seznam
zpět
STAROSTA FANTAZIE
1969

V prostoru bez hranic se Země vrtí
My malí říkáme: Dny kvapem běží
Slunce si svícením dlouhou chvíli krátí
Pod ním se člověk marností blaží
Zrnko máku s člověčí plísní
To zrnko z žádné hvězdy vidět není
A na takové drobnosti zní velikost žití
Stvořené o stvořiteli básní

Básník, to je život vznešený
A za týden že musí platit činži
Má na mysli obraz barevný
Má na mysli, že ho boty tlačí
Slunce svítí a je ho celá spousta
A rázem se všichni šťastně smějí
Utíká omyl ze slunečního světla
Pak najednou se zase šeří

Ale světlo na nás padá z větší výše
Než kam pták tvých představ dolétá
Vítr si to pohvizduje tiše
Duch mu květy lotosovými mává

Příslib smrti je šťastná brána poznání
Je mocný bojovník, kreje světlu záda
To ona dává na stůl kytky do vázy
Ona má vlahý jarní vítr ráda
A ty, který vládneš nad ní, jsi veliký
Jsi mohutný v nekonečnu i nule
Tobě není potřebný žádný čin lidský
Rád ale vidíš laskavé srdce

Pláčeš nad soudci nehodnými
Kteří sobě zlý rozsudek dávají
Usmíváš se nad dětmi šťastnými
Které v bídě sen svobody spřádají
Mrzutost je naduté dítě touhy
A smutek přišel z rodiny sobectví
A já jsem vítr, co bláhově se honí
Po louce a hřbitově nadějí

Rychlé nohy má člověk, když pronásleduje
Rychlejší, je-li pronásledován
Vypsal sobě válku a tu sám nevyhraje
K vítězství bude tvrdým osudem dohnán
On, slepý lakomec, rozdal bohatství
A do trezoru uložil si průvan
Až začne sčítat, průvan mu okna vymlátí
Teď zamyslí se mocný pán

Pomyslí, kam labuť chodí štěstí pít
A kdy jantar lásky v krámě prodal
A blázen byl, že tou láskou nechtěl žít
Ze všech sil úspory smutku dělal
A radost byla svoboda, o kterou bojoval
Bojoval tak, aby ji nemusel mít
Boj o pravdu se mu příliš nepraktický zdál
A snílkem byl ten, kdo chtěl v něm zvítězit

Pokouším se nazvat věci zdařile
Ale vím, že kdo poučuje, jist si není
Nedojde svobody, kdo spěchá zběsile
Kdo slídí po radosti, najde zklamání
Jsem pěkně propečeným soustem žádosti
Jsem jedlíkem toho sousta
Jsem pohybem z talíře času do úst věčnosti
Jsem větrné fantazie starosta

Hm… země se točí
Hm… dny běží
Hm… slunce svítí
Hm… člověk se snaží

Slunce svítí a je ho celá spousta
A rázem se všichni šťastně smějí
Utíká tma ze slunečního světla
Blaze tomu, komu světlo svítí