Předseda Jazzové sekce Srp: Na nikoho jsem nedonášel, premiér si naběhl
Prezident Miloš Zeman chtěl, aby se Karel Srp stal členem Etické komise, která rozhoduje o přidělování statusu příslušníka protikomunistického odboje. Premiér Bohuslav Sobotka Srpovo jmenování odmítl podepsat s tím, že Srp nesplňuje zákonné podmínky. Podle něj se stýkal s StB a dlouhodobě jí poskytoval informace. Soud přitom před 17 lety rozhodl, že byl ve svazcích StB veden neoprávněně. Karel Srp, který minulý týden oslavil 80. narozeniny, poskytl Deníku rozhovor.
Překvapilo vás, že premiér Sobotka odmítl kontrasignovat Zemanův návrh?
Nerad bych citoval reakce, které mi na jeho vystoupení ohledně mého jmenování, přišly. Byly velice vulgární a na hlavu předsedy vlády by se snad ani neměly vyslovovat, ale na tu Sobotkovu se hodí.
Premiér svůj postup zdůvodnil tím, že nesplňujete předpoklady dané zákonem.
Ve vyjádření pro média ale uvedl, že jsem vedle dobrých udělal také hodně špatných věcí a dlouhodobě a intenzivně donášel StB. Chci jasně říct, že za dvacet let mi nebyly předloženy žádné písemné materiály, které by obsahovaly nějaké moje udání nebo hlášení. Nic takového totiž neexistuje, je to jedna velká mediální lež. Pan premiér si naběhl.
Na jedné straně tu je skutečně soudní verdikt, který říká, že jste ve spisech StB veden neoprávněně, ale na druhé tu jsou vyjádření Jaroslava Hutky nebo Vladimíra Merty. Konkrétně Hutka tvrdí, že v materiálech, které na něj StB vedla, našel vaše hlášení. Jak si to vysvětlujete?
Tím, že lže. Žádná hlášení jsem nikdy nepsal. Je zajímavé, že pánové Hutka ani Merta nejmenují svoje estébáky, svoje řídící důstojníky, byť je znají.
Chcete říct agenty, kteří na ně byli nasazeni?
Ne, ty, kteří s nimi spolupracovali. Hutka se přece nemohl z republiky vystěhovat jen tak. On byl dokonce trestně stíhán za nedovolené podnikání, a přesto dostal pas a odjel.
Vy tvrdíte, že Jaroslav Hutka spolupracoval se Státní bezpečností?
Říkám, že měl v StB dobré přátele.
Nepopíráte, že jste se s estébáky stýkal, koneckonců vás i vyslýchali, byl jste po procesu s Jazzovou sekcí téměř dva roky zavřený. Nepokoušel jste se s nimi hrát nějaké hry, ošálit je?
My jsme nevěděli, že mluvíme s příslušníky StB. Většinou to byli lidé pod hlavičkou inspektorů ministerstva kultury nebo úřadu pro tisk a informace. V rámci Jazzové sekce jsem musel obíhat desítky organizací, ale nikdy mě nezajímalo, jestli ti úředníci pracují pro StB, CIA nebo KGB.
Nikdo po vás nechtěl informace o konkrétních lidech?
Na nikoho se mě neptali. Úředníky zajímala doložka nejvyšších výhod, tedy dovoz strategických surovin na Východ. Když se mnou mluvili čeští diplomaté, říkali mi, ať Američanům vzkážu, že se u nás dodržují lidská práva a ať nám povolí tu doložku. Nějaký Hutka nebo další osoby je absolutně nezajímali.
Jste dlouholetý přítel Miloše Zemana, z jeho rukou jste v roce 2013 převzal i státní vyznamenání. Když vám oznámil, že vás navrhne za člena Etické komise ČR, co vám proběhlo hlavou? Tentýž orgán vám totiž před několika lety odmítl přidělit odznak člena protikomunistického odboje.
Celý aparát kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), je tendenční nebo věcí neznalý. Tady u mně kdysi seděl Čestmír Císař, který mi vyprávěl, že se ho při psaní protokolu z výslechu na ÚSTR ptali, jestli se ve slově Dubček píše b nebo p. Mě se zase tázali, proč jsme tehdy tu StB vlastně nezrušili. Čili to jsou lidé, kteří neznají souvislosti, dějiny. V té komisi bych byl nejstarší a také jediný, kdo od srpna 1968 u všeho byl.
Chtěl jste tedy v komisi být proto, že máte historickou paměť a osobní zkušenost?
Přesně tak. Rozhodně ne kvůli mstě.
Nejde mi na mysl, že se proti vašemu jmenování ohradila taková autorita jako kupříkladu profesor Jan Sokol, jenž uvedl, že to musí být nějaký omyl. A Stanislav Devátý ho považuje dokonce za výsměch. Přitom jde o lidi, které jste určitě v 80. letech minulého století znal, všichni jste byli součástí disentu. Devátý byl vězněn stejně jako vy. Nemrzí vás jejich reakce?
Je to třicet let a ti lidé se velice změnili. Pana Sokola jsem poznal až po listopadu. On byl součástí Charty 77, my jsme ji za Jazzovou sekci nepodepsali, pro nás to nebylo důležité. Stanislava Devátého jsem poznal až v roce 1988, kdy už bylo v podstatě rozhodnuto. To byl disident na poslední chvíli, řekl bych.
Jejich výroky se vás tedy nedotýkají?
Ne, oni jsou dneska někde jinde, finančně, existenčně a hlavně zájmově.
Historik Pavel Žáček řekl, že kauza Srp je důkazem, že jsme se nedokázali s komunistickou minulostí vyrovnat. Měl tím prezidentův záměr jmenovat vás do Etické komise ČR. Předlistopadová společnost ale přece nebyla černobílá a ne všichni, kdo nepodepsali Chartu 77, byli zločinci. Jak to vidíte vy?
Jistěže nebyla černobílá nebo lépe řečeno rudobílá. Já už toho mám plné zuby, jak se dnes ne snad lže, ale vynechává. Já jsem byl dvacet let za komunistů u lopaty a teď jsem důchodce na hranici chudoby. Jiní disidenti měli větší kliku, stali se z nich ministři, byli ve funkcích. Ale to ani je, ani nikoho jiného neopravňuje zkreslovat historii. Vždyť mnozí nemají šajna o tom, co se dělo, tak ať mi raději nechodí před barák.
www.denik.cz, Kateřina Perknerová, 24. 1. 2017