Srp podal na Hutku žalobu kvůli StB. Potrefené husy zatloukají, reaguje písničkář

Písničkáře Jaroslava Hutku čeká soud, žalobu na něj podal bývalý šéf Jazzové sekce Karel Srp. Žádá omluvu za to, že o něm písničkář v posledních týdnech na sociální síti Facebook opakovaně psal, jak na něj Srp donášel StB. Hutka na svém postoji trvá, od soudu čeká objasnění fungování StB.

Žalobu na ochranu osobnosti tento týden přijal Obvodní soud pro Prahu 2, Srpa zastupuje známý advokát Adam Černý. „Žalobce se domáhá odstranění příspěvku týkajícího se žalobce z osobního profilu pod názvem Jaroslav Hutka, a to včetně všech odkazů na něj. Současně žádá písemnou omluvu a požaduje, aby se žalovaný zdržel jakéhokoliv dalšího šíření nepravdivých informací o spolupráci žalobce s STB,“ přiblížila podrobnosti žaloby pro server Lidovky.cz mluvčí soudu Marcela Pröllerová.
Písničkář považuje kauzu za absurdní. Podle něj by naopak bylo na místě, aby se Srp omluvil jemu. „Je to poněkud absurdní, že člověk, o kterém jsem důvodně přesvědčen, že o mně podával informace StB, po mně chce omluvu. Je to cosi, o čem by snad šlo i říct: to se mi snad zdá. Omluvit by se měl on,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Jaroslav Hutka.

Je pro vás podání žaloby překvapivé?
Bylo by to překvapivé před několika lety, teď to zvláštně zapadá do celkové atmosféry zpochybnění úplně všeho, kdy dezinformace, hoaxy a často úplné pitomosti se stávají mozaikou, ze které si sestavujeme skutečnost a ztrácíme možnost rozlišovat pravdu od lži a slušnost od neomalenosti.

Jak si ze svého pohledu vysvětlujete motivaci pana Srpa, že vás chce postavit před soud?
Já do něj nevidím, ale nějak si představuji, že by se možná mohl stydět za vše, co o něm spisy vypráví, a chce to ze sebe setřepat a našel si k tomu poněkud nevhodnou cestu.

Žalobě předcházela výzva jeho advokáta, že svými výroky o údajné spolupráce pana Srpa s StB zasahujete do jeho osobnostních práv. Proč jste na ni nereagoval a dál jste se k tématu na sociálních sítích vyjadřoval?
To je divná otázka. Jakákoliv předžalobní výzva přece není umlčení pocitů, myšlenek a názorů. Naopak může člověka postavit do situace, kdy má potřebu se vyjádřit více a bránit se nátlaku, který taková výzva vytváří. A tohle není osobní věc mezi mnou a panem Srpem, ale věc obecného zájmu a neukončené společenské diskuze. A řešení závažnější otázky, jestli tajné estébácké spisy mají nějaký obsah, nebo je to hromada zfalšovaných hloupostí, které si policejní aparát dělal bez jakékoliv kontroly, jen aby vykazoval nějakou činnost, v takové té činnosti vykopat díru a zase ji zahrabat a tak desetiletí dokola. K tomu se už musí vyjádřit znalci a udělat v tom i veřejnosti jasno.

A donutí vás nyní žaloba, abyste zůstal zdrženlivý a spekulací o spolupráci Karla Srpa s StB zanechal?
Spekulací na základě policejních záznamů, které mám na ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režímů, pozn. aut.) potvrzeny, že jsou pravé? Tomu se snad spekulace neříká.

Až začne soud, jak budete argumentovat? Důkazní břemeno leží na vás.
To ještě nevím, protože neznám žalobu, nebyla mi žádným způsobem doručena a do 21. března zůstávám v poněkud vzdálené cizině (písničkář pobývá v Indii, pozn. aut.). Takže to všechno rozhodnu se svým advokátem až po návratu domů.

Jste třeba připravený pozvat jako svědka badatele Miroslava Vodrážku, který údajnou spolupráci pana Srpa s Stb zachytil v několika dokumentech?
Samozřejmě všichni svědci, kteří jsou dobře obeznámeni s problematikou, budou zváni, protože to celé je zároveň otázka velké politické i společenské závažnosti.

Pan Srp se hájí tím, že o jeho neoprávněné evidenci v archivech StB rozhodl pravomocně soud. To pro vás není dostatečně silný argument, že Srp agentem StB nebyl?
K tomu se bude muset vyjádřit někdo, kdo tomu rozumí. Já mám pouze osobní zkušenost a ani nevím, z čeho soud při svém rozhodování vycházel. Žádný soud ale není neomylný bůh, to víme nakonec i z mnoha nespravedlivých rozsudků smrti. V lidském světě je omyl možný všude, ale posoudit to musí lidé, kteří tomu rozumí. Já jsem v sobě přesvědčen, že se soud zmýlil, ale to je jen přesvědčení a to trestné není. Možné je všechno.

Srp údajnou spolupráci s StB vyvrací také tím, že byl politickým vězněm. V rámci procesu s Jazzovou sekcí v roce 1986 ho režim na 16 měsíců posadil do vězení. Jak si tento rozpor vysvětlujete, to by přece režim byl proti svému vlastnímu člověku, ne?
To je spíš otázka pro psychologa nebo pro psychiatra, ale v lidských osudech a jednáních je také možné téměř všechno. A to, že policie přestane věřit svým informátorům a mstí se jim, není tak neobvyklé.

Přemýšlel jste někdy, jaký měl pan Srp důvod být agentem StB, co tím sledoval?
To já, pane, nevím. To je širší otázka, která překračuje i hranice Česka i hranice našeho času. Určitě budou na to téma sepsány kvalitní studie, ale já je neznám. Tahle otázka mě nikdy moc nezajímala. Mě spíš zajímali hrdinové než čurdové nebo sabinové.

Vy jste se vyjádřil, že jste si řadu údajných udání Karla Srpa na svou osobu přečetl. Co měla tato hlášení společného, čeho se týkala?
Týkala se toho, co si myslím, co říkám, co chystám a co o mně říkají jiní. Společný jsem tam byl já.

Plynuly pro vás z údajných udání pana Srpa na vás nějaké nepříjemnosti, skončil jste kvůli nim třeba na výslechu u StB nebo něco podobného?
Mám vážné podezření, že jedna taková informace vedla ke skartaci už hotové a vyrobené desky Šafrán. Ale teď se už dostáváme na pole neprokazatelnosti, takže nemůžu samozřejmě říct a prokázat přesně a přesvědčivě, čím mě pan Srp uškodil. Dal StB informace, které před tím neměla, plyne ze spisu, to je samo o sobě dost vážné, ale ruku mi kvůli němu neusekli a ucho neutrhli, jestli chcete hmatatelné důkazy. Prokazování je i v přehledné kriminální situaci složité, o to složitější ve světě politické policie, kdy je všechno přísně tajné a estébáci s vámi spolupracovat nebudou a potrefené husy budou pouze zatloukat.

Zmíněná udání na vás dal v těch hlášeních do pusy Srpovi důstojník StB, takhle to alespoň pan Srp vysvětluje. Vy jeho verzi nevěříte?
Jako že by estébáci potřebovali přede mnou hrát divadlo a snažili se mezi mne a Srpa zaset semeno nedůvěry? Za to jsme jim ani jeden nestáli a oni z principu žádné informace nepouštěli, pouze sbírali. Činnost StB nebyl žádný tajuplný seriál, oni byli komunistickou policií a já byl muž k likvidaci a ne k nějakým tajuplným hrám.

Podle Srpa jste to byl naopak vy, kdo jste díky kontaktům s StB mohl vycestovat. Co na to říkáte, mohl byste okolnosti své nucené emigrace ve stručnosti popsat?
Tím už se léta zabývá ÚDV (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pozn. aut.), jmenuje se to akce Asanace a pan Srp buď záměrně lže, nebo vůbec neví, o čem mluví. Jeho představa, že jsem měl pas, doložku a příslib, je jakýsi zoufalý, fantazírující nápad. Pas jsem v bolševismu nikdy neměl, stěhoval jsem se už bez občanství, takže jsem měl jen obyčejný papír bez ochranných znaků potištěný jen z jedné strany, kde bylo psáno, že jsem neznámého občanství, odcházím „na trvalo dní“ a ani tam nebylo napsáno kam. U prokurátora ležel vypracovaný trestní spis na paragraf nedovolené podnikání většího rozsahu a já dostal volbu buď proces připustit, nebo se vystěhovat, ale to je celkem známo, a popisuji to též v knize Cesta do království, kterou vydalo vydavatelství Galén. Vyměnit jsem si směl 20 německých marek. Nějaké doložky a přísliby, to byl svět turistiky a ne vyhánění nepohodlných osob za hranice.

Než jste musel emigrovat, jak vypadala vaše setkání s Karlem Srpem?
Přicházel za mnou domů, potkával jsem ho na různých místech, kde se lidé setkávali. Nebyly mobily ani internet a telefony špatně fungovaly, tak se lidé prostě většinou bez varování navštěvovali. Někdo zazvonil, otevřel jsem dveře a tam stál pan Srp, nebo jsem přišel k někomu na návštěvu a tam byl také pan Srp. Měl všeobecnou důvěru mezi opozičníky, mysleli jsme, že je jedním z nás.

A setkal jste se s panem Srpem v poslední době, abyste mu svůj postoj k celé věci vysvětlil? On sám vás v médiích vyzýval, abyste mu ta udání ukázal.
Když je takový nedůvěřivý, tak měl jít na ÚSTR a měl by to v originále. Já nemám nejmenší důvod se s ním setkávat a takové výzvy se mi zdají poněkud teatrální a nejsem schopen věřit, že to myslí vážně.

Celý příběh kolem Srpa a StB se po letech znovu rozvířil, když ho prezident Miloš Zeman letos v lednu nominoval do Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Návrh prezidenta ale odmítl předseda vlády Bohuslav Sobotka podepsat, jak jste rozhodnutí premiéra přijal?
S uspokojením, nic jiného jsem nečekal.

Co podle vás prezident Zeman nominací pana Srpa do etické komise sledoval?
To se musíte zeptat pana prezidenta sám, já jeho akcím moc nerozumím a mám k nim čím dál větší nedůvěru.

Vy už jste jednu konfrontaci s člověkem podezřelým ze spolupráce s StB zažil, o Jarku Nohavicovi jste napsal píseň Udavač z Těšína. Spojuje podle vás tyto dva příběhy něco?
Asi jenom to, že oba spolupracovali s StB. Nohavica ale informoval o Karlu Krylovi, ne o mně a mně bylo Karla líto, tak jsem napsal tuto popěvkovou píseň. Hlavní výčitka ale od veřejnosti nebyl obsah, ale že ta píseň není dost umělecky hodnotná. Ale jak by mohla s tímto tématem být? A proč by měla mít uměleckou hodnotu? Ale jinak jsou to dva různí lidé a dva různé problémy.

Zatímco u Nohavici to skončilo písničkou, v případě Karla Srpa vás čeká soud. Máte s podobnou situací nějaké zkušenosti, domáhal se po vás někdo omluvy žalobou?
Ano, asi před dvěma desetiletími jsem řekl o ministrovi Karlu Dybovi, že je gauner. Žaloval mě, po pěti letech se táhnoucím procesu jsem to vyhrál.

Kdybyste naopak teď prohrál, co by pro vás znamenalo, kdybyste se musel panu Srpovi omluvit?
Že normální svět přestal fungovat a že nevidím, co vidím a že nevím, co vím, že ze skutečnosti jsem přešel do nějaké povídky France Kafky.

Jste v případě potřeby celý spor hnát až k nejvyšší instanci, abyste obhájil svůj názor?
To se ptáte poněkud předčasně, ještě to ani nezačalo a ještě jsem ani neviděl žalobu.

Na konec bych se vás chtěl zeptat: myslíte, že z celé té soudní pře, která vás čeká, může vzejít něco dobrého?
Ano, čekám, že to celé více osvětlí práci estébáků, vedení spisů a to, jak komunistický režim manipuloval s lidmi, že se více dozvíme o diktatuře, která skončila před čtvrt stoletím a pořád je v jakési mlze. Že se prostě trochu vyjasní a to dnešku a české společnosti prospěje.

lidovky, Jan Horák, 25. února 2017