V ŠEDIVÉM PŘÍTMÍ
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2006

V šedivém přítmí uvnitř mé mysli
V neznámém kraji živého těla
Odkrývám studny vlastními smysly
Na vodě v hlubinách pěna se bělá
Drobounká pěna tichého vědomí
Které mi sděluje nejasné záznamy

Nevidím jasně podobu sebe
Neslyším slova, která si říkám
A světlo které padá teď z nebe
Maže můj obraz i záři hvězdám
Nemůžem rozhodnout, bytí teď zastavit
Probrat se ze stínů podobu rozsvětlit

Vzdálenost smrti na dosah ruky
Stále mě leká, probouzí tupost
V prázdnotě slyším nečisté zvuky
Zřetelně mluví jenom má úzkost
Odpoví strachem a slovy hledání
Zaslechnu tón a pak jen mizení

Tak jako řeka do moře vtéká
Pomalým krokem vrací se domů
Po cestě hory v rovinu svléká
Nechá nás bloudit, podléhat klamu
Jenže ta voda celou svou něžností
Roztříští skaliska, rozbije úzkosti

Vědomí moje, bělavá pěna
Jistoty bourá jazyka krokem
Po louce nechá kupičku sena
Rozbíjí kámen něžným svým zvukem
Vracím se k moři, vracím do svobody
Nořím se do mysli, nořím se do vody