Obvodní soud pro Prahu 2 Francouzská 19/808 120 00 Praha 2 K č.j. 42 C 43/2017 k rukám Mgr. Martiny Weissové předsedkyně senátu Plzeň, 19. 6. 2018 naše značka: 32/17/S/F Žalobce: Karel Srp, nar. 18. 1. 1937, Ostrovská 482/42, Praha 6 právně zast.: Adamem Černým, advokátem AK se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 Žalovaný: Jaroslav Hutka, nar. 21. 4. 1947, bytem Dittrichova 337/9, Praha právně zast.: JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem AK Svejkovský, Kabelková, Šlauf a spol., Kamenická 2378/1, 301 00 Plzeň - o ochranu osobnosti Replika žalovaného k vyjádření žalobce I. Po seznámení s replikou žalobce ze dne 3. 1. 2018 podává žalovaný vyjádření ke skutečnostem v ní uvedeným. Žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce v předmětné replice jsou pro něj nepřípustná a nemůže se s nimi v žádném rozsahu ztotožnit, k čemuž níže uvádí podrobné vysvětlení a navrhuje důkazy. II. Žalovaný již od svého mládí byl hlasitým bojovníkem za ideje svobody a demokracie. Žalovaný vyvíjel v předlistopadovém období snahy o demokratizaci státu, ačkoliv v jeho životě měly tyto snahy velice výrazné negativní dopady, které nenávratně ovlivnily život žalovaného i jeho rodiny, mimo jiné, když žalovaný byl nucen opustit vlast. Tyto skutečnosti jsou v české společnosti notorietami a též již byly ve vyjádření žalovaného uvedeny. Přes mnohé překážky však žalovaný na svoji vlast nezanevřel, a – nikoli jako mnozí ostatní – nepodlehl tlaku minulého režimu a svých idejí se nevzdal. V jejich šíření pomocí písňových i jiných textů, tedy pomocí umění, které je mu po celou dobu jeho aktivního občanského života sdělovacím prostředkem, pokračuje dodnes. I v dnešní době pak žalovaný nachází oblasti společenského dění, na které je nutno upozorňovat, a to také žalovaný činí. Z hlediska nejen svého hlubokého vnitřního přesvědčení i prožitého osobního příběhu považuje žalovaný tuto činnost za svou povinnost a zodpovědnost. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že díky neutuchajícím snahám o demokratizaci vlasti je žalovaný vnímán široce jako morální autorita. To ostatně bylo zřejmé již minulému režimu, který proto měl eminentní zájem na jakémsi „odstranění“ žalovaného donucením k emigraci. Umělci jsou po celou dobu historie lidstva veřejností považováni také za pomyslné „hlídací psy“ státu, společnosti a dění. Je zcela samozřejmé, obvyklé a žádoucí, aby se právě umělci angažovali ve veřejném dění, informovali o něm veřejnost pomocí uměleckých prostředků, upozorňovali na různé okolnosti, dávali veřejnosti podněty k zamyšlení. Není třeba připomínat mnoho historických příkladů, pocházejících z téměř všech nám známých epoch lidstva, které dokládají významnou společenskou roli umělců takových, jakým je právě i žalovaný. V tomto kontextu je třeba též zdůraznit, že umělecké prostředky sdělování jsou obecně vnímány a přijímány i ve více barvitých polohách, než je tomu např. v médiích, vědecké literatuře apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, a skutečnost, že žalovaný nesdělil o žalobci žádná nepravdivá tvrzení, jeho jednání rozhodně není s to naplnit znaky porušení osobnostních práv žalobce. Důkazy: Agenturní spis žalovaného – přepisy písní a proslovů - (složka 808320-MV – krycí jméno Šafrán, Vladimír Merta, osobní spis – záznam 0039-1 - záznam od pramene Hudebník Svazek 677997 MV-2-10 – záznam 0003-1 – udání od Hudebníka na J.Hutku Svazek 677997 – MV-04-010 – záznam 0024-1 -udání od Hudebníka na J.Hutku Záznam 0048-1 – udání od Hudebníka na J.Hutku III. Žalovaný je nucen ohradit se proti tvrzením, že jeho vyjádření jsou lživá. Podle ustanovení § 3 písm. i) zákona č. 107/2002 Sb., je osobou evidovanou jako spolupracovník bezpečnostní složky osoba, o které byl kdykoliv v období od 25. února 1948 do 15. února 1990 příslušnou bezpečnostní složkou evidován svazek v kategoriích rezident, agent, informátor, držitel propůjčeného bytu anebo držitel konspiračního bytu. Žalovaný svá tvrzení o spolupráci žalobce zakládá na skutečnostech, které jsou patrny z archivních spisů zveřejněných po roce 2007. Z těchto archiválií lze spolehlivě vyvodit a dokázat spolupráci žalobce s StB. Rozsudkem vydaným o sedm let dříve (před zveřejněním archivních spisů) nebyla uznána spolupráce žalobce s StB právě a pouze proto, že archiválie v té době dostupné nebyly dostačující k dokázání opaku, jak vyplývá ze samotného rozsudku. V dnešní době však díky těmto přístupným zdrojům archivních informací zcela jiná výchozí situace. Žalovaného se osobně opakovaně dotýkala aktivita žalobce coby spolupracovníka StB. Žalobce byl mezi roky 1976 až 1979 evidován bezpečnostními složkami jako důvěrník pod krycím jménem Hudebník. Dne 7. 9. 1976 bylo do „Vyhodnocení spolupráce s D Hudebník“ zapsáno, že žalobce „byl získán ke spolupráci s orgány StB na základě dobrovolnosti“. Ač ze zákonného hlediska není možno považovat důvěrníka StB za spolupracovníka StB ve formálním slova smyslu, je již v tomto okamžiku patrný jakýsi morální úhybek ze strany žalobce, kdy posléze neváhal být pro StB pramenem informací nejen o žalovaném, ale též o ostatních lidech z jeho okolí, kteří mu důvěřovali. Během tohoto období žalobce například již v září roku 1976 přinesl StB o žalovaném informace o jeho aktivitách, k jejichž získání využil svého tehdejšího pracovního postavení, když se nic netušícího žalovaného ptal na jeho činnost. Při rozhovoru s žalovaným tak například záměrně pokládal dotazy směřující k možné dvojsmyslnosti textů žalovaného, pouze proto, aby následně odpovědi žalovaného mohl sdělit StB. V červnu následujícího roku pak žalobce StB sděloval, že žalovaný je „příliš oblíben“ a proto je cenzura jeho činnosti přijímána nelibě. V září roku 1977 pak například žalobce uváděl, že mezi jeho přáteli je velký zájem o dění kolem žalovaného. Zvláště zarážející z dnešního hlediska je pak v posledním jmenovaném dokumentu použití slovního spojení „pramenových přátel“, kdy ani sám žalobce se tedy netajil tím, že poskytuje záměrně informace sdělené mu s důvěrou jeho přátel, a to vše pouze pro vlastní prospěch. Na základě více než tři roky trvající „uspokojivé“ spolupráce žalobce v pozici důvěrníka byl dne 22. 4. 1979 podán Návrh na získání ke spolupráci, v němž byl popsán záměr převést žalobce do pozice agenta. Žalobce následně dle zápisu por. Jaroslava Maryška slib o spolupráci „bez výhrad podepsal“ a stal se tak tajným spolupracovníkem – agentem StB. Mimo svazku žalobce lze důkazy o činnosti žalobce v pozici agenta StB najít např. v agenturním spise Vladimíra Merty, kdy v roce 1979 byl vložen záznam o informaci od pramene – agenta Hudebníka, tj. žalobce. Činnost žalobce coby agenta StB následně pokračovala po dobu více než dvou let. Mezi roky 1976 a 1982 bylo s žalobcem, ať již nejprve v pozici důvěrníka, tak poté v pozici agenta, StB uskutečněno 151 (!) schůzek. Žalobce záměrně zcela popírá, zamlčuje a ignoruje těchto šest let vědomé a dobrovolné spolupráce s StB, během nichž svou činností ublížil mnoha lidem, které sám označoval za „přátele“, a zdůrazňuje pouze následné dění, během něhož došlo mezi ním a StB k rozkolu. Tento rozkol popisuje mj. „Vyhodnocení spolupráce“ ze 13. 7. 1982 . Z něho je patrné, že spolupráce již nevynášela žalobci takový osobní užitek, jaký očekával, a proto se počal ke spolupráci stavět chladněji. Nelze však tímto nijak zmírnit či umazat fakt, že svou činností v předchozích několika letech se skutečně dopouštěl tajné spolupráce s StB. Z výše uvedeného zcela jasně vyplývá, že tvrzení žalovaného o spolupráci žalobce s StB se zakládají na pravdě. Důkazy: Svazek žalobce (konkrétně vyznačeno v pozn. pod čarou) Agenturní spis žalovaného (konkrétně vyznačeno v pozn. pod čarou) Agenturní spis Vladimíra Merty (konkrétně vyznačeno v pozn. pod čarou) Složka 749669 MV – svazek Karel Srp – Hudebník, záznam 0016-1, s Hudebníkem je udržován pravidelný kontakt, jako s Důvěrníkem. Složka 724042 MV-2-2 – udání od Hudebníka Záznam 0048-1 – udání od Hudebníka na J.Hutku složka 677997 – MV-0610 – záznam 0022 – udání od Hudebníka na J.Hutku IV. Žalovaný veřejně do sdělovacích prostředků i ve vyjádření k žalobě uvedl, že si je vědom morální obtížnosti situací, do nichž se lidé pod tlakem minulého režimu dostávali, a proto má i pochopení pro osoby, které pochybení v minulosti přiznají a učiní omluvu, jakési pokání. Ze strany žalobce však není zřejmá žádná lítost nad výše uvedenými několika roky, během nichž vědomě a dobrovolně škodil svému blízkému okolí. Žalobce pouze ve snaze uchránit jakýsi svůj zdánlivý obraz zatajuje mnohé události ze své minulosti, a dalšími manipuluje. Za dobrovolné a vědomé poskytování informací StB se žalobce nikdy neomluvil. V. To zcela logicky vzbuzuje dojem, že ve své činnosti žalobce „pokračuje“, při nejmenším pak s ní stále vnitřně a ideově souzní. V duchu tohoto kontextu tedy žalovaný v rozhovoru pro internetový server www.forum24.cz metaforicky uvedl, že žalobce coby „informační kanál“ StB zůstane takovým „informačním kanálem“, neboť se od své minulosti, kdy aktivně informace poskytoval, nikdy nedistancoval. V tom, že se i přesto žalobce pokouší vstupovat do veřejného dění, spatřuje žalovaný frustrující skutečnost, že žalobce, bývalý agent – tedy onen „informační kanál“ StB, zůstane aktivní navždy, a to velice pravděpodobně se stejným jednáním a stejnými zájmy jako během minulého režimu. VI. O žalobci Ústav pro studium totalitních režimů vydal posudek. Z tohoto posudku z 23. 4. 2018 je patrné, že žalobce byl členem KSČ od roku 1965, ze strany byl v roce 1970 pro údajnou pasivitu vyloučen. Od roku 1971 spoluzakládal Jazzovou sekci Svazu hudebníků ČSR, jejímž byl předsedou od 1981. Z této Jazzové sekce se podařilo v sedmdesátých a osmdesátých letech vybudovat rozsáhlou kulturní a společenskou organizace sdružující široké spektrum umělců. Aktivity, kromě pořádání hudebních akci, spočívaly i v publikační, přednáškové a výstavní činnosti. Zaštiťovala i umělce, kteří by samostatně vystupovat či vystavovat nemohli. Komunistický režim se snažil několikrát zrušit Jazzovou sekci, oficiální zánik se datuje k 22. 10. 1984. Od té doby pokračuje v činnosti neoficiálně. I v rámci postihů za činnost v Jazzové sekci bylo proti vedení Jazzové sekce zahájeno trestní stíhání a v roce 1987, včetně Karla Srpa, tedy žalobce, byly tehdy obžalovaní uznáni vinnými ze spáchání trestního činu nedovoleného podnikání. V rámci toho byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců. Po propuštění z vězení navázal Karel Srp na činnost Jazzové sekce založením kulturní organizace Artforumu, přihlásil se svým podpisem k Manifestu Hnutí za občanskou svobodu, požadující mimo jiné nastolení pluralitní demokracie, svobodu podnikání či ochranu životního prostředí. Potud tedy činnost Karla Srpa, žalobce, je činností směřující k nastolení demokratického pořádku v Československu, pokud by však v průběhu let minulých nenavázal spolupráci s StB. Již v lednu 1976 byl žalobce získán ke spolupráci k StB, a zaregistrován ve svazku reg.č.25280 v kategorii „důvěrník“ pod krycím jménem „hudebník“. Podával informace, a byl tedy kanálem pro StB, o činnosti zastupitelského úřadu USA, neboť jako výjezdová osoba byl ve styku s cizinci. Jelikož informace o něj byly okrajového charakteru, byl jako člen vedení Jazzové sekce převeden na získávání poznatků z prostředí tzv. volné mládeže, amatérských hudebních skupin a jejich příznivců. O aktivitě při udavačství a obstarávání informací svědčí i počet schůzek od 13. 9. 1976 do dubna 1979 – to je 96, na jejichž základě bylo zpracováno 71 zpráv vyhodnocených jako pravdivé a nezkreslené. Od roku 1979 byl převeden z kategorie „důvěrník“ do kategorie „agent“. Dostal již konkrétní úkoly od StB k osobám jmenovaným ve zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů, i v záznamech. Za tři roky s ním bylo uskutečněno 151 schůzek, z toho bylo zpracováno 299 zpráv. Ke spolupráci s StB se zavázal dobrovolně. Teprve od července 1982 spolupráce s ním ze strany StB byla ukončena. Ze shora uvedeného vyplývá, že i v pozici „důvěrník“ i v pozici „agent“ byl žalobce velmi aktivním a velmi cenným „kanálem“ pro StB. O to je podivnější, že právě za tuto část své minulosti se nejen neomluvil, ale tuto i ve svých aktivitách po roce 1989 naprosto pomíjí, vytrhuje z kontextu pouze své působení v rámci Jazzové sekce (což mu ovšem napomáhalo i v tom, aby byl výrazným a cenným spolupracovníkem StB). Jakékoliv jeho posuny ve veřejném a politickém či společenském životě po roce 1989 je nutné vyhodnocovat vždy v kontextu s celou jeho minulostí. Není možné, aby takový člověk byl navrhován kýmkoliv do funkcí v Etické komisi, která má za úkol mimo jiné vybírat a oceňovat účastníky odboje a odporu proti komunismu. Je absurditou doby (resp. i navrhovatele), že prezident této republiky navrhl jmenovat jako člena Etické komise agenta StB. A je absurditou doby, že tento agent StB se proti ohrazení se umělce, který má konkrétní informace a musí je sdělit veřejnosti, brání tak, že tohoto pomlouvá, podává žaloby na ochranu své osobnosti. Pakliže ve svém vyjádření k soudu volá žalobce prostřednictvím svého právního zástupce po konkrétní argumentaci, je uváděno shora, co bylo důvodem, resp. i obsahem výroků žalovaného na adresu žalobce, mimo jiné i proto, že i o něm, o dalších zpěvácích a osobách pronásledovaných komunistickým režimem donášel jak v pozici „důvěrník“, tak v pozici „agent“ na StB (četnost schůzek a četnost vyhodnocených zpráv za období 1976 až 1982). Důkazy: zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů – Karel Srp – přehled o činnosti a překážkách podle zákona č. 262/2011 Sb. z 23. 4. 2018 VII. Pro shora uvedené se navrhuje vynesení tohoto r o z s u d k u : I. Žaloba na ochranu osobnosti se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Jaroslav Hutka vz. JUDr. Jaroslav Svejkovský