seznam
zpět

UMĚNÍM SE ČLOVĚK TRÁPÍ
1969

Názvy mi nic neříkají
Nevědomost zpovídají
A s nebe světlo svítí
A člověk život cítí
Zbytečné je zpívat písně
Zbytečné je říkat Je mi krásně
Chtěním se všechno nějak kazí
Kazí se duše mír

Uměním se člověk trápí
Vtom chci-li papriku se mě žena táže
A člověk říká, že chce štěstí
A pořád za ním kamsi spěchá
V krámě ale štěstí nekoupí
Nemá ho ani ten, kdo statky kupí
Ať spoří peníze nebo vědění
Dozví se, že neví nic

A pošetilé je o tom zpívat
A zbytečné je po písni tleskat
A marné je snažit se chápat
Nejde říct, co to je žít
Zmateně se v nejistotách motá
Pendluje tam a zase zpět

A vesmírem se tisíc sluncí vznáší
Kamelot Večerní Prahu roznáší
A není v tom žádný rozdíl
Každý má jen svůj podíl
Podíl mají i v písni rýmy
Jsou proto, aby to líp znělo
Ale proč to má líp znít
To nikdo neví

K čemu že jsou pravidla
Že na chleba jsou povidla
Výhra a prohra žádná není
Je pouze ksicht k vážnému zamyšlení
Nic není krátké, nic není dlouhé
Všechno je nějaké, ale neshodnem se jaké
Nikdo ničemu nerozumí
A nevím proč to říkám

Nevím vůbec proč zpívám
Nevím vůbec proč dýchám
Nevím, co je dobré a co špatné
Jen věřím, že je něco správné
Jsme na začátku i na konci cesty
A život není ani tam a ani tady
Živote, kde jsi?
Jsem tady, kam se díváš?
Díváš se a nevidíš

Jak se pozná vznešené slovo?
Kdo má na rozsouzení právo?
A copak nám dnes diktuje móda?
A kdopak to vlastně jsme to my?
Nikdo nám nic nepoví
Jen prázdná slova břicho plní
Prázdná slova zpívám
Dívám se a nevidím

Jakoby člověk na něco pořád čekal
Čeká i cosi v této písni
Doufá, že vařečka s nebe spadne
Nevím, co chci a jde mi to na nervy
A tak sedím a lelky chytám
Bůh je veliký, Bůh je všemocný, Bůh je malý
Člověk je Bůh, židle je Bůh, mraky jsou Bůh
A nevím, jak to říct

Jen slyším, že vtipy mají být vtipné
A písničky mají být pěkné
A činy mají být činné
A blechy jsou na některých místech škodlivé
I člověk je myslím na nic
Ale nemám to právo říkat
A voda s nebe padá
Tak pánové, pozor, ať nezmoknem