Obvodní soud pro Prahu 2 Francouzská 19/808 120 00 Praha 2 K č.j. 42 C 43/2017 k rukám Mgr. Martiny Weissové předsedkyně senátu Plzeň, 19. 9. 2017 naše značka: 32/17/S/F Žalobce: Karel Srp, nar. 18. 1. 1937, Ostrovská 482/42, Praha 6 právně zast.: Adamem Černým, advokátem AK se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 Žalovaný: Jaroslav Hutka, nar. 21. 4. 1947, bytem Dittrichova 337/9, Praha právně zast.: JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem AK Svejkovský, Kabelková, Šlauf a spol., Kamenická 2378/1, 301 00 Plzeň - o ochranu osobnosti Vyjádření žalovaného k žalobě I. U Obvodního soudu pro Prahu 2 podal žalobce žalobu, ve které se domáhá vynesení rozsudku, jímž by byl žalovaný uznán povinným jednak odstranit z osobního profilu specifikovaného v petitu I žaloby příspěvek uveřejněný dne 19. 1. 2017, dále podle petitu II uznán povinným zdržet se jakéhokoliv dalšího šíření nepravdivých informací o spolupráci žalobce s StB a podle petitu III zveřejnit písemnou omluvu v textu tam uvedeném, a pod IV a V v tam uvedených zpravodajských portálech zveřejnit omluvu. Žalovaný se prostřednictvím svého plnou mocí vykázaného právního zástupce k podané žalobě takto vyjadřuje: II. S ohledem na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 žalovaný uvádí, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to z těchto důvodů: Skutkový základ sporu se zabývá tím, že žalobce je veřejně známou osobností, byl údajně disidentem, jehož činnost směřovala proti tehdejší totalitní moci. Žalobce váhu své osobnosti staví na tom, že jako funkcionář kulturního spolku Jazzová sekce byl předmětem zájmu tehdejšího totalitního režimu, který vyústil až v jeho odsouzení v roce 1986 k trestu odnětí svobody na 16 měsíců. Po roce 1989 byl vyznamenám medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury, dále argumentuje rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 37 117/99, podle kterého byl neoprávněně evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, čímž považuje otázku jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností za objasněnou a vyřešenou v tom smyslu, že s touto neměl vědomě spolupracovat. A dále pak odkazuje na pokusy současného prezidenta jmenovat jej členem Etické komise. Proti tomu staví údaje uveřejněné na sociální síti facebook žalovaným, které jsou právě reakcí na pokusy prezidenta jmenovat žalobce do uvedené komise, které naopak vyhodnocují osobu žalobce jako udavače, který spolupracoval se Státní bezpečností. Proti těmto výrokům se v článku III žalobce ohrazuje, považuje je za nepravdivé a dehonestující. Bude předmětem řízení dokazovat, že výroky: - „No to je výborné, mám ve svém estébáckém spise od Karla Srpa na sebe čtyři udání.“; - „StB o mně neměla moc informací, on jim je pečlivě doplnil.“; - „...náš nepředvídatelný prezident, závislý na návykových látkách, určí na rozhodování o hrdinech člověka, který hrdinou nebyl. Udavač bude měřit pravost charakteru ostatních lidí..“; - „Karel Srp to zatlouká a ohání se rozsudkem soudu.“; - „Vyhnout se tomu nemůžeme, kanál zůstane kanálem a vždy bude aktivní... Pokud se nebudeme bránit, tak ti zmetkové zaberou zase všechna naše pole a život se stane peklem“. V tom kontextu se pak musí posoudit i samotný žalobní návrh. III. Žalovaný je veřejně známou osobou, disidentem, signatářem Charty 77, který byl pronásledovaný totalitním režimem, byl donucen opustit vlast a do revoluce 1989 žil v emigraci. Žalovaný je morální autoritou, která má nejen právo, ale zejména povinnost vyjadřovat se k takovým závažným skutečnostem naší společnosti, jakými jsou právě kroky současného prezidenta ve vztahu k obsazování tak výrazných společenských funkcích, jako je Etická komise České republiky. Tato komise má přesný název „Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu“. Skládá se z devíti členů, po dvou z nich volí a odvolává poslanecká sněmovna, senát, vláda a Rada ústavu pro studium totalitních režimů. Jednoho člena jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu etické komise volí a odvolává vláda z členů volených vládou. Mezi členy Etické komise jsou tak výrazné osobnosti současnosti, které v minulosti byly symbolem boje proti totalitnímu režimu a osobnosti s výraznými morálními kvalitami, např. paní Ludmila Rakušanová, pan doc. Petr Pithart, pan prof. Jan Sokol a další. Etická komise už podle názvu má vybírat a oceňovat účastníky odboje a odporu proti komunismu. Ve vztahu k žalobci je pravdou, že prezident Miloš Zeman tohoto navrhl jmenovat jako člena Etické komise, předseda vlády Bohuslav Sobotka návrh prezidenta na kontrasignaci jmenování žalobce návrhu nevyhověl. Učinil tak 24. 1. 2017, a to proto, že žalobce nesplňuje zákonné předpoklady pro členství v Etické komisi. Těmito předpoklady podle zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu (z. č. 262/2011 Sb.) jsou podle § 7 odst. 3 svéprávnost, spolehlivost a bezúhonnost. Za spolehlivého nelze pro účely tohoto zákona považovat toho, kdo svým jednáním v době nesvobody zavdal důvod pochybovat o řádném výkonu funkce člena Komise, zejména o jeho nezávislosti nebo nestrannosti při výkonu funkce člena Komise. IV. Je otázkou, zda výroky žalovaného podstatnou měrou přispěly k tomu, že žalobce nebyl jmenován do Etické komise. Nicméně tyto výroky žalovaného jsou založeny na zjištěních, které žalovaný má, a které byl povinen zveřejnit právě pro to, že osoba žalobce pro níže uvedené nemůže být členem Etické komise právě pro nesplnění podmínek podle § 7 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb. Je samozřejmě věcí předsedy vlády, jaké odůvodnění poskytne svému nesouhlasu při požadavku na kontrasignaci návrhu od prezidenta. Je však povinností výrazných osobností se schopností na základě zjištěných skutečností informovat veřejnost o nespolehlivosti osob navržených prezidentem do Etické komise. K pravdivosti údajů sdělených žalovaným na Příspěvku a v Rozhovoru I a Rozhovoru II.: V Rozhovoru pro Fórum 24 ze dne 22. 1. 2017 v rubrice svobodné fórum mimo jiné reaguje žalovaný na jmenování žalobce prezidentem za člena Etické komise. Mimo jiné uvádí, že: „Ta doba byla taková, jaká byla, a někteří lidé se dostali prostě do situace, kterou neustáli a k naší civilizaci patří pochopení, soucit a odpuštění. Ale ne automaticky. Kde není pokání, nemůže být ani odpuštění. A v tom bych přísný byl, jinak se všechno zpochybní. Pepa Štreichel se mi omluvil a stali jsme se znovu kamarádi. Karel Srp to zatlouká a ohání se rozsudkem soudu.“ V tomto kontextu je třeba hodnotit výroky, které jsou uvedeny v žalobě, a které žalobce považuje za útoky do sféry jeho osobnosti. Vyústění těchto výroků jsou i ty výroky, které jsou i uvedeny v žalobě - „Kanál zůstane kanálem a vždy bude aktivní. Jediná cesta je nenechat si to líbit. Pokud se nebudeme bránit, tak ti zmetkové zaberou zase všechna naše pole a život se stane peklem.“. Jednak se žalobce pro ochranu své osobnosti zaštituje rozsudkem Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze pod č.j. 37 C 117/1999 dne 13. 12. 2000 rozhodl tak, že se „určuje, že žalobce (i v tomto řízení žalobce) byl na základě osvědčení Ministerstva vnitra neoprávněně evidován jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 451/1991 Sb.“. Je třeba se však věnovat odůvodnění tohoto rozsudku, podle kterého je patrné, že nebylo možné ze znaleckého posudku z oboru grafologie provést zkoumání, které by odhalilo, zda není v oblasti podpisu gumováno, či není porušena povrchová struktura papíru atd. A soud uzavřel, že nelze objektivně odpovědět na otázky, zda na závazku je vlastnoruční podpis žalobce. V řízení byli vyslechnuti kromě žalobce i pracovníci StB, kteří měli o spolupráci žalobce s bývalou StB mít povědomí. Žalobce popřel podpis na vázacím aktu, svědci – bývalí pracovníci StB si nic nepamatovali. V tom smyslu pak soud (procesně správně) přenášel důkazní břemeno o spolupráci žalobce s StB na žalovaného (v tom řízení Ministerstvo vnitra). A protože ten neunesl důkazní břemeno (při vyhodnocení i znaleckého posudku a existence sporného materiálu pouze v mikrofiši s pořízení xerografické kopie, neboť znaleckým posudkem nelze odpovědět objektivně na otázku, zda na závazku je vlastnoruční podpis žalobce), soud jen z tohoto důvodu žalobě vyhověl. Je třeba připomenout, že rozsudek je vynesen dne 13. 12. 2000. Po roce 2007 při zveřejnění všech archivů, při umožnění vstupů do archivů, by už bylo možno prokázat ze spisů, že skutečně žalovaný udával ostatní hudebníky. Soud se však zabýval, a ani jinak nemohl, pouze vázacím aktem. Neoprávněná evidence ještě neznamená, že žalobce nebyl agent. Soud vyhodnocoval pouze vázací akt. I přes vynesený rozsudek je však z dalších důkazů patrné, že žalobce udával fakticky na mnoho lidí z hudební oblasti. Jedním z nich byl právě žalovaný. Je také pravdou, že při vynesení rozsudku nebyly uvolněny archivy, jako je tomu nyní, a proto ani žalovaný v tom řízení (Ministerstvo vnitra ČR) nemohl podat důkaz o udávání z jiných spisů. Dokument, který podle rozsudku v tomto řízení byl předložen znalci pro posouzení pravosti podpisu žalobce, je z 22. 5. 1979. Níže uvedená udání žalobce i na žalovaného jsou z roku 1976 a 1977. Žalovaný v tomto řízení nezpochybňuje rozsudek Městského soudu v Praze, nebyl ani účastníkem řízení. Zpochybňuje však spolehlivost, resp. potvrzuje, že žalobce je osobu nespolehlivou ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 451/1991 Sb. Žalobce byl členem KSČ, udával na ostatní hudebníky u StB. Pod slovem „Agent“ ve všech svých výrocích má žalovaný na mysli osobu, která spolupracovala s StB. Materiálními znaky, tedy svým chováním, dokládá i sám žalobce, že s StB spolupracoval a toto slovo obsahově naplnil. V té době pracoval žalobce ve vydavatelství Panton, a byl i pro své ambice být představitelem jazzové scény vhodným objektem pro navázání spolupráce i ze strany StB. To, že je hodnocen jako kanál apod., je proto, že neuvádí žalobce pravdu o tom, že byl v KSČ, a to do žádosti, kterou dává k Etické komisi, že za pochybení v době minulé se nejen neomluvil, ale tato pochybení i popírá a podobě. Hodnocení uvedené ve výrocích žalovaného je hodnocením činnosti žalobce za minulého režimu a relativizací i popíráním tohoto chování, které je dokazovatelné, v současné době. Žalovaný by se mohl cítit dotčen výroky, které o něm ve vztahu k emigraci uveřejňuje žalobce. Nebude však žádnou žalobu ani obranu zaměňovat s útokem, a to i proto, že člověk takových charakterových vlastností, jako je žalobce, rozhodně, byť evidentně nepravdivými údaji, nemůže dehonestovat žalovaného. Agenturní spisy žalovaného z archivu bezpečnostních složek svědčí o tom, že žalobce na žalovaného u StB udával. Svědci, a to níže uvedení, mohou také vypovědět o záznamech v agenturních spisech, o správném hodnocení žalobce žalovaným, i o tom, že sami byli udiveni vyznamenáním od prezidenta republiky apod. Ostatně důvod pro jmenování ze strany prezidenta žalobce do Etické komise, případně o jeho vyznamenání svědčí i výpověď i rozhovor samotného žalobce v některých tiskovinách, který tuto osobu (prezidenta) hodnotí jako dlouholetého přítele, jako osobu, která je důvěryhodná apod. A to rozhodně nemůže být důvodem samo o sobě pro jmenování žalobce prezidentem republiky do tak významné a morálně vysoké funkce, jako je člen Etické komise, navzdor tomu, že tato osoba (žalobce) je nespolehlivá a nesplňuje podmínky podle zákona. Důkazy: agenturní spis na žalovaného agenturní spis na Vladimíra Mertu výpověď žalovaného výpověď svědků: Vladimír Merta, Miroslav Vodrážka. rozhovory žalobce – Haló noviny z 7. 2. 2017 články – „Problém Karel Srp“ z 31. 1. 2017; článek Reflex.cz – „Udavač v bezvědomí, aneb Když Vám estébáci u soudu kryjí záda“ z 23. 2 2017; výroky žalobce v článku Parlamentní listy.cz „Karel Srp: Jebaný Sobotko, špatně skončíš“; článek Parlamentní listy.cz „Karel Srp podává žalobu: Nejsem žádný udavač, Hutka fantazíruje. A požaduji od něj toto...“ z 22. 2. 2017 Kulturní magazín Unijazz z 15. 3. 2017 – „Karel Srp a Unijazz“, V. Žalobce nezpochybňuje ani skutečnost, že žalovaný byl odsouzen za minulého režimu a vykonal trest odnětí svobody. Nicméně ze shora uvedených důvodů je patrné, že spolupracoval s StB a udával. Spolupráce není jen o tom, zda byl někdo oprávněně či neoprávněně evidován (a to ještě pod rozhodnutím, které je konstatováno shora), respektive zda se dokázalo, že podepsal zavazovací akt, ale o tom, že udával. Jestli proti tomu (udávání žalobcem) měl sám žalobce nebo někdo jiný nějaké výhody, nezmenšuje to, zda udával, a tedy s StB spolupracoval. To jsou právě ty „výhody“, o kterých se stále zmiňuje žalobce v rozhovorech, např. výhody pro Jazzovou sekci atd. Etická komise zamítla odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby byl označen za účastníka Třetího odboje. Žalobce je osobou veřejně známou, a to díky zejména i svému chování, ve kterém popírá aktivity vminulém režimu, to je členství vKSČ, spolupráci sStB, a také svým vztahem k současnému prezidentovi, resp. vztahem současného prezidenta k žalobci. Tento vztah vyjadřuje aroganci nejen vůči minulosti samotné, ale i ignoranci k zákonům této republiky (např. právě o způsobilosti být členem Etické komise). Jenom toto chování přivádí opět žalobce do centra pozornosti veřejnosti. A právě žalovaný, jako osoba veřejně známá, je povinen se k této aroganci kminulosti i ignoranci kzákonům vyjádřit. Žalovaný se nevyjadřuje expresivně, volí slova, která obsahem hodnotí to, co je předmětem řízení, co je předmětem i zájmu veřejnosti. Vyznamenání od takové hlavy státu, která na tuto stranu ignoruje zákon, není ani pro žalobce dobrým argumentem pro to, že by měl mít takové morální kvality, jaké popisuje ve svých článcích či v žalobě samotné. Důkazy: rozhodnutí Etické komise výpisy signatury agenturní spisy výpověď Dr. Petr Blažek (specialista na historii 20.století) - výpověď Radek Schovánek VI. Žalobce zaslal žalovanému dne 30. 1. 2017 výzvu k upuštění od neoprávněného zásahu do práv osobnosti a k odstranění závadného stavu. Zde žádal odstranit následky jím tvrzeného neoprávněného zásahu, a uveřejnění omluvy. Dne 24. 2. 2017 odpověděl právní zástupce žalovaného právnímu zástupci žalobce odmítnutím požadavků žalobce s tím, že skutečně žalobce je dáván do přímé spojitosti s StB a s tím, že se u tvrzení ve výrocích žalovaného nejednalo o nepravdivé údaje, a jsou pak užita slova, která svým obsahem popisují charakteristické rysy osobnosti žalobce. Ve smyslu ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, je chráněna zejména vážnost, čest a soukromí každého člověka. Ochrana je poskytnuta před neoprávněnými zásahy podle ustanovení § 82 citovaného občanského zákoníku. Do žádné ze shora uvedených sfér ochrany osobnosti však žalovaný neoprávněně nezasáhl. Žalovaný pouze popisuje, jaké vlastnosti má žalobce, pouze popisuje jeho chování, které dokazuje navrženými důkazy. V petitu požadované omluvy ohledně určení informací o spolupráci žalobce s StB jako nepravdivé, nemůže žalovaný naplnit, neboť informace týkající se spolupráce žalobce s StB jsou pravdivé. Byl udavačem, a byl také lhářem o své minulosti. Lež je správně nazvaná případným i překrucováním, fantazírováním i zakrýváním špatného svědomí. Důkazy: jako shora VII. Pro shora uvedené se navrhuje vynesení tohoto r o z s u d ku : I. Žaloba na ochranu osobnosti s žalobním návrhem uvedeným v článku I až V žaloby se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Jaroslav Hutka vz. JUDr. Jaroslav Svejkovský