Zemanova bezohlednost nezná hranic. Nezastaví se ani před propíráním osmdesátiletého pana Srpa. Havlův knihovník Žantovský je zhnusen
Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský je znechucen tím, jakou hru to zase prezident Zeman hraje se soudy, s politiky i s veřejností. Aby Miloš Zeman ukázal, jaký je nadsamec, nebojí se dokonce využít ani kauzu zakladatele Jazzové sekce Karla Srpa. Prezident přitom není žádný polobůh, který může dělat, co se mu zlíbí. Prezident sám nemůže prakticky nic, zdůrazňuje Žantovský.
Miloš Zeman si znovu a znovu dobírá média, soudy, občany, ombudsmanku či premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD). K dalšímu útoku zatroubil, když předseda vláda odmítl podepsat jmenování Karla Srpa do Etické komise hodnotící účastníky protikomunistického odboje. Zeman by Srpa rád v komisi viděl, vždyť založil Jazzovou sekci a ve vykonstruovaném procesu ho komunisté odsoudili k pobytu za mřížemi. Historici však poukazují také na jinou stránku Srpova života. Než založil Jazzovou sekci, celá léta donášel komunistické Státní bezpečnosti. Sluší se dodat, že Srp toto nařčení odmítl a soud v roce 2000 konstatoval, že se nepodařilo nade vší pochybnost prokázat, že Srp s StB spolupracoval, ale badatelé o Srpově spolupráci s StB nepochybují.
„Ponechme stranou útlocit, se kterým Miloš Zeman znovu – zajisté vědomě – otevřel cestu k veřejnému propírání nečernobílé minulosti osmdesátiletého muže. To, že prezident netrpí přemírou ohledů vůči seniorům, víme už z případu Brady,“ píše v komentáři pro server Echo24.cz znechuceně Žantovský.
Sobotka sice postupoval v souladu se zákonem, ale Miloš Zeman přesto počínání předsedy vlády označil za ubohost, což Žantovského roztrpčuje.
„Prezidenta ale rozlítilo asi nejvíc právě vědomí, že premiér svoje rozhodnutí ani zdůvodňovat nemusí. Prezident sice také nezdůvodňuje nejmenování profesorů, nepozvání na Hrad, neudílení již přislíbených vyznamenání, nejmenování navržených velvyslanců apod., jenže quod licet Jovi, non licet bovi,“ cituje Žantovský latinské rčení, v němž se praví, „co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“.
Žantovský proto Zemanovi doporučil, aby si přečetl ústavu, ve které jsou jasně vyjmenovány prezidentské pravomoci, které smí využívat zcela samostatně a ke kterým naopak potřebuje souhlas předsedy vlády. Prezident si podle Žantovského nesmí myslet, že je neomylný vládce, kterému ostatní lidé nesahají ani po kotníky. I on se prostě musí řídit ústavou.
„Prezident sám totiž nemůže prakticky nic. Celé čtyři roky se prezidentovi pomocí soustavného urážení, vyhrůžek, politického vydírání a intrik, zapírání a lhaní dařilo tuto skutečnost tajit, zamlžovat a vzbuzovat dojem mocného nadsamce, na jehož momentálním rozmaru závisí běh dějin. Lze jenom litovat, že premiér a celá současná vláda mu to neustálým ustupováním, chlácholením a kompromisy umožňovali a pochlapili se až tehdy, když poznali důsledky této politiky na vlastních preferencích. Nyní zástěrka spadla a král je nahý. Lepší pozdě než nikdy,“ uzavřel Žantovský.
Parlamentní listy, mp, 1. února 2017
17. 2. 2022