Z jakýchsi pramenů se šíří informace, že trestní stíhání proti mně bylo zastaveno. Není to pravda. Pouze polehává. Třistastránkový spis, první obsáhlejší kritické dílo týkající se mé tvorby, leží u prokurátora a čeká na žalobu. Já se zatím psychicky připravuji na vězení.
  Před měsícem jsem donesl prokurátorovi dopis, ve kterém jsem rozborem autorského práva dokázal oprávněnost svého činění, totiž že jsem nakládal se svým dílem způsobem, který jsem si zvolil, a to za odměnu. Abych to vysvětlil: Dílo vzniklo, protože se stalo vnímatelným (paragraf 9). Dílo mám právo uveřejňovat jakýmkoliv způsobem (paragraf 10). S dílem mám právo nakládat jakkoliv a jakkoliv o něm rozhodovat (paragraf 12). Při každém užití díla mi náleží odměna (paragraf 13). S pořadateli jsem uzavíral smlouvy o vytvoření a šíření díla (paragrafy 22 a 27). Mé právo nesmí být dohodou stran ani vyloučeno, ani zkráceno (paragraf 14). Daně mi strhával přímo pořadatel (už nevím, který je to paragraf). Dopis jsem donesl, popřál panu prokurátorovi hezké svátky a nic se nestalo. Tak mi nezbývá než dále přemýšlet o svém procesu a snažit se pochopit, za co skutečně budu souzen. Policie jde na mne s jemnou finesou, že jsem vlastně výkonný umělec. Že nevadí, že se jedná o mé dílo, ale že jsem je zpíval, a jelikož jsem nebyl zprostředkován agenturou, tak jsem lump. Začal jsem listovat v zákonu, abych se dozvěděl, jak to s těmi výkonnými umělci opravdu je. Paragraf 36 říká, že předmětem práv výkonných umělců jsou jejich umělecké výkony a za užití výkonu patří umělcům odměna. Dobře. Přemýšlím, jestli je v tom nějaký háček nebo jestli je to myšleno tak, jak je to psáno. Čtu tedy vysvětlivky: Výkonnými umělci ve smyslu paragrafu 36 a následujících jsou osoby, které uskutečňují umělecké výkony, jimiž se provádí literární nebo jiné umělecké dílo. Právo výkonného umělce vzniká okamžikem, kdy je umělecký výkon ve vnímatelné podobě objektivně vyjádřen. Vznik práva není závislý na splnění jakékoliv formální podmínky. Pokud jde o obsah práva výkonného umělce, platí plná obdoba obsahu práva autorského - paragraf 12. (Tedy si mohu o svém vlastním výkonu rozhodovat jakkoliv.) Dále mám právo na nedotknutelnost svého výkonu, na jednání, které nesnižuje hodnotu mého výkonu a na odměnu za každé jednotlivé užití svého výkonu. Na závěr podle paragrafu 39 se ustanovení paragrafů 6 až 9, 12 a 13, 14 odst. 1, 15 odst. 3, paragrafů 19 až 23, 26 a 27, 29, 32 odst. 1 a 2 a paragrafu 34 vztahují obdobně na výkonné umělce a jejich výkony jako na autory. Tedy ať o tom přemýšlím jakkoliv, právo je na mé straně a tak co ještě chtějí?
  Věci nesou hlubší tajemství a je nutno ho hledat a vyslovit. Možná, že ho ani právníci zcela nenahlédnou, protože zde mohou působit síly, které vznikly pohybem zcela jiných struktur a množinových mocností. Svou činnost jsem podle autorského zákoníku vysvětlil, ale paragraf o nedovoleném podnikání nade mnou stále visí, tedy se musím dopátrat, v čem skutečně nedovoleně podnikám. Už několik let se Státní bezpečnost snaží rozpřádat se mnou diskuse o mých písních, o mých projevech, o mém myšlení a o mých názorech a najednou mi bylo řečeno, že honoráře, které beru, mi nepatří, protože nemám kvalifikaci a nezprostředkovává mě státní agentura. Ale to přece není moje povinnost! Prý je, a dokonce je o tom přesvědčen i Mladý svět ve své anketě o Zlatého Slavíka. Tak si znovu sedám nad autorský zákoník a hledám a nemohu to tam najít. Přece si to zcela nevymysleli! Jak tak listuji všelijakými dalšími vyhláškami a ustanoveními, narážím na dvě z nich a začíná se mi to celé osvětlovat. Jedna mluví o sazebníku estrádních a varietních umělců a ve druhé se praví, že estrádní a varietní umělci mají povinnost být zprostředkováváni státními agenturami. Ale já nejsem ani estrádní, ani varietní umělec, a přesto jsem obviněn! Aha. Proto jsem obviněn! Když úřady tvrdí, že všichni musí být pod agenturou, vlastně tím říkají, že všichni musí dělat estrády a varieté, a kdo to nedělá, ten přestupuje zákon. Estráda je estráda, varieté je varieté a umění je umění. Soudný člověk estrádu a varieté, tyto pozůstatky buržoazní kultury, za umění nepovažuje. Ale je to, jak vidět, povinné. Z toho by logicky plynulo, že umění je nezákonné a každý, kdo nebude estrádním a varietním umělcem, se může dočkat toho, že bude obviněn podle paragrafu 118 z nedovoleného podnikání a bude vyškrtnut ze Zlatého slavíka. Takže když nahlédnu na utajenou podstatu mé viny, nacházím ji v tom, že jsem dělal umění, a o výšce trestu se bude zřejmě rozhodovat podle jeho kvality. Teď mě obešla hrůza. Kritiky za celých deset let byly velice pozitivní, obě desky úspěšné a ve všech anketách jsem se umisťoval hodně vysoko. Dokonce i Státní bezpečnost mluvila uznale o kvalitě mého díla, pouze jsme se nedohodli o tom, čemu oni říkají drzost. Teď se mi bude hodit posudek soudního znalce umění JUDr. Schauera a ministerstva kultury podepsaný panem Hrabou, že co dělám, vlastně za nic nestojí, ale to možná neobstojí, protože se to neopírá o žádná fakta. Zbývá mi tedy poslední zoufalá možnost provinilců, učinit spontánní přiznání a věřit, že pro soud to bude polehčující okolnost. A tak si připravím obsáhlé přiznání, že jsem opravdu a z celé duše nechtěl a nedělal estrády ani varietní show, ale snažil jsem se celou svou bytostí dělat umění, a to co nejlépe. A tak mě suďte.

7. ledna 1978