Zkušenosti mi Sobotka zúročit nedovolí
Jsme přátelé, a to i na sociální síti Facebook. Nyní se zdá, že máte právě na Facebooku problémy. Co se stalo?
Nevím. Začátkem tohoto týdne, a to v pondělí, asi ve čtvrt na čtyři odpoledne, mi Facebook vypnuli, v době našeho rozhovoru (24. 1. večer - pozn. aut.) stále nejde. Jen mám na svém profilu zprávu, že se kontroluje pravost mého jména s tím, abych kliknul dál. Když jsem tak učinil, objevily se otázky osobního charakteru a žádost, abych dodal dokument, na kterém jsem osobně podepsán. Že to může být občanský průkaz, průkaz zdravotního pojištění, nebo dokonce rodný list. Pokud tak neučiním, Facebook mi nebude zprovozněn.
Proto nemohu na Facebooku odpovídat, protože nevím, co se děje. Jedná se však bezpochyby o kybernetšmírung, který se projevil v praxi.
Pravděpodobně to souvisí s tím, že jste měl být jmenován, a to prezidentem republiky, členem Etické komise, což v úterý odmítl kontrasignovat premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Co se to děje?
V pondělí jsem se dozvěděl, že pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Miroslav Vodrážka, shodou okolností kdysi také statečný kluk v Jazzové sekci, napsal otevřený dopis, který jsem nečetl, a nevím, kam ho rozeslal. Vyslovuje se v něm proti tomu, abych já byl členem Etické komise, kde v březnu dochází k výměně delegáta, který byl jmenován dříve panem prezidentem, stejně jako to mělo být letos. A to jsem měl být já. V otevřeném dopise se pan Vodrážka odvolává na můj spis, ve kterém jsem měl já udávat disidenty.
Můžete to upřesnit?
Samozřejmě. To je stará historie, kdy jsem již v roce 2000 vedl soud o nepravost lustračního osvědčení. Tento soud si zavolal mně neznámé osoby, které mě neznaly a byly z ministerstva vnitra. Pozval si svého grafologa, který prohlásil, že podpis na vázacím aktu není můj. Při tomto soudu se ministerstvo vnitra ani neodvolalo, tudíž jsem soudní při vyhrál. Těchto 17 let jsem měl čisté lustrační osvědčení a také, když mě pan prezident požádal, abych předložil patřičné doklady, které náleží ke členství v Etické komisi, tak jsem je předložil. Načež se objevil zmíněný dopis pana Vodrážky, že jsem udával například písničkáře Jaroslava Hutku nebo Vladimíra Mertu. Tak jsem to četl vlastně poprvé, protože já o žádném z nich žádná udání ve svém svazku nemám. A samozřejmě žádné udání tam ode mne neexistuje. Jestliže, jak například tuším, pan Jan Rejžek psal, že tam jsou stovky stran, tak já na něj tehdy, v roce 2000 podal trestní oznámení a Rejžek to odvolal a řekl, že to myslel obecně. Prostě se Rejžek silně zalekl, já tady ten protokol mám.
Zmíněný svazek se nijak nerozšiřoval a nyní s tím znovu vyšli.
Jaké kroky v této kauze nyní podnikáte?
Já v této chvíli žádám, a poslal jsem žádost na ministerstvo vnitra, aby byl zpřístupněn můj svazek a aby – jak pan Vodrážka, tak všichni další – doložili ty stovky udání a mých udání, která tam mají být. Já bych je sám rád viděl, protože prostě neexistují. Je zvláštní, že přitom oni, jako například pan Hutka, nevyhledávají své řídící důstojníky, kteří je vyslali do zahraničí, vystavili jim cestovní pasy - i když právě Hutka byl tehdy v trestním stíhání za nedovolené podnikání, a přesto mu byl vystaven poprvé pas, výjezdní doložka a tak dále. Na to se nikdo neptá, ale hledá se něco kolem. Obětí jsem tedy já. Proto my znovu budeme žádat otevření mého svazku a může se do toho míchat, kdo chce a jak chce.
Čím jste pro Etickou komisi nepohodlný?
Víte, já chápu, že v Etické komisi bych byl nejenom nejstarším, ale i nejhlubším pamětníkem, protože to nemám vyčtené, ale u těchto věcí jsem byl. A to od srpna 1968, kdy jsem byl poté vyhozen k lopatě a dvacet let jsem dělal »manuála« nebo malinkého úředníka. Byl jsem u mnoha demonstrací, nemám na mysli demonstrace jen v roce 1988, ale i předtím. Notabene jsem založil a 45 let vedu Jazzovou sekci a té práce jsme udělali dost. Máme tady spousty spisů o tom, jaká jsme »protisocialistická organizace«. Zajímaly se o nás skoro všechny rozvědky tehdejší Evropy. Řada členů Jazzové sekce byla ve vězení. Podle kontrarozvědky jsme měli vliv asi na 40 000 občanů. Tohle všechno bych chtěl prokázat, nicméně zmíněná Etická komise, která bude v únoru a březnu obměňována, tam bude mít o jednoho člena komise méně, to znamená o kandidáta pana prezidenta.
V úterý večer, kdy natáčíme tento rozhovor, samozřejmě nevíme, jak se pan prezident a současně vrchní velitel branné moci rozhodne, nicméně se vyjádřil, že pan premiér Sobotka je slaboch.
Vyjadřují vám lidé podporu?
Ano. Dostávám z celé Evropy vzkazy od těch, kteří tuto kauzu sledují, že pan Sobotka je zbabělec, bojí se a podobně. Ale protože mě nařkl, že mám opakované udání a dlouhodobou spolupráci s StB, budeme požadovat, a o to poprosím i Hrad, neboť mě vyslal do této funkce, aby byly tyto materiály otevřeny a zpřístupněny komukoliv.
Jenom mohu říci, že moje takzvaná spolupráce s ministerstvem vnitra byla vedena na bázi Jazzové sekce, kdy se každý koncert, každé setkání muselo povinně hlásit. Na to byl zvláštní formulář, tyto takzvané povolovačky jsou ještě kdekoliv k dispozici, kdy s námi jednali lidé, jejichž totožnost jsme neznali, protože všichni byli inspektory kultury. Tam všude jsou moje podpisy, stejně tak jako podpisy rybářů, sportovců a podobně. Taková byla povinnost. Jediné podpisy, které jsou moje, jsou na povolovačkách, že se smí hrát, že budou hrát na koncertech muzikanti, kteří mají kvalifikaci atd. To je všechno. Pakliže se zmíněné dokumenty otevřou, budu jedině rád.
Víte, já chtěl tyto moje zkušenosti zúročit právě v Etické komisi.
Jací lidé, podle vašeho názoru, pracují v Ústavu pro studium totalitních režimů?
Tam jsou lidé, kteří jsou mnohdy příliš mladí a kteří jsou zmanipulováni lživou historiografií, která tady vznikla po roce 1989. V současnosti totiž existuje záměrné historické vakuum, kdy se nelže, ale vynechává se. Na tomto vynechávání už zase žijí další generace, a tak to jde dál. V Etické komisi jsem měl být já ten pamětník a v tom je to moje nebezpečí. Protože oni tu dobu nezažili, ale já u těch věcí bohužel, či bohudík, byl, a to od 21. 8. 1968 kontinuálně až do dnešních dnů. A mohu svědčit, že to bylo tak, nebo jinak. Kvůli historii. Ne kvůli mstě. Jen vím, že lidé v ÚSTR jsou mnohdy nekvalifikovaní, třeba i ne svou vinou. A navíc tam hraje současná politika, bohužel, také svoji roli. Nezastírejme si, jaká je skutečnost - že se všechno toto děje kvůli Miloši Zemanovi.
Jak to myslíte?
Pokud bych nebyl zemanovec, tak bych tady měl možná dotace na Jazzovou sekci a neměl bych žádné problémy. Ona nenávist vůči panu prezidentovi a vrchnímu veliteli branné moci je velká. V ÚSTR by prostě nebyli nadšeni z toho, když by v Etické komisi, která má kontrolovat jejich práci, byl nějaký zemanovec, notabene pamětník a účastník toho, z čeho oni jsou dnes živi!
Před lety zakazovaný písničkář Pepa Nos vám vyjádřil na Facebooku podporu. Ale i mnozí další. Všimli si lidé již toho, že je mediálně možné zmanipulovat vše?
Domnívám se, že ano. A jsou citliví na to, když začíná opět mediální hon na člověka. Považuji to za pokrok, pokud se začalo uvažovat v tomto duchu. Proto je třeba historii pořád připomínat. Ne se mstít, ale připomínat, jak to bylo. Víte, já v pondělí dostal třeba děkovný dopis od Lubomíra Štrougala, který historii dobře zná.
Opravdu?
Ano, přál mi k narozeninám a to mě potěší, bez ohledu na to, že on byl tehdy na druhé straně barikády. Měl nejenom ekonomické výsledky, ale výsledky i v rámci bezpečnostní politiky. Protože i kázeň, jaká byla u StB a ve vězeňství, byť by to bylo popisováno jako horory, tak bylo všechno podle předpisu. Já si mohu stěžovat na některé věci, které se udály ve vězení. Ale vždy jsem si je zapříčinil sám.
Rozhovor natáčíme v úterý, šest hodin poté, co se premiér Bohuslav Sobotka postavil proti prezidentu republiky. Stále vám vyzvání telefon.
Sám to vidíte a slyšíte. Od té doby jsem měl nejméně třicet telefonátů, žádostí a všeho ostatního. Je to vlastně jakási štvanice, kdo dříve, kdo rychleji. Ošklivých článků proti mé osobě z roku 2000 mám plno a říkám si dnes, kde ti lidé, ti novináři vlastně dneska jsou a co dělají? Hrozná je neznalost. Čestmír Císař mi vyprávěl, jak u jednoho výslechu na ÚSTR se ho zapisovatelka ptala, zdali se ve slově Dubček píše písmeno p a nebo b. To je ta současná kvalifikovanost…
Vraťme se zpátky k Hutkovi. Co si myslíte třeba o jeho tehdejším vycestování do ciziny?
Písničkář Hutka je křiklavý případ. On moc dobře ví, jak tehdy z Československa vycestoval, proč vycestoval a kdo mu vystavil cestovní pas. Zná jména důstojníků StB. Víte, vystavit pas v té době, to prošlo skutečně různými patry různých kanceláří. To nebylo z ruky do ruky. O tom existuje obrovská agenda pro každého člověka, zejména v té době. Hutka musel získat navíc výjezdní doložku a devizový příslib. To byly další úřady. O tom, že Hutka vycestuje, věděl tehdy kdokoliv, naprosto bez problémů.
Například i tehdejší disident Jiří Dienstbier starší, který tehdy pomáhal Hutkovi stěhovat jeho věci do auta. Samotný Hutka to zmínil v jednom rozhovoru.
No vidíte! Je docela možné, že je dnes Hutka vydíratelný, neboť se předpokládalo, že třeba, možná, snad, bude takzvaným spícím agentem. Pak se situace samozřejmě, po jeho návratu po roce 1989, změnila. Je mi Hutky velice líto, ale vždyť jemu tady za »totáče« vyšly dvě desky. Vandrovali hudci a Stůj, břízo zelená. Plus několik singlů.
Proč Hutka neřekne jména důstojníků StB, kteří ho zpracovávali? Vždyť ta jména těch lidí má všechna ve svém spise. Vždyť každý ten spis měl hlavičku, kde byla perfektní dokumentace. Čili, kdo podává hlášení, odkud je zdroj, číslo jednací, časy, místo, utajený styk nebo neutajený. Teprve pod tímto byla určitá legenda.
I kdyby nějaká informace pocházela ode mne, tak mohla být z telefonu, kdy mi někdo tu informaci volal. To znamená, mně často volali z americké ambasády, zvali mě na různé kulturní akce a podobně. Tohle všechno otevřeme, zájem je velký a lidé jsou již dnes obezřetnější, když se začíná chystat mediální hon. Vždyť je to zrovna rok, kdy po mediální štvanici zemřel filozof a europoslanec Miloslav Ransdorf. Lidé si pamatují ten nechutný hyenismus a již se nenechají tak snadno zmanipulovat jako dříve.
Máte podezření, že v kauze kolem vaší osoby vznikají nové pseudoinformace?
Jistě. Jedna z nich se objevila i v dokumentu, který se týká právě pana Hutky. Ale já nebudu nyní zveřejňovat jaká. Počkám si, jestli pan Hutka přijde na to, kde je ona totální chyba, kterou by profesionál nikdy neudělal. Leda ten současný.
www.halonoviny.cz, Radovan RYBÁK, 26. 1. 2017