Tak jako květ dral jsem se ke světlu
Říkám tomu zrození
Z kola tmy našel jsem cestu nahoru
Zůstal jsem stát na zemi

A na očích obdařen nocí
Na duši propastí
Nízko jsem, závrať mnou točí
Necitelní jsou mou bolestí

A v šedé ploše jedna rýha
Co pro všechno měřítkem je
Muž s bajonetem ostražitě hlídá
Řeknu-li víc, tak mě zabije

Stahuji rolety, zakrývám světlo
Svlékám šaty v toužení
Ucpal jsem škvíry a je tu tak teplo
A k ránu jsem udušený

Muž vykřikl: Řekni to jasně
A hned za tím: Běda ti!
Mluv o sobě, ale jen po pravdě
Mluv o pravdě, však běda ti

Jsem obraz v rámu blázna
Nejasně si vzpomínám
Z pustoty padám do prázdna
V kruhu ruce rozpínám

A na otázky odpovídám Nevím
Korálky dnů navlékám
A v trpkosti k okolí cítím
Kolik jich neprožitých odevzdám