečnosti hlavní roli.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský hlasoval pro přísnější regulaci v přístupu k archiváliím po bývalé Státní bezpečnosti. Ve svém minoritním stanovisku, k němuž se připojilo šest jeho kolegů, uvedl: „Získávání těchto (citlivých údajů o osobách, pozn. aut.) údajů bylo součástí represivní praxe tehdejších státních orgánů. Dotčené osoby byly sledovány a odposlouchávány. Ti, co s těmito osobami byli v kontaktu, zase byli nuceni o nich vypovídat.“ V podrobném dvaačtyřicetibodovém rozboru hájí svůj menšinový názor, proč by bylo prospěšnější omezit přístup veřejnosti k archiváliím Státní bezpečnosti.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu v § 36 odst. 1. říká: „Soudce je vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.“
V této souvislosti je důležité zdůraznit, že Státní bezpečnost založila k osobě Pavla Rychetského dne 31. října 1975 spis v kategorii prověřovaná osoba s krycím jménem Prokop. Svazek vedla desátá správa, první odbor, první oddělení v problematice „pravicový oportunismus“, tj. útvar zaměřený na sledování bývalých členů KSČ. V lednu 1979 byl jeho svazek převeden na signální, tedy vyšší formu rozpracování, a krycí jméno se změnilo na Rychtář. V květnu 1983 spis převzala krajská správa StB v Praze. O rok později byl k Rychetskému zaveden ještě neoperativní spis nepřátelské osoby druhé kategorie. Celý svazek byl 23. září 1987 uložen do archivu s archivním číslem 820 464 MV, dnes spočívá v Archivu bezpečnostních složek a je stále přístupný badatelům. Dodejme navíc, že dle internetové encyklopedie Wikipedia byl Pavel Rychetský v letech 1966 až 1969 členem Komunistické strany Československa.
Plénum Ústavního soudu ovšem nerozhodovalo pouze o omezení přístupu ke svazkům bývalé Státní bezpečnosti, jak se snaží jeho předseda předkládat čtenáři v textu svého stanoviska, ale i o přístupu k materiálům všech organizačních úrovní bývalé Komunistické strany Československa. Ani v případě těchto dokumentů nemůže být řeč o jejich nelegálním původu. Jde o dokumenty, které byly zpracovány aparátem komunistické strany. Návrhem, který tak vehementně obhajuje předseda soudu Rychetský, by bylo znemožněno studium všech písemností KSČ, včetně jejích nejvyšších orgánů, ale také např. centrální kádrové kartotéky, která obsahuje cca 3,5 milionu členských karet a dalších dokumentů. Velmi často šlo o přihlášky mladých partajních adeptů, kteří zde podrobně popisují, jak milují Sovětský svaz, vyrovnali se s katolickou církví a chtějí budovat zářné zítřky s ostatními soudruhy.
Ani jednoho ze soudců Ústavního soudu, kteří byli členy Komunistické strany Československa, nenapadlo, že se měli z projednávání věci vyloučit pro podjatost.
Asi nejvíce je úpadek právního myšlení vidět právě u předsedy Pavla Rychetského, který se ani slovem nezmíní, že v takto důležité věci rozhoduje o dokumentech, které se ho bezprostředně týkají, a navíc mate veřejnost, když tvrdí, že jde o dokumenty získané nelegálním způsobem.
Nejméně od roku 1953 byla Státní bezpečnost poslušným vykonavatelem příkazů Komunistické strany Československa. Ta prohlásila sama sebe za vedoucí sílu ve společnosti a až do pádu režimu se o své postavení nehodlala s nikým dělit.
Na případu nejmenovaného člena Etické komise ČR Karla Srpa je dobře vidět, co by se stalo, pokud by veřejnost neměla možnost studovat svazky Státní bezpečnosti. Neexistovala by možnost, jak legálně ověřit, co je opravdu obsahem dokumentů, o kterých mluví Karel Srp, ale i Mirek Vodrážka nebo Jaroslav Hutka. Spisy by se opět, jako v devadesátých letech minulého století, staly hračkami v rukou politiků a byly používány k politickým hrám a nejrůznějšímu vydírání.
Autor je badatel, pracoval např. v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu či v Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní působí na ministerstvu obrany.
Neovlivní.cz, Radek Schovánek, 17. 4. 2017
17. 2. 2022