„Babiš kvokne, IQ tykve.“ Co to, pane Hutko? padlo. Mladí a staří, na ty došlo Za minulého režimu utekl na Západ. Nedávno vyhrál soud s hudebním publicistou Karlem Srpem, o kterém prohlásil, že na něj donášel Státní bezpečnosti. Hostem Interview ČT24 moderátora Daniela Takáče byl písničkář Jaroslav Hutka. „Vymyslel Čau lidi, za nic se nestydí, když kvokne, IQ je tykve,“ zpívá umělec o premiéru Babišovi. A tím moderátora lehce zaskočil. „Má písničkář v dnešní době vůbec ještě o čem psát?“ zeptal se Hutky úvodem Takáč. „Mám o čem psát v každém případě, ale není to vždycky to, co by jako zabralo u široké veřejnosti. Hodně si píšu tak trochu pro sebe. Jako malíř si maluje obrazy,“ poznamenal Hutka. „A pak je udá někde. Tedy prodá,“ zasmál se Takáč. „Když se to podaří. Ale já to mám už takovou jako posedlost, že prostě si píšu. Čas od času z toho vylítne píseň, která může zajímat lidi, takže pronikne na veřejnost. Ostatní jsou třeba intimní. A ta doba, nechci říct, že je uspěchaná, ale je. Je uspěchaná zvláštní nudou, takovou, že lidé se neumí soustředit na tlusté knížky, dlouhé písničky. Jede se titulkama a na to ty písně neumím, nebo se nechci učit,“ poznamenal Hutka. „Písnička o Babišovi... Nad tím už jsem přemýšlel dlouho. A nechci psát takovéhle přímočaré politické písně... Ale to je stejný jako Zeman. Oni se nakonec tak sami vykarikují, že z toho ta písnička...“ začal Hutka a následně byla jeho píseň puštěna. „Babiš už musí mít pomník! Ten, co by nad Prahou vynik! Ve výši katedrál, vždyť on to dokázal, že komunismus nezanik! Zachránil před virem mrtvé, z Číny jim dovezl rakve. Vymyslel Čau lidi, za nic se nestydí, když kvokne, IQ je tykve,“ zpívá Hutka. Po zaznění úryvku se Takáč Hutky ptal, co je to vlastně za píseň, zda satira, nebo kritika. „Je to popis,“ odvětil Hutka. „Ale to je takové suché slovo. Něco vás k tomu muselo přimět,“ zareagoval Takáč. „On mě už vybuzuje dlouho a tady nakonec – já už jsem nad tou písničkou přemejšlel dýl, tu melodii už mám dlouho, akorát mi to vždycky nějak unikalo, ale teď jsem si říkal: Už to uzavírám, protože taky ten virus, to tak jako řekl bych okonturoval, takže to nemusí být dvouhodinová píseň...“ dodal Hutka. „Společnost samozřejmě v sobě má konflikt, taky díky minulosti, bolševismu. Tady jako nastává generační konflikt... Starý pohled – a ti mladí, kteří už by si nezvykli... No, nezvykli. Ten ostnatý drát by už snášeli hůř,“ míní Hutka. Řeč pak byla i o další Hutkově písni Pláč dětí. „Bože, ať milost brzy zahřeje pláč dětí z řecké Morie,“ zpívá ve své nové písni Hutka. Věnuje se tak nechvalně známému uprchlickému táboru na ostrově Lesbos, který loni v září zdevastoval požár. „Když člověk je, nemůže nebýt. Zmizet jak pára v ovzduší. Slíbili jsme si života vážit a bezbrannosti především. Bože, ať milost brzy zahřeje pláč dětí z řecké Morie. Bože, ať milost brzy zahřeje pláč dětí z řecké Morie,“ zpívá mimo jiné Hutka. „Náš vztah k emigraci, k pomoci těmto lidem, mně to vadí. Tím, že jsem sám migrant, tak vím, jak je důležitý, pro život, když je člověk v ouzkejch, že se najde někdo, kdo pomůže. A teď Maďarsko, Československo, Polsko využívaly desetiletí ty možnosti svý lidi osvobozovat tím, že směli někam utéct a tam se o ně postarali. Teď my zrovna, kteří jsme toho nejvíc využívali, my zrovna máme takové heslo: Ani jednoho. A to nejen, že ty dospělé uprchlíky, ale ani ty děti. Takže mě to mrzí, protože je to z naší strany nefér a takový trošku hnusný. Měli bychom mít to srdce. Hájíme se tím křesťanství, tak kdo pronikl trochu k myšlenkám Krista, tak se musí stydět,“ sdělil Hutka. Parlamentní listy, vef, 23. 5. 2021