ŽIVOT PLNÝ KRÁS
hudba J. Hutka, text J. Hutka, 1969

Chtění každý den otvírá dveře dokořán
Touží vejít do těch bezrozměrnejch bran
Je to jakoby ve vzpomínkách
Klesal den bez očí do tmy - hvězdný prach
Nepostižená řeka hvězd nebem protéká
Oku zvyklému na pozemský čas nic neříká
Roztáčí zemi, život, vše kolem nás
Že život je plný krás

V objetí všedního dne není místo pro štěstí
Jedlík touhy pouze tloustne bolestí
Na špalek noci hlavu pokládá
Od katovské sekery stětí spánku očekává
Soud nezasedal, přesto rozsudek vykoná
Ve škrabošce bezvědomí si nás odvléká
Pustota všednosti a ztracený čas
Zbytečnost slov je prostřená mísa pro nás
Stvořitel zbytečnost zapomněl zakázat
A ta umí z krátkých minut roky sešívat
A na ubrusu líných šije písmo
Že život je plný krás

Jak málo nám už z našeho koláče zbývá
Drobty letmých polibků hladovějící sbírá
Ještě tak ale najít cestu ke kráse
Ale též člověk sám před sebou měnou cení se
Ten letní den, kdy je štědrá každá minuta
Jak století generacím, tak rozdává
To, co se neměří, to, co se rozplyne
Co koš marnosti vzpomínkou nepojme
Neschopen přeplout ale řeku paměti
Lovím do svých sítí ryby marnosti
A slabou vůli omlouvám řečí
Že život je plný krás

Jen chvíle prvního setkání, prvního úžasu
A pak poznání, že potkávám jen svou podobu
Na druhých objevuji, co dávno na sobě znám
První chvíle, trochu světla a potom zas jen tma
Ale světlo poznání je nesrovnatelné
Do nádoby chápání se nevejde
Divná harmonie slov, barev, tónů
Nezjistitelná, divná cesta zpátky domů
Dojem, že tou nadějí srdce tluče
Duši nadějí osvětluje toto slunce
Teď zatím prší černá slova, říkaj
Že život je plný krás