BRNO Hudebník Jaroslav Hutka je jedním z těch, kteří se s Jiřím Dienstbierem dobře znali už v době, kdy v zemi vládli vládli komunisté a oni se stali takzvanými disidenty - tedy odpůrci režimu.
Komunisté je za to oba potrestali: Jiří Dienstbier šel do vězení, Hutku vyštvali ze země. Vzít si s sebou směl jen to, co naložil do auta. Při balení mu pomáhal právě Jiří Dienstbier.
Jak moc jste se vlastně tehdy znali?
S Jiřím Dienstbierem jsme se znali od roku 1975, kdy jsem se seznámil s celou tou disidentskou partou. Tykali jsme si od začátku. Vzniklo mezi námi docela intenzivní přátelství. On totiž bydlel nedaleko, tak jsme se často stýkali. Chodili jsme spolu do hospody, na koncerty nebo také na různé domácí akce v bytech. Tehdy takových akcí bylo poměrně dost.
Jak na něj vzpomínáte?
Jiří byl takový veselý člověk. Veselý a nebojácný, řekl bych. Vím, že měl děti a málo peněz - a pořád sháněl peníze kvůli dětem. Ale byl veselý, nijak ho to nedeprimovalo.
Jak vlastně vypadalo to poslední setkání před emigrací?
Když jsem dělal pře emigrací večírek pro disidenty, to bylo v roce 1978, pět dní před odjezdem, všechny nás pozatýkala tajná policie. Přesto, když jsem se později balil a stěhoval před odjezdem věci do auta, přišel znovu Jirka Dienstbier a pomohl mi nakládat.
Napadlo tehdy někoho, že se stane ministrem zahraničí?
Tehdy se nejrůznější vtípky dělaly a mám pocit, že takové slovo i padlo. Ale bral jsem to jako vtip. Nikdo si ale neuměl představit, že by to mohlo být reálné.
Luděk Navara, iDnes, 10. ledna 2011