2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


Vlasatcem se cítím dodnes

Písničkáři a známé "máničce" Jaroslavu Hutkovi bylo v době akce KSČ proti vlasatcům devatenáct let. "Z označení mánička jsme se tehdy velmi radovali. A tím, kým jsem se tehdy stal, jsem dosud," vzpomíná Hutka, který považuje polovinu 60. let za nejdůležitější období svého života.

Jak vzpomínáte na léto 1966, kdy komunisté udělali obří zátah a prakticky rozmetali hnutí "mániček"? Co jste v té době dělal?
Tušili jsme, že to v Praze bude velice tvrdé, tak jsme s kamarády písničkáři Vláďou Veitem a Hvězdoněm Cignerem odjeli do Olomouce, kde byl o prázdninách volný byt mých rodičů. Pravděpodobně jsme byli první vlasáči v Olomouci a policie ještě neměla dost zkušeností. Když mě předvolali na oddělení, na předvolánce stálo: "Dostavte se ve věci mánička." Snažili se mě přesvědčit, ať se ostříhám, že mi to nesluší. Ať jsem rozumný. Odmítl jsem. Tak mi řekli, že budu mít problémy.

Ale v Praze slavil zátah na máničky úspěch...
Já myslím, že tou brutalitou bylo celé hnutí mániček rozbité. Pak už běžel čas tak rychle, že se děly jiné věci. Přišlo pražské jaro, pak okupace a husákismus. V husákovském režimu zůstala část lidí máničkami v undergroundu, ale už z toho nešlo udělat něco velkého a organizovaného. A navíc, i kdyby nepřišlo léto 1966, hnutí mániček by skončilo nejpozději po okupaci v roce 1968.

Dnes vypadá celý zátah na mladé s dlouhými vlasy směšně. Jak to zpětně vnímáte?
Bylo to na jednu stranu směšné, na druhou stranu si člověk právě díky tomu uměl představit, jaké to je, když takovýhle násilnický režim vyhraje. Ta osobní zkušenost je dobrá a je to čas probuzení. To se nedá zapomenout. Jako vlasatec se cítím dodnes. Dnes už to samozřejmě nikoho nerozčiluje, ale tím, kým se člověk probudí, tím zůstává.

3. 8. 2010, iDNES