Praha - Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky shrnuje všechny prózy, které napsal v nizozemském exilu v letech 1978 až 1989 a které byly, s výjimkou novely Noční vlak, dodnes neznámé a objevují se poprvé. Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím v ediční řadě Olivovníky vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a nyní Prózy II. ČTK o tom za nakladatelství Galén informovala Lenka Příhonská.
"Kniha bude slavnostně představena veřejnosti v pondělí 29. října v Knihovně Václava Havla v Praze," uvedla.
Písničkář, básník, spisovatel a malíř Hutka v úvodní Cestě do království zaznamenává poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu.
Rozsáhlou prózu Dvouseta ze sklonku roku 1984 napsal Hutka pro svou tehdejší manželku. "Bez nadsázky lze říci, že jde o nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka v ní vylíčil tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést," podotkl editor spisů Jan Šulc.
Vrcholem svazku jsou podle vydavatele Lubomíra Houdka rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi do Prahy, v nichž Hutka otevřeně líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální.
Objemnou knihu, která má 653 stran, uzavírají tři pohádky o žábě, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.
Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce šedesátých let začal vystupoval jako písničkář s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Stál u zrodu folkového sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami i s moravskými lidovými písněmi.
ČTK, 13.10.2012
2024