seznam
zpět
HROB OUHOŘÍ (S4)
podle H. Ch. Andersena
hudba Vl. Veit, 1967

Sám teď budu vám říkat starou báj
Jak ouhoř se šel projít, jó, tak se ouhoři nachytaj
Napíchli ho, pekli, snědli
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Ouhořím dcerám jde věk, otázku matce položí
Máma varovat umí, neporadí, jak si dcera zaslouží
Dcera myslí, že vedro je a tak si odloží
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Ouhoř světlo rád nemá, instinkt říká: Otvor hledej
Bůh zdař i tvou lásku, nebuď labuť ani stydlivej
Mile se hovoří, ouhoř se vynoří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Páni jedy škvaří, vaří, chtějí vědět co je hrob ouhoří
Ne svatou nocí, ale kořalkou se poklady otevřít zdaří
Nemyslete na stáří pokud se kořalka vaří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří
Teď znáš hrob ouhoří, neříkej, že nepříjemnej
U zad koudel stáří hoří, pak až jseš sama, popřemejšlej
Svůj poklad ouhoří dcery si naspoří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Každému květu se daří, pokud stářím neseschne
Hlídej v kalendáři jak novej měsíc dopadne
A proč pod křížek klečí svatá Máří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Z hrnce se silně páří a rudé víno svařuje
Sedací lázeň se zdaří, napřed se páří, pak z hrnce pára jde
Stříkačky stříkají když někde zahoří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Že je smůla čteš v slabikáři, to zlatý okov na prst ti daj
To jde stáří, žiješ v žaláři, říkaj, že poklady se otvíraj
Počkejte, však pojedete na společném oři
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Drahý můj!
jak se ti stydím psát
jak ti říct, že mě zbytečně máš rád
včera, bylo to po drštkové polívce
skončila bitva
Vylezl jsem na nejbližší kopec
a dívám se zrakem skelným před sebe
zaostřuji čím dál víc
a vidím
vesnička jako malovaná
pochopil jsem, že se dívám na opačnou stranu
Otočím se a opravdu:
ostnaté dráty mezi zákopy prostříhávají nůžkami
zbytek kleštěmi a dynamitem
a zajatce přivádějí na naši stranu
to si říkám: hergot, to jsme vyhráli my
a kantýnu otevírají na naší straně až ve dvě
Slézám s kopce
otráveně
a dívám se na nově příchozí
prohlížím si je
a čas se vleče. tak jako oni
A když tu vidím, že mezi nimi se proplétá kamarád
spolužák, pošťák Rudolf
přišel ke mně a podal mi psaní
otevírám dopis a začínal tak pěkně:
drahý můj!
A když v tom, a nevím jestli to byl osud
nebo deus ex machina
odkudsi přilétla kulka
vzala mi dopis
i s ukazováčkem
Smutně se dívám směrem, kterým ono tré odlétlo
a tu vidím, že směrem pravoúhlým ke směru dráhy střely
pryč se mezi poryvy větru
plíží přískoky
kamarád, spolužák, pošťák Rudolf
Ještě za ním volám:
mám naději, že uslyšíš mé tiché volání
cosi visí na zdi bílé, nic jí nebrání
Rudo, nechtěj mi lásku brát!
A tu kamarád, spolužák, pošťák Rudolf
se vztyčí
a mezi dvěma poryvy větru
řekne kratičkou meditaci
na téma pošťáctví
Cituji:
víš, já nevím, kde se to v člověku bere
ten neklid, co ho tahá z místa na místo
co mu nedá bejt jako ostatní
A zbytek slov mu surově další poryv větru urval od úst
taková je příroda!
ale přijde den!
ještě volám za Rudolfem:
já vím kde se bere ten neklid
měli jsme ekonomiku
ale Rudolf o tom nechtěl slyšet
jmenoval se druhým jménem Nadstavba
Ještě za ním volám
my dva se musíme někdy někde setkat
mezi tím co nekonečná řada zajatců
notuje populární píseň
krásné je žít
pravda, naše strana fronty byla zásobována
Ale já stále volám za Rudolfem:
… se musíme někde sejít
na této zemi!

Až let ti zas šestnáct potáhne, přijde zvěd
Špitotá, že za vraty je teprv ten pravej svět
Pro ty, co nepijou, svět se nezboří
Kořalku pili a to je hrob ouhoří

Poučení z toho plyne:

Až půjdeš po cestě, kde růže vadnou
Kde rostou stromy bez listí
Pak přijdeš na místo
Kde tvý slzy spadnou
Na hrob
A to je hrob ouhoří