Pamatuju se, že jste před čase avizoval konec veřejného vystupování kvůli potížím s rukou - znamená vaše koncertování (vím, že loni před Vánocemi jste hrál v Hradci U Cikána), že potíže zmizely? Nebo bylo v rozhodnutí vrátit se na scénu ještě něco jiného?
Potíže nezmizely, naučil jsem se je pouze skrývat. Ale to rozhodnutí nehrát, které jsem si přidělil v roce 1997 ke svým padesátinám, mělo víc důvodů a myslel jsem ho velmi vážně. Vydržel jsem ale pouze rok a půl. To by bylo dlouhé povídání. Jsem rád, že zase hraju.
Podle rozpisu koncertů vystupujete v klubech i ve velkých sálech. Přesto, kde se vám hraje líp (nejlíp)?
Já mám raději malá místa, kde vidím na lidi. Zpívání je pro mne pořád velmi důležitý prožitek života, jeho reflexe, jeho ohmatávání, a to jde v intimnějším prostředí lépe. Nejsem bavič a na prkna, která znamenají svět moc nevěřím.
Některá vystoupení jsou s Hladíkem, jiná odehrajete sám. Záleží přitom na tom, kdy má Radim Hladík volno? Liší se pak nějak repertoár koncertu? - (omlouvám se, ale dlouho jsem vás nyní neslyšel)
To je vlastně záležitost pouze ekonomická. I když nejsme žádní holiči, říkáme si o rozumný honorář, tak prostě někdy pořadatel na nás oba nemá, tak jedu hrát sám. Hraju totéž co s Hladíkem, s ním je to ovšem pěknější.
Jak jste vlastně vy dva vpluli do společného hraní po deseti letech, kdy jste byl v Holandsku?
To šlo snadno, musel si akorát poslechnout pár nových písniček, ale to až na jevišti. Nikdy jsme nezkoušeli, Hladík se zorientuje okamžitě.
Cítíte nějakou změnu v publiku od sedmdesátých let, pak návrat (a rovnou na Letnou) a nyní? Je tu nějaký posun ve vnímání vašich písní? Třeba jestli to dříve byl více protest, pro který se na Hutku chodilo, takové spiklenectví... a dnes?
Tehdy bylo publikum jenom mladé a vůně zakázaného byla velmi přítomna, ale přece jen šlo o základní otázky smyslu života. Dnes chodí publikum ze všech generací, ale ty základní otázky se vrátily - v tom se to dnes velmi podobá sedmdesátým létům. Mizerná léta byla tak mezi devadesátým a devadesátým osmým. Lidi se nechali omámit takovým tím klausovským blábolem, že peníze všechno spasí, že o nic jiného ani nejde. Teď procházíme studenou sprchou, že peníze jsou pouze prostředkem, nikoliv cílem. Jenže takovou sprchou prošli lidé v dějinách mnohokrát. Nic nového pod sluncem. Ovšem když začnou lidé zase uvažovat, mají gauneři menší příležitost k podvodům. Takže teď jsme na tom trochu lépe než před pěti či deseti lety.
Vůbec, sledujete domácí folkovou scénu? Proměnila se? A jak? Jakým směrem?
Nesleduju. Neobjevil jsem zatím nic, co by mě zaujalo.
Byl jste zřejmě první, kdo sáhnul do sbírek národních písní 19. století (Sušil, Erben). Co říkáte na současné úpravy lidových písní, například Čechomor? Co Lutka nebo Pavlica?
Sušil a Erben jsou dva různé světy. Ten Erbenův svět mě nezajímá, to už je vlastně jen zábavná hudba, jakýsi základ k dnešnímu popíku. Mě zaujal ten zapomenutý a obrozenci odstrčený svět Sušilův. Kde jde o slovo a velkou literaturu, kde hudba je až na druhém místě. Čechomor z toho dělá ale zase dechovku, to je pořád dokola. Pavlicovy hudební experimenty jsou sice zajímavější, ale vytratilo se mu to slovo a Lutka v tom hledá zase svou nějakou náboženskou ideologii, která tam není. Ty moravské balady jsou existencionální
Své nahrávky rozšiřujete vlastními silami. Kdy vám vyšla naposled deska oficiálně, tedy v nějakém vydavatelství (Indies, Black Point)? Chystá se něco?
Nechystá se nic. Já těch hudebních překupníků mám už po krk. Až se najde skutečně vydavatel, tak bych o něčem začal třeba přemýšlet. Teď jsem spokojen s tím, jak si to vydávám sám. Mám svobodu, kterou mi ti překupníci zajistit neumí.
Odmítl jste vystoupení v ND pro Havla. S Třešňákem jste o tom hovořili předem, nebo jste se rozhodli nezávisle na sobě? Šel byste zahrát, kdyby tam vystupovali jiní lidé? Tedy ne ti, co jsou dodnes spojeni s antichartou? Byla nějaká reakce z Hradu (Hrádečku), že jste nepřijali pozvání?
S Třešňákem jsme se rozhodli nezávisle, on mi to akorát zavolal, já mu řek, že tam taky nejdu. Mně by stačilo, kdyby tam nebyli Gott s Vondráčkovou, šlo mi o tu písničku Havlíčku Havle. Třešňákovi se ale dělalo blbě i s těch ostatních. Od Havla žádná reakce nepřišla, já si myslím, že na nás bude spíš naštvaný, ale to už je jeho problém. O morálce se nedá mluvit jen do světa, člověk ji musí mít taky doma, možná hlavně doma.
Mimochodem - na Hrádečku jste kdysi vystupoval s Martou Kubišovou (III. festival II. kultury), předtím také na festivalech v Dobrušce (co si pamatuju) - jak na to vzpomínáte? Hradec byl znám jako rudé město. Měl jste ve východních Čechách nějaké zákazy?
V Hradci jsem měl své první trestní stíhání. Už v roce 1975. Ale tak rudé město to zase nebylo, byli tam jen příšerně rudí estébáci. V Hradci i Pardubicích jsem hrával dál a nikdy to z publika nikdo neudal. V roce 1977 jsem měl dokonce v Hradci koncert v muzeu a tam bylo mnoho lidí, bylo narváno, a když asi po deseti dnech začali estébáci čmuchat, tak se ničeho nedopátrali, nikdo nic nevěděl. a to tedy klobouk dolů.
Co vaše nové písně? Dává dnešní doba písničkářům možnost reagovat tak, jako dřív? Co vaše fejetony či jiné psaní? Nebude knížka? Tedy vlastně plány do budoucna...
Nemám teď nové písně. Snad začnu zase nějaké psát, ale docela si teď vystačím s těmi starými, naopak je to zajímavé, jak ty dneska zní. Fejetony píšu dál a šířím je internetově, v něčem se to podobá starým dobám samizdatu, je to ovšem snadnější. A knížky? - mám rozepsané čtyři, ale nejsem si schopen najít ten klid a čas, abych je dokončil. Je teď zase příliš mnoho koncertování.
Jan Hrudka
2024