Nové Město - "Nějací blázni?" mžourají překvapení chodci na demonstranty u sochy svatého Václava. "Ale vždyť to je přece Jarda Hutka," všímají si pozornější z nich vousatého písničkáře, "a támhle kytarista Radim Hladík... O co jim jde?"
Je nedělní podvečer a vysloužilý chartista Hutka dělá letos už podruhé problémy. Není to dávno, co odmítl zahrát starému kamarádovi na rozlučce s prezidentováním a vzkázal mu: "Vašku, já nebudu na jednom pódiu s Vondráčkovou a Gottem - ty sám víš, že to jsou představitelé bolševismu a kýče..."
Ale proč teď proboha omotává řetězy okolo Myslbekova koně na Václavském náměstí?
A proč zrovna rudými látkami?
Dobře to chápe snad právě jen generace šestapadesátiletého Hutky, pro něhož tyhle zdánlivě neškodné řetězy z lipových listů symbolizují "stále přežívající komunismus".
Pár minut před demonstrací balí písničkář cigaretu a nahlas sestavuje obrázek, který má se sochou spojený: "Je na něm hlava na hlavě a přísahy věrnosti Masarykovi, Hitlerovi, Benešovi, Stalinovi, Dubčekovi i Havlovi... A je na něm srpnová okupace roku 1968."
Až do ní u svatého Václava žádné řetězy nebyly, zato se tu scházeli lidé, kterým tanky vadily; ostatně právě odtud rozstříleli ruští vojáci budovu Národního muzea.
A komunisté proti nespokojencům brzy zasáhli: obklopili sochu obrovskými dřevěnými sudy, ze kterých rostly stromy.
Pak už se k ní nemohlo a Praha měla novou atrakci - podle tehdejšího předsedy vlády se jí říkalo Štrougalovy sady.
Nevydržely dlouho. Stačilo, aby Čechoslováci porazili Sověty na hokejovém šampionátu, a slavící Pražané výsadbu zdevastovali.
Až teď se Hutka ve svém vyprávění konečně dostává k řetězům, které se tu objevily hned po stromech. "Všimněte si těch železných listů," ukazuje, "jak trčí špičkami nahoru. Mají propíchnout zadek každému, kdo si na ně sedne - je to bolševická náhražka ostnatého drátu." Potom už demonstrace před stovkou diváků začíná - snad polovině přítomných opravdu vadí řetězy a ty ostatní přilákala nezvyklá fraška.
První se ujímá mikrofonu postavička v buřince a se šedivým plnovousem, která je představena jako Jiří Hrdina, geniální guvernér Balbínovy Poetické strany.
Vzletným slohem shrnuje, co jeho přátelům na bodavém řetězu vadí, projev ukončuje výzvou k "hedvábné vzpouře", načež předává mikrofon stínovému prezidentu strany, tedy Hutkovi. Ten mezi písničkami žertuje, že "nastala chvíle, kdy otupíme ostří minulosti", ale ani to nemusí říkat - desítky spřízněnců už skoro celý řetěz omotaly sovětskými vlajkami, pionýrskými šátky i obyčejnými hadry.
Poprvé od roku 1969 se na něm dá sedět.
"Berte to jako vzkaz primátorovi," vysvětluje písničkář, když už se ostatní v klidu rozcházejí: "Možná se teď u sochy knížete něco změní."
PRAHA 8. června (ČTK) - Do červeného se dnes v podvečer
zahalily řetězy kolem sochy svatého Václava na Václavském náměstí
v Praze. Umístili je tam v rámci takzvané hedvábné vzpoury
členové a příznivci recesistické Balbínovy poetické strany, aby
alespoň symbolicky osvobodili od těchto okovů patrona české země.
Řetěz je jen pokrytecká náhražka ostnatého drátu, tvrdí
zpěvák a stínový prezident strany Jaroslav Hutka. Řetěz je podle
něj sprostě odlit z podob listů lípy, která je národním symbolem,
akorát, že ty listy míří ostrými špičkami nahoru, aby na ně nešlo
sednout. Něco ve smyslu Národ proti sobě, dodal Hutka.
S výzvou ke svatému Václavovi se obrátil veřejně lídr strany
Jiří Hrdina, jenž se honosí titulem Geniální Guvernér. "Chtěl
bych ti říci kníže, sestup mezi nás, opusť svůj piedestal a veď
nás v průvodu mířícím do Evropy. Vždyť tohle jsi chtěl a málokdo
ti porozuměl. I dnes, odděleni od tvého majestátu kovovou
slavobránou poznané nutnosti, si nejsme zcela jisti, zdali ti
rozumíme," přiznal Hrdina ve svém projevu.
Hutka poté spolu s kytaristou Radimem Hladíkem po projevu
představil zhruba dvěma stovkám přihlížejících hymnu Balbínovy
poetické strany. Poté zahrál na dálku prezidentovi Václavu
Klausovi píseň Tango pro Prahu. Připomněl, že končí 100 dnů jeho
hájení, "Dnes už ho můžeme začít svobodně, nezávisle, vyváženě
posuzovat," dodal. Píseň informuje mimo jiné o tom, že Hradní
stráž stále hlídá u vchodu do Hradu.
Řetězy mají bránit pobertům v přístupu na podstavec sochy.
Šat získaly především z dosloužilých rudých transparentů a
vlajek. Látku místy nahradil krepový papír, určitou raritou byl
vlněný svetr, samozřejmě také červené barvy. Zabalené listy tak
ztratily své ostří a bylo na ně možné usednout.
Balbínova poetická strana se loni neúspěšně ucházela o vstup
do Poslanecké sněmovny i do Senátu. I když měla jednoznačně
nejoriginálnější program, skončila v poli poražených, nikoli ale
na posledním místě. Volilo ji necelých 10.000 lidí.
2024