2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


Příběhy našich sousedů

Jaroslav Hutka se narodil v roce 1947 v Olomouci do rodiny obchodníka s nábytkem jako nejmladší ze tří dětí. Po únoru 1948 se však stal synem nepřítele státu. Celá rodina to pocítila těsně před Vánoci 1952.
A v pěti letech, to bylo o Vánocích 22. prosince, přijelo vojenský auto s vojákama a naložili nás jako celou rodinu, protože jsme vlastně byli považovaní za nepřátele lidu, protože tatínek měl ten obchod s nábytkem. A vystěhovali nás na Bouzov, to je taková vesnička, a tam nás nastěhovali na policejní stanici.

S velkým štěstím se dostal na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Umělecké prostředí formovalo jeho osobnost. Nechal si narůst dlouhé vlasy, a tak se zařadil do kategorie "chuligán".
A já jsem jednou v Olomouci šel rodičům naproti na nádraží pomoct s kuframa oni od někudy přijeli a otec platil 50Kč za znečištění nádraží, protože tam přišel vlasatej kluk...

Částečné uvolnění politických poměrů v 60. letech bylo ukončeno příjezdem vojsk v srpnu 1968. Pan Hutka bydlel v blízkosti Československého rozhlasu a stal se svědkem některých dramatických událostí těchto dnů.
A vchod do Rozhlasu, hlídala policie, česká. Do tý doby jsem ji neměl rád, protože byla komunistická, ale v týhle situaci se ta policie chovala česky prostě nebo československy. Teď tam přijel k tomu hlavnímu vchodu přijel tank, to byly ty veliký tanky a otočil tu hlaveň na ty policajty. A to byl strašně dramatickej moment. Jsem v tu dobu hrál s Petrem Kalandrou, a tak jsme tam stáli zděšení.

V 70. letech se věnoval písničkářství. Spolu s dalšími hudebníky pořádali koncerty a snažili se šířit demokratické myšlenky. V roce 1975 se seznámil s Václavem Havlem. O Vánocích roku 1976 ho navštívil v jeho bytě na Rašínově nábřeží.
Tak, říkal, Jardo, já ti dám něco přečíst. A podal mi papír, kterej měl nahoře titulek Charta 77.

V roce 1978 odešel do emigrace. Vrátil se v době Sametové revoluce. Z letiště ho vezli rovnou na Letnou.
Vašek, kterej stál vedle mě, Havel, tak říkal: „A Jardo, tak zahraj.“ Tak jsem začal zpívat tuhletu píseň Náměšť. S překvapením jsem zjistil, že ten dav tu píseň zná.

V současné době žije pan Hutka spokojeným rodinným životem a všem mladým vzkazuje:
Jako nenechte si od těch starejch mluvit do svých plánů a cílů, buďte odvážní a nebojte se.

Jeho životním krédem je vypůjčený citát, který zní:
Já věřím na chvíli teď...

Vypracovali: Asimová Sára, Matejka Jakub,Nguyenová Magda
Vyučující: Lucie Tancibudková
Škola: ZŠ a MŠ Resslova, Resslova 308/10, Praha 2, 12000