PODKOVY ZIMY


V podzimní hrušce vosa bzučí
do barev listu padají
chladné deště po stromech pláčí
k odletu ptáky volají
A od severu stíny zimy
sejí už chlad do mokré hlíny
a mlhy v řekách napojí

Ospalost z nebe bez snů klesá
noc si už kuje podkovy
do polí, skal, do hloubek lesa
temné oddíly vypraví
V mrazu a šeru stromy zpříma
ustrnou, neboť další zima
srdce života zastaví

Člověk, co z prachu vstal a z hlíny
do krajiny teď vstupuje
kreslí v ní cesty, města, brány
a bitvy na ní bojuje
Hřbitovy, chrámy, mosty školy
šibenice a zlaté štoly
zázračný tvor a bestie

Moderní doba, vzácná chvíle
člověku dala pohodu
vznešená slova, velké cíle
bohatství, radost, svobodu
Moc, kterou nemá žádné zvíře
naději, rozum, úctu k víře
a mocné sklony k podvodu

A Česko plave mezi světy
neví, kam patří, kam chce jít
a podzim v bavách, rudý, žlutý
neumí Čechům poradit
A od severu stíny zimy
sejí už chlad do mokré hlíny
a čas ten nelze obrátit